Raději k věci. V Divadle U hasičů, stejně jako před rokem, se sešli Tvoji kamarádi muzikanti, Tvoje kamarádky zpěvačky a v narvaném hledišti spousta diváků. S většinou jsi se v životě aspoň pozdravil. Smutné výročí, ale bylo veselo, všichni měli strach, že se díváš a kdo bude brečet, toho budeš po nocích strašit.
Já nevím, jestli ses díval. Mnoho lidí tam po celý večer koukalo vzhůru, nezahlédnou-li Tě vykukovat z obláčku. Nevím, já od loňska trochu změnil názor. Nešlo mi na rozum, že by ses válel na obláčku a zpíval. Přece jenom nebe je nebe a musel bys tam zpívat bez Tvých kouzelných vylomenin. Upřímně říkám, já Tě takového nikdy neviděl. Proto Tě všichni tolik milovali, Tvůj scat přece býval přímo pekelný.
Třeba kecám, ale myslím, že Ti tam na obláček někdo propašoval panáka rumu a Ty ses rozšoup po svém. Zasedla nebeská rada, je to přece hodný člověk, veselý, do pekla nepatří, u kotlů s hříšníky by ale hrát a zpívat mohl. A Ty tam řádíš, můžeš řvát podle gusta. Můžeš to rozpálit na plný pecky a v tom horku máš určitě nárok aspoň na točený. Na Budvárek, jak jsi to tenkrát přepísk U Medvídků, písničku jsi o tom zpíval. Však jsme si ji ze záznamu v divadle poslechli. Pro nás, jejichž hříšné duše nemůžou čekat velké ohledy, svítá malá naděje. Když už to dopadne nejhůř, bude tam zpívat Tonda a šklebit se tak, jak to umí jen on.
Jestli ses aspoň jedním očkem nedíval, tak se mi ani nechce Ti psát, že na Tvou počest zpívaly 4 zpěvačky. Představ si, jak bys s těma holkama řádil. Všechny se bez problémů pustily i do scatování, to snad bylo povinné. Bylo by dost trapné na Tvém memoriálu nescatovat. Musím je vyjmenovat, to se sluší. Jitka Vrbová, Darja Kuncová, Lucie Zemanová, Šárka Pexová. A ještě u kláves Jaroslava Šilhavá.
Chlapy jmenovat nebudu, bylo jich tam hodně, občas se jeden druhému pletli, dokonce se jednou popletli i Tvému kapelníkovi a kamarádovi Kadlusovi. On vytvořil losem formace, někteří se ani pořádně neznali, ale pamatuješ se, ne? Dixielanďáci a jazzmani vůbec, v životě se neviděli, podívaj se na sebe, fouknou si nebo brnknou a za pár vteřin ze sebe dostanou muziku, že všichni žasnou, někdy dokonce i ti hrající. To je ta krása, kvůli které my diváci a posluchači na takové koncerty chodíme.
Mám doma hodně jazzových cédéček, kazet, elpíček, ale trochu mi na nich vadí, že zní furt stejně. Dnes, před rokem, za rok. Tys určitě některé skladby zpíval stokrát, dvěstěkrát, třistakrát a víckrát. Po každé jinak. Žádná kopie, pokaždé originál. Kapelník Steamboat Stompers o Tobě vtipkoval, že si to nepamatuješ, ale on nejlíp věděl, že si to ani pamatovat nechceš, ve zpěvu byla slyšet momentální nálada, radost ze života. Život je krásnej, i když se občas zdá, že stojí za prd. Oni ti nezpívající muzikanti jsou na tom stejně, abych je taky pochválil.
