Sedmičkou z Nuslí do Strašnic

Pan Pavel Fojtík, tramvajový fanoušek má svoje publikace logicky vytvářené. I úplný neznalec podle nich může cestovat po Praze.

Je mi poměrně blízká tahle trať, bydlím v Podolí, projedu vyšehradským tunelem a jsem na Výtoni. Tam jezdí sedmička. Nebylo tomu tak vždycky, pamatuju číslo 4, pak se tu motalo ledacos. Bydlel jsem dlouhá léta na sídlišti a tak cesta tramvají pro mě byl spíš svátek.

Myslím, že i 27 se vyskytovalo, ale už léta zde jezdí sedmička.

Beru si publikaci Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl z nakladatelství Paseka (2012). Koho téma zajímá, neudělá chybu, když knížku koupí. Spousta textu, plánků, za tři stovky pořídíte pár piv a po pivu roste břicho. Můžu vyprávět.

Sedám si na Výtoni do tramvaje a vydávám se za dobrodružstvím, ani do Afriky nemusím.

Vystupuju druhou stanici a vyndavám z kapsy foťák.

Jaromírova

Podle púublikace se příliš nezměnila. Stará fotka je krásná. Telefonní budka, hodiny na sloupu, tramvaje jezdí vlevo. Údolí je překlenuto Nuselskám mostem, o němž jsem slýchal už v dětství, že by byl dobrý.

Jaromírova

V dubnu pětašedesátého na rohu ulic Jaromírova a Svatoplukova je ještě vidět vystěhovaný dům, kdy býval hostinec U Fárů. Ze samotného mostu se mi dostala do záběru jedna noha, jestli tomu tak smím říkat. Vlastně mě napadá, že smím, ať mi to někdo zakáže!

Křesomyslova

A její pokračování Otakarova. Jak vidno z porovnání, bylo zde do roku 1975 všechno jinak. Koleje se napřímily, dva baráky zmizely i komín za nimi. Jen bufet na rohu, kde se dalo levně najíst, zůstal.

Křižovatka Otakarova

Na stejné místo se dívám z Bělehradské, vzadu je náměstí Bratří Synků, vpravo se jezdí do Křesomyslovy.

Rohový dům, který hlásá VÍNO, je jeden z těch dvou, které překážely napřímení tramvajové trati. Ještě ji v roce 1949 měl soukromník, ale denní vinárna zde zůstala snad až do bourání. Za komunistů byly tyhle denní vinárny spíš jakési špeluňky s nevalným mokem. Určitě jsem tady párkrát zasedl.

Křižovatka Otakarova

Další pohled na rohovou vinárnu, tentokrát od ulice Křesomyslovy. Dodávka vpravo nesla jméno, myslím, Žuk. Nostalgicky jsem si vzpomněl, jak u Geodézie v Liberci někdo pár těchto aut nakoupil pro jízdy do terénu. Pokud se s ním vjelo na blátivou cestu, což se při profesi zeměměřiče stávalo často, museli jsme všichni auto tlačit.

Pod Nuselskými schody

Pozor! Tudy sedmička nejezdí, ale je to jedna stanice Bělehradskou od předešlého porovnání. Vůbec jsem nevěděl, k čemu záběr mám přifařit. V roce 1905 zde byl konečná, vpravo mimo záběr vinohradské nádraží. Ano, jsem na Vinohradech, protože i Nuselské schody jsou vlastně vinohradské.

Při focení jsem měl za zády dnes zavřenou restauraci Excelsior, kam jsme chodívali na laciné pivo i jídlo. Komu se eklujou zaplivaný čtyřky, asi by si moc nepochutnal.

Otakarova

Opravdu moje odbočka byl kraťoučká, jsem zpátky na rohu Bělehradské a Otakarovy. Jak jezdívaly a dnes jezdí tramvaje, je zřejmé.

