Před jarními volbami vzbudil vzruch klip "Přemluvte bábu". Jsem starý člověk, politicky korektní občané by mě snad nazvali i seniorem.
Mně ten výtvor připadal pitomý, tudíž mě nemohl urazit. Jen nevidím tak velký rozdíl mezi přiblblým klipem, který zřejmě někdo dělal kvůli prachům, a tím, co se mi valí už měsíc do schránky. Hory potištěných papírů barvy modré, oranžové, zelené a jiné. Liší se od sebe jen barvou. Všichni slibují totéž. Vymýtíme korupci, naše obec bude vymalovaná nejhezčími barvami, děti si budou mít, kde hrát, seniory budeme jenom hladit.
Tuším, že stokorunu dostala politická seskupení za jeden hlas v parlamentních volbách. A za ně nechávají tisknout ony materiály, které si všechny přečte jenom člověk zoufale se nudící, což není můj problém.
Myslím, že kdo 4 roky sleduje ve svém bydlišti konání lidí, které si na radnice zvolil, určitě by měl vědět, koho nevolit. Nepřipadá mi normální, když vidím, že Franta nebo Tonda je neschopný, případně krade, že ho znovu zvolím jenom proto, že na plakátku slibuje, že všechno bude jinak.
V dětství jsem se něco nasliboval, že už budu hodnej, že se budu učit, že... Skutek, utek. Zase jsem přinesl dvojku z chování a součet známek na vysvědčení byl značně vysoký.
Doufám, že všechny ty papíry aspoň půjdou ekologicky do tříděného sběru.
Táta už nedoufal, že by někdy zase mohl jít ke svobodným volbám. V 83 letech se dočkal. Byly to volby v roce 1990, kdy šlo hlavně o to, nezvolit komunisty. O dva roky později, už byl slabý a udiveně na mě hleděl, když jsem mu vysvětloval, že nemůže volit současně Klause a Dienstbiera. Oba mu byli sympatičtí.
Dlouho přemýšlel, pak mi řekl, že tomu nerozumí a k volbám nepůjde. Nepřemlouval jsem ho. Bylo to jeho rozhodnutí.
Ubývají mi síly, ale sleduju dění kolem sebe, k volbám půjdu, chodil jsem stále, párkrát jsem litoval, že jsem zvolil blbě.
Jsem ve věku, kdy dnes zdravý může být zítra nemocný, každý by měl v sobě mít kousek pokory.
Kdyby mě navštívily moje děti jenom proto, aby mě přemlouvaly, koho mám volit, asi bych je... Ne, ony to neudělají, stejně jako já se jich neptám. Vždycky jsem je vychovával k tomu, aby se snažily mít svůj názor,třeba blbý, ale svůj.
Svolávat rodinnou radu za účelem dohody, jak kdo se u voleb zachová, to určitě ne. Až mě to na jaře rozhodilo, když takové hlasy zazněly. Naše generace mnoho svobody neměla, nechci, aby moji potomci byly v zajetí jiných ideologií, stejně praštěných jako byl komunismus. Je to jejich život a musí na sobě pracovat, a vědět, že za všechny kiksy zaplatí jen oni sami.
A my, staří? Vy, mladí, schopnější, pomozte nám, je-li třeba. Pomozte nám do schodů, pomozte nám s počítačem, s mobilem, nakupte nám, pomozte nám, když to potřebujeme. Mějte radost, když se vaši prarodičové, rodičové, zatím, bez pomoci obejdou. Často je navštěvujte, nevymlouvejte se na málo času, abyste jednou nemuseli na Dušičky sedět s narychlo koupeným věnečkem na hřbitově a přemýšlet o tom, že jste dědečka a babičku vlastně nepoznali. A vykašlete se na shánění hlasů pro politcké strany.
Naše drobné radosti jsou pro nás často důležitější než Otázky Václava Moravce, kde se předvádějí vyleštění chlapáci, u kterých mám někdy pocit, že jim někdo vyleštil i mozek.
Cítím se dobře, ale zároveň dobře vím, že mi dává stále větší námahu sledovat úplně všechno. Musím ubírat. Možná přijdou další volby a nebudu mít už zájem podílet se na rozhodování. Má takový hlas cenu, pokud vlastně volí za mne někdo jiný? Někdo, kdo mě přemluví, abych dal hlas jeho politickému názoru?
Nevím, dostávají-li i v komunálních volbách strany zaplacený každý hlas (ze státní, tedy společné, kasy). Pokud ano, příště bude za ty peníze vyrobena kupa plakátů se známými ksichty, které už to opravdu, ale opravdu budou dělat správně. Má cenu chodit k volbám?
Myslím, že ano, obzvláště ke komunálním. Půjdu k volbám, koho budu volit, neprozradím, jsem alergický na diskuze, v kterých stranách jsou větší zloději.
