Sedmdesát let je hodně. Celý lidský život, je mnoho těch, kteří se takového čísla nedožijí.Jak to přijde, že sedmdesát je právě Josefu Abrhámovi? Ženským by nevadilo se před ním svlékat, je to přece jenom fešák, chlapi proti němu nic nemají, spíš by se mu rádi podobali.
Prej hezkej, prej ne protivnej.
A taky herec. Jedinečnej, neopakovatelnej. Našel jsem seznam 80 filmových rolí.
V sedmdesáti se dá mluvit o legendě. Nejsem o moc mladší, mám rád divadlo, slovo legenda mi nejde z huby. Skoro vrstevník nemůže přece být legenda.
Moje hlava to nechce přijmout, ale pitomej kalendář má jiný názor.
Nepotřebuje blbnout před kamerou při vyprávění veselých historek ze života. V seznamu lidí, kteří dostali oficiálni ocenění, se asi těžko vyskytne, pokud se nedožije aspoň devadesáti. To se pak dává za věk. Škoda. Devadesát bych mu ovšem přál.
Od prezidenta, který považuje film Marečku, podejte mi pero, za škodlivý a falešný, by nějaké státní vyznamenání vypadalo hloupě.
Vzpomínka na nejkrásnější věk Činoheráku se bez něj nemůže obejít. Nepamatuju, že by byl trapnej. Kéž bychom každý z nás uměl svou profesi tak, jako Abrhám tu svou, hereckou.
Za padesát let tu určitě nebudu, nejlepší filmy s Josefem Abrhámem ano. Dokonce bych se chtěl vsadit, že se budou v nějakém pořadu pro vetché pamětníky promítat.
A koho bude za 50 let zajímat zpěv Mistra, shodou okolností zrovna letos taky sedmdesátiletého?
Žádné komentáře:
Okomentovat