Na Zámecké

V době budování nových komunikací na křižovatce Otakarova se zde jezdívalo všelijak. V ulici Na Zámecké koleje sice jsou, ale spíš jen manipulační. Koukám na velikou reklamní plochu k pronajmutí. Tam by se vešel nějaký velikánský kandidát s velkým K.

Otakarova

Na staré fotce tramvaj přijíždí už z Vršovic. Průhledem je vidět louka, která v létě byla obsypaná opalujícími se občany na dekách. Teď je zde prostor na venčení psů. Už málo času zbývalo, kdy se tramvajové koleje přestěhovaly do nového podjezdu vpravo od původního.

Dlouhá léta jsem tudy chodíval do práce v Perucké, kde sídlilo Železniční stavitelství. Mám na dobu spoustu vzpomínek, vezmu kladné, celá léta jsem měl režijní jízdenku na vlak a docela výhodně jsem prodal akcie firmy, které jsem ze zoufalství získal v kupónové privatizaci. Případným závistivcům: Nešlo o milóny. A utratil jsem je, protože co s penězi jiného.

A nahořa právě projíždí slavná Vindobona, vlak dederónský (tak jsme říkali státu oficiálně zvanému NDR) z Berlína do Vídně.

Vršovická

Jsem za železniční tratí. Tramvaje jezdívaly směrem vpravo k vršovickému nádraží, bylo zde několik obloučků. Takhle jsme třídu SNB (starší název) napřímili. Za jedoucí tramvají vykukuje škola.

Vršovická

Jsem u školy. Možná se zdá srovnání divné, ale taková je pravda, tak tu kdysi v polích kličkovaly koleje.

Vršovická

Křižovatka s Moskevskou ulicí. Původní barák nestál příliš dlouho. Josef Feigl ji nechal postavit v roce 1906. Ve „Feiglovce“ se vyrábělo jemné pánské prádlo. Občas mě napadají pitomosti. Dalo se výrobkům z továrny říkat „funkční prádlo“? Čeština mi velí, že slovo funkční označuje něco, co má funkci. Trenýrky s pěti nohavicemi moc funkční nejsou, se dvěma ano, ačkoli podle dnešní terminologie by funkční nebyly. Nebo jsem špatnej čeština.

Vršovická

Pohled k váchodu. Vlevo je někdejší Waldesova továrna, pozdější Koh-i-noor, která vyrůstala od roku 1907. Vpravo už je sídliště a zbytky vozatajských kasáren, podle publikace prý známých.

V Olšinách

Profrčel jsem kolem Edenu hodně rychle, aby snad na mně nechtěli převzít trenérskou práci ve Slávii.

Na obzoru Bečvářův velkostatek, vlevo škola a před ní Hlavova stodola, zbořená v roce 1948. Na dnešní fotce je vlevo vidět vestibul stanice metra Strašnická.

V Olšinách

Zajímavý záběr z května 1945. Vlevo Hlavova stodola, u které byla z tramvají vytvořena barikáda.

V Olšinách

Vestibul stanice Strašnická v plné kráse. Neznal jsem Strašnice a tak jsou záběry pro mě novinkou. Osobní vzpomínky nejsou.

V Olšinách

Znovu Strašnická z jiného úhlu. Co se změnilo, je patrné. Chci upozornit na žižkovský televizní vysílač, který vykukuje mezi vestibulem a levým okrajem fotky.

V Olšinách

Ulice, jíž nám zakrývá vestibul, se jmenuje Starostrašnická.

Starostrašnická

Pohled opět k vestibulu metra, za stromy je vidět.

Černokostelecká

Křižovatka Vinice. Za 40 let toho tu vyrostlo dost. Vlevo ulice Starostrašnická, vpravo Na Palouku.

Končím tímto porovnáním a prchám pryč. Tímhle směrem je totiž strašnické krematorium a Olšanské hřbitovy. Voni mě jednou čapnou, ale zatím je snad ještě čas. Doufám.

Další srovnávací fotkyz různých lokalit