středa 9. ledna 2013

Kdybych se bejval učil anglicky

Po delší době se usazuju v kině Ponrepo. Mají vymalováno, ani mi nevadí, že místo dřívějších 30 penzista platí 40.
Příjemnej den jsem dnes měl. Poprvé v letošním roce na kole.
Z cukru nejsem, ale že bych rád jezdil v dešti... Měl jsem pocit několik dnů, že se mayský kalendář spletl. Jako bolševici nedělali říjnovou revoluci v říjnu, nějakej mayskej kameník to mydlil, jak se dalo, vyšel mu konec světa před Vánocema. Všichni maj radost, že konec světa nebyl a najednou bác!
Pršelo a pršelo, už jsem byl ve sklepě se kouknout, jestli mám dost dřeva na stavbu archy.
V teple nebylo zle, ze stropu mi nekape, hlad jsem neměl, co se týče jídla. Měl jsem hlad po srovnávání fotek. Tolik nových publikací… Mému koníčku déšť vadí. Knížky ničí, ani notebook není ze slejváku nadšený.
Projel jsem se, u svého vietnamského zelináře koupil brambory a cibuli, v řeznictví výbornou sekanou, šunku, uzený sýr. V Braníku chleba, mlíko. Pivo si kupuju u nás. Dobrý den a tak honem do biografu.
Americká komedie z roku 1934, 5 Oscarů. Staré filmy Franka Capry mám rád. Nekomplikované veselohry, plné děje.
Právě děj začal rychle, málem nepočkal na konec úvodních titulků.
Kde jsou ale titulky, které angličtinu překládají do češtiny?
V padesátých letech byla angličtina spíš zakazována než trpěna. V sedmičce mě přihlásili rodiče na výuku tohoto jazyka. Večer docházela do školy málem tajně paní a učila nás. Byla hodná, mně to šlo. Deset korun za měsíc. Směšné možná, ale tenkrát tolik stálo 50 cigaret značky Lípa.
Docházka dobrovolná, tudíž z nepřítomnosti žádný malér, neomluvené hodiny. Pro jednou se nic nestane, šel jsem s klukama hrát fotbal, pak jsem chodil spíš na fotbal, pak mě chytli rodiče, dostal jsem pár facek a měl jsem po fotbale, i po angličtině.
Pár slov znám, sedávám u počítače, ale jinak bída bídoucí.
Azbuku jsem se učil 9 let, maturoval jsem za dvě, ale začne-li čistokrevný Rus brebentit, má smůlu, protože mu nerozumím.
Taky v kině to bylo, na Febiofestu jsem seděl před mnoha lety v první řadě, 4 kroky ode mne uváděl film Oleg Tabakov. Kratší proslov, příjemný člověk, tlumočnice. Nějakým zázrakem se stalo, že jsem mu rozuměl nějaký vtípek, uchichtl jsem se dřív, než zazněl překlad. Tabakov se na mě usmál a zbytek už mluvil jen pro mě.
Nerouzuměl jsem mu, chtěl jsem mu udělat radost a tvářil se souhlasně, malinko přikyvoval. Tlumočnici jsem pak poslouchal o to pečlivěji.
Koukám, že jsem utekl z Ponrepa do jinýho kina. Já můžu, jsem už mírně senilní.
 V Ponrepu se nám pán omluvil, že spletli kopii, simultánní překladatel se nevyskytoval, kdo chce, dostane vstupné zpátky. Lidé gramotní v angličtině můžou zůstat.
Je jich stále víc, zvlášť mezi mladými, závidím jim, fotbal jsem stejně hrál blbě, kluci dělali, že jsem neviditelný.
Fotbal neumím, anglicky ani rusky, i ta čeština…
Tady výš jsem napsal slovo „uchychtl“ s ypsilonem. Zdálo se mi to ošklivý, ale hy, chy, ky, ry atd. Internet je zlatej, vyvedl mě z omylu.
Proč se vlastně slovo chichotat píše s měkkým, dokonce i hihňat? Já nevím, asi jsem chyběl…
Podle toho, jak se bavila mladší část publika, byl film dobrej. Aspoň na začátku. Vstupné vrátili, dokonce mi pán v šatně nutil dvě koruny za bundu, že visela na věšáku jenom chvíli.

1 komentář:

annapos řekl(a)...

Máte pravdu i ne, s gramatikou jsem také již na štíru, stejně jako s jazyky, ale Google někdy také, ne všechno dělá lépe, nežli my lidi i když??? Je to má láska veliká, nejvíce mapy a Earth. Zdraví Anna