Každý se s tím asi v životě setká. Z dvou alternativ, které situace nabízí, a žádná mu nevoní, jednu vybrat. Protivná chvíle a zdaleka nemusí jít o krutou Sophiinu volbu.
Je však zrovna volba prezidenta tou situací? Mám hodit hlas někomu, o kom si myslím, že je pitomec, avšak menší než druhý? Můj názor je, a nikomu ho nevnucuju, že ne. Pořád volím pitomce.
Volit chodím už 50 let, pokud se dá o všelidovém hlasování o kandidáteh Národní fronty před rokem 1989 mluvit jako o volbách.
Proč jsem za komunistů volit chodil? Bál jsem se nevolit.
Proč? Těžko se vysvětluje generaci, která dobu pamatuje jen z vyprávění babiček, že stávaly frontu na kdeco.
Zeměměřič nebylo řemeslo, kde by se vydělávaly balíky. Neměl jsem ambice být kariiéristou, musel bych vstoupit do KSČ, žvanit na schůzích, vyrostl jsem v rodině levičáka, který komunistický režim upřímně nenáviděl. Práce mě bavila, jako vedoucí i malé skupiny lidí jsem nebýval příliš úspěšný.
Ani mi nemohli moc uškodit. Měl jsem strach nejít.
Stydím se za to? Ano. Ne tak, že bych někde mlátil hlavou o zpovědnici, spíš v duchu, protože řeknu-li o studu lidem, kteří byli v podobné situaci, diví se, proč bych se měl stydět. Dělali to všichni. Téměř všichni, dodávám já.
Kromě jednoho případu, kdy jsem byl do neděle v horách, a nechtělo se mi vracet už v pátek, jsem absolvoval všechny volby od roku 1990.
Snažil jsem se vybírat zodpovědně.
Zklamali mě mí kandidáti, pokud vyhráli? Často.
Od té doby jsem zmoudřel? Prdlajs.
Zestárl jsem. Nechci se dotknout lidí, kteří jsou po všech stránkách na výši ještě v devadesáti, ale necítím, že mi stáří přineslo nějakou velkou moudrost. Leccos jsem prožil, leccos si pamatuju, ještě víc ne. Někdy si myslím, že jsem na vrcholu, pak sním nebo vypiju, co bych neměl, přepadnou mě zažívací problémy, průjem či sračka, nechť si každý dosadí dle svého slovníku. A je po vrcholu. Začnu přemýšlet, jestli je to už definitivní konec. Nahlas nefňukám, to se stydím.
Na prahu sedmdesátky už považuju za moudré neběhat za tramvají, protože bych ji stejně nechytil, nechlastat rum, protože ho stejně nesmím. Pani doktorka řikala.
Pochybuju o tom, že bych zrovna prezidenta vybral správně. Děsí mě záplava plakátů, které stály strašné peníze. Co by se za ně dalo pořídit pro nemocné děti, pro dětské domovy. Pláču nad debilitami, které ze sebe dostávají lidé s vysokoškolským vzděláním.
Už jsem to někde psal, že mi táta v roce 1992 říkal, že bude volit Dienstbiera (st.) a Klause, protože jsou mu sympatičtí. Těžko ve svých 85 letech chápal, že už každý z nich kandiduje za jinou partaj. Dlouho přemýšlel, pak řekl, že k volbám nepůjde, protože tomu nerozumí. Nepřemlouval jsem ho, měl právo volby, ne povinnost.
Myslím, že by nikdo neměl přemlouvat nás starší, nechte nás, abychom se rozhodli sami.
Půjdu volit? Asi ano, přinejmenším v prvním kole si ještě nemusím vyrábět alibi, že volím menší zlo.
Před pár dny jsem na Facebooku učinil poznámku o jednom z údajných favoritů voleb panu Fischerovi. Protože jsem komunistickou dobu prožil, zpochybnil jsem jeho výmluvy o nutnosti členství v KSČ. V diskuzi jsem použil i hrubší výrazy, možná nevhodné, ale vůbec se nechci za svůj názor omlouvat.
Televize, internet, všechno je plné diskuzí a keců. Kdo bude nejlepší prezident. Přestal jsem se zúčastňovat.
Chci se rozhodnout sám, jestli k volbám půjdu a lístek s kterým jménem hodím do urny. Necítím žádnou zodpovědnost, jak by mi někdo chtěl podsouvat. Vyjádřím svůj názor, je můj a hodlám se o něm bavit jen se svým svědomím. Jestli je správný? Co to je vůbec mít správný názor? Otevřu Facebook a vidím tisíce nejsprávnějších názorů, ač je každý jiný.
Mám hodně FB přátel, mnohé hlavně proto, že se jim líbí moje srovnávací fotky. Politický názor mají různý, do zájmové činnosti politika nepatří.
Nikoho nehodlám škrtat ze seznamu kvůli jinému názoru, to je dětinské.
Jenom se nechci zúčastňovat žádných předvolebních „koalic“, žádných shromáždění, nenechám se od nikoho přesvědčovat. Za komunistů mě stále někdo o něčem přesvědčoval, slýchal jsem různé místní Milouše Jakeše, že s lidmi se musí hovořit a přesvědčit je.
Názory jsou často vyřčeny lidmi, kterých si vážím a souhlasím s nimi. Ale celý předvolební cirkus mě unavil.
Dál už se nebudu projevovat. Pokud nově zvolený (á) prezident (ka) mi nebude sympatický (á), budu to brát jako fakt, aniž si zvoleného musím vážit.
Že Fischera volit nebudu, už jsem vykecal, víc se ode mne nikdo nedozví. Jak naložím se svým hlasem, považuju za svou soukromou záležitost.
Abych řekl pravdu, nepovažuju volbu prezidenta za nejdůležitější věc v mém životě.
Dnes večer dávají na ČT2 Obchod na korze.
Žádné komentáře:
Okomentovat