Mistr ve švestkově modrém

"Já nevěřím na svatého Huberta, na svatého Dyndy ani na čerta..." Podle knihy Jiřího Černého Zpěváci bez konzervatoře možná první hit (znali jsme vůbec tenkrát tohle slovo?) kavárenského zpěváka Karla Gotta, jehož asi tři písničky začal hrát někdy v roce 1962 Československý rozhlas.
Mnoho lidí okamžitě vypínalo vysílač, grafomani psali rozhořčené dopisy. Jeden můj kolega v Ústí nad Labem, kterému tehdy ještě nebylo třicet, málem dostal infarkt a nás, kteří jsme pocházeli z Prahy, posílal strašně daleko... Tohle prý mohl vymyslet jenom Pražák.
Mladším lidem se neobvyklé písničky líbily. Rád bych si je dnes poslechl, kde je jim konec? Bylo to něco jiného než dosud. Kdy to bylo, co jsme byli s kamarádem ve Fučíkárně (dnes Výstaviště) na estrádě? Na podzim 1963 jsem šel na vojnu, tedy předtím.
Ve dvaceti letech na estrádě? Jo. Televizi měl málokdo, pořad uváděl Jiří Štuchal, špičkový konferanciér (ještě jsme neznali moderátory), toho jsme slýchávali z rozhlasu. Scénky, písničky. Jarda Štercl, orchestr Karla Vlacha, nabito.
Na závěr mišmaše se hodí hvězda. Už tenkrát to byl podle tváře neznámý mladík, oblečený v obleku švestkově modré barvy. Obecenstvo, zvláště dívky, šílelo. Musel přidávat. To co zpíval, se dá nazvat jazzem, však se zachovala jeho pozdější nahrávka s paní Vlastou Průchovou, kde spolu scatovali jako o život.
Po programu to vypadalo v Holešovicích jako po fotbale, tramvaje narvané, cestující viseli v tehdy otevřených vozech. Jedním z viselců byl muž ve švestkově modrém. Asi pospíchal do kavárny Vltava či Alfa zazpívat lidem k tanci, případně ke sklence vína nebo k večeři, aby si vydělal třeba na tu tramvaj. A vůbec, kdoví jestli si koupil lístek. Visící na schůdkách málokdy platili.
Gottův raketový výstup do nejvyšších pater popularity už byl popsán chytřejšími. Od doby, kdy se stále vzdaloval vzoru, o kterém často mluvil, od Sammy Davise Jr., od jazzu, mě postupně přestal zajímat. Nezávidím mu jeho slávu, peníze, myslím, že nic neukrad, pracoval na všem usilovně. Že mám rád něco jiného? Někdo má rád holky, druhý zase jiný holky, nebudu plácat nesmysly.
Škoda, že tenkrát nebyly dnešní digitální foťáky. To by byl trhák. Kája ve švestkově modrém visící na tramvaji. Mimochodem, taková jízda byla zakázaná. Mistr jedoucí načerno. Pokuta bývala 10 korun.
Ale co, dnes by tramvají nejel, otevřené stejně neexistují, je to dávno. Všechno je jinak. Jen se někdy ve sklerotickém mozku zjeví vzpomínka.