Při takové muzice čas utíká daleko rychleji než u zubaře. Na hráčích bylo vidět, že by hráli déle, ale čas pronájmu divadla je asi hodně drahý. Dvě a půl hodiny a šmidra. Viděl jsem po koncertě účinkující i diváky v poměrně malých prostorách foyer divadla a jakoby se nikomu nechtělo domů. Taky nebylo ještě deset, co s načatým večerem? Slyšel jsem, co říkával Evžen Jegorov, legendární saxofonista, který si zahrál i mnoho rolí ve filmu a ne úplně vedlejších. Jazz podle něj patří do klubu, do začouzených lokálů, kde je vedro a špatný vzduch. Hrát se má v noci a ne odpoledne na sluníčku. Vlastně co Ti to povídám, vždyť on je tam s Tebou a dost bych se divil, kdyby s Tebou nehrál právě u pekelných kotlů.
Tohle odpoledne nebylo, šlo se domů za tmy, ale neměl jsem dost, v hlavě vrtal brouček, kdy zase... Hned se musím doma podívat na internet. Řeknu Ti, Tondo, že jsem strávil hezký večer. Dokoupil jsem si zbývající vizitky s Tvými nádhernými nahrávkami ze žižkovské kuchyně. Holek bylo v hledišti jako máku, znáš to přece, v mém věku už žádné staré báby neexistují. Všechno jsou to pěkné holky a za Tebou jich chodívalo hodně. Však Ti to spoluhráči záviděli. Teď budou říkat, že ne, ale to blafou nesmysly.
Ten večer v sobotu se udílely jakési ceny za populární hudbu. Já tahle věčná vyhlašování všeho možného moc nemiluju. Nominace, všechno je to okopírované z předávání filmových Oscarů. Je těch cen sportovních, hudebních, filmových, divadelních tolik, že se v nich snad ani nikdo vyznat nemůže. Normálnímu konzumentu se v hlavě plete jedno přes druhé. Vždycky, když už někdo je tak starý, že by mohl umřít, uvede se do Síně slávy, někteří i stačí se ocenění nedožít, mívají ovace ve stoje. Většinou to bývají lidé, kteří ve svém oboru jsou skvělí a ocenění si zaslouží.
Nemyslím si, že by Tě někdy do nějaké síně uváděli. Tobě je to určitě šumafuk, ty jsi zažil v životě spoustu ovací, mnohdy udivených diváků, kteří Tě slyšeli poprvé a nevěřícně jen zírali. Už se kvůli Tvé památce dvakrát naplnilo divadlo a určitě ještě mnohokrát naplní. Dixieland hrají i mladí hudebníci, myslím, že tenhle obor jen tak nezanikne. A to je Tvoje síň slávy.
Do Divadla U hasičů jsem vodíval svoje děti. Tehdy na Spejbla a Hurvínka. Třeba mi to potomci jednou oplatí a přivedou mě na Memoriál Tonyho Brycha. Možná mi budou muset vysvětlovat, že ten a ten pán není ani Hurvínek, ani Spejbl, ale muzikant a ta paní není Mánička, ale zpěvačka. A čůrat že musím na záchodě. Hlavně, že tam budu.
Rád bych Tě někdy potkal, já vím, že to je nesplnitelné přání, ale takhle v noci, ve snu, bys snad mohl přijít zascatovat. Flaška s rumem bude vlevo hned za dveřmi ve skříni, té, co mám u postele. Ne? Jiný nápad! 30.dubna budou zase lítat nad Starou štací u Neratovic čarodějnice. Že by ses mezi ně nějak zamotal? Pár hadrů na sebe, koště taky snad zvládneš. Loni se tam jedna z čarodějnic vytahovala, že je Tvoje kamarádka. A nedala si vysvětlit, že my ostatní taky. Nějak bys to zařídit mohl. Bude tam stejný mazec jako byl v sobotu u Hurvínků.
Nakonec, tu fotku, která je na začátku článku, asi neznáš. Je z Tvého vystoupení se Steamboaty na vánočním koncertu v Rakovníku v roce 2005. Fotil pan Peter Erbák a na svých stránkách má takových pěkných černobílých ještě 9. Určitě je v pekle přístupný internet, říkává se přece, že to je ďábelský vynález, tak se koukni.
Adresa: http://www.erbak.com/vzpominka-na-tonyho-brycha/
Už končím. Měj se. Ahoj.
BLOG TÝDEN
Žádné komentáře:
Okomentovat