Přemlouvat se ale nenechám.
Facebook - Václav Víšek
Mně ten výtvor připadal pitomý, tudíž mě nemohl urazit. Jen nevidím tak velký rozdíl mezi přiblblým klipem, který zřejmě někdo dělal kvůli prachům, a tím, co se mi valí už měsíc do schránky. Hory potištěných papírů barvy modré, oranžové, zelené a jiné. Liší se od sebe jen barvou. Všichni slibují totéž. Vymýtíme korupci, naše obec bude vymalovaná nejhezčími barvami, děti si budou mít, kde hrát, seniory budeme jenom hladit.
Tuším, že stokorunu dostala politická seskupení za jeden hlas v parlamentních volbách. A za ně nechávají tisknout ony materiály, které si všechny přečte jenom člověk zoufale se nudící, což není můj problém.
Myslím, že kdo 4 roky sleduje ve svém bydlišti konání lidí, které si na radnice zvolil, určitě by měl vědět, koho nevolit. Nepřipadá mi normální, když vidím, že Franta nebo Tonda je neschopný, případně krade, že ho znovu zvolím jenom proto, že na plakátku slibuje, že všechno bude jinak.
V dětství jsem se něco nasliboval, že už budu hodnej, že se budu učit, že... Skutek, utek. Zase jsem přinesl dvojku z chování a součet známek na vysvědčení byl značně vysoký.
Doufám, že všechny ty papíry aspoň půjdou ekologicky do tříděného sběru.
Táta už nedoufal, že by někdy zase mohl jít ke svobodným volbám. V 83 letech se dočkal. Byly to volby v roce 1990, kdy šlo hlavně o to, nezvolit komunisty. O dva roky později, už byl slabý a udiveně na mě hleděl, když jsem mu vysvětloval, že nemůže volit současně Klause a Dienstbiera. Oba mu byli sympatičtí.
Dlouho přemýšlel, pak mi řekl, že tomu nerozumí a k volbám nepůjde. Nepřemlouval jsem ho. Bylo to jeho rozhodnutí.
Ubývají mi síly, ale sleduju dění kolem sebe, k volbám půjdu, chodil jsem stále, párkrát jsem litoval, že jsem zvolil blbě.
Jsem ve věku, kdy dnes zdravý může být zítra nemocný, každý by měl v sobě mít kousek pokory.
Kdyby mě navštívily moje děti jenom proto, aby mě přemlouvaly, koho mám volit, asi bych je... Ne, ony to neudělají, stejně jako já se jich neptám. Vždycky jsem je vychovával k tomu, aby se snažily mít svůj názor,třeba blbý, ale svůj.
Svolávat rodinnou radu za účelem dohody, jak kdo se u voleb zachová, to určitě ne. Až mě to na jaře rozhodilo, když takové hlasy zazněly. Naše generace mnoho svobody neměla, nechci, aby moji potomci byly v zajetí jiných ideologií, stejně praštěných jako byl komunismus. Je to jejich život a musí na sobě pracovat, a vědět, že za všechny kiksy zaplatí jen oni sami.
A my, staří? Vy, mladí, schopnější, pomozte nám, je-li třeba. Pomozte nám do schodů, pomozte nám s počítačem, s mobilem, nakupte nám, pomozte nám, když to potřebujeme. Mějte radost, když se vaši prarodičové, rodičové, zatím, bez pomoci obejdou. Často je navštěvujte, nevymlouvejte se na málo času, abyste jednou nemuseli na Dušičky sedět s narychlo koupeným věnečkem na hřbitově a přemýšlet o tom, že jste dědečka a babičku vlastně nepoznali. A vykašlete se na shánění hlasů pro politcké strany.
Naše drobné radosti jsou pro nás často důležitější než Otázky Václava Moravce, kde se předvádějí vyleštění chlapáci, u kterých mám někdy pocit, že jim někdo vyleštil i mozek.
Cítím se dobře, ale zároveň dobře vím, že mi dává stále větší námahu sledovat úplně všechno. Musím ubírat. Možná přijdou další volby a nebudu mít už zájem podílet se na rozhodování. Má takový hlas cenu, pokud vlastně volí za mne někdo jiný? Někdo, kdo mě přemluví, abych dal hlas jeho politickému názoru?
Nevím, dostávají-li i v komunálních volbách strany zaplacený každý hlas (ze státní, tedy společné, kasy). Pokud ano, příště bude za ty peníze vyrobena kupa plakátů se známými ksichty, které už to opravdu, ale opravdu budou dělat správně. Má cenu chodit k volbám?
Myslím, že ano, obzvláště ke komunálním. Půjdu k volbám, koho budu volit, neprozradím, jsem alergický na diskuze, v kterých stranách jsou větší zloději.
Přemlouvat se ale nenechám.
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat