Ani netrvalo dlouho a
plním svůj plán.
To je divná věta,
většinu svého života jsem slyšel, jak plníme plán. I já se zúčastňoval plnění
plánu a socialistických závazků. Když se nesplnilo, nebyly prémie. Aby byly
prémie, splnilo se vždycky, když ne, zakouzlilo se s čísly a socialismus
dál zkvétal.
Už jsem se zase
rozkecal. Vylezlo sluníčko málem letní, snad bratři měsíčkové něco popili a
říjen usnul, tak ho zastoupil srpen.
Když jsem
odpoledne odjížděl autobusem
z Dubé, měl jsem radost, podařilo se mi porovnat všechno, co jsem měl
v plánu. Prémie? Chacha. Snad trochu radosti, pokud se moje snažení bude
někomu líbit.
Staré fotky jsou
komplet okopírovány z publikace Stanislava Dulíka Dubá a okolí na starých
pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2009.
Jako minule začínám na
stejném místě, na kopci nad městem, ovšem v 1.části jsem napsal, že tudy
se přijíždí od Mšena. Není to pravda, už podle názvu ulice Českolipská, se zdá,
že silnice vede z jiného města. Nebudu to v minulém článku opravovat,
těším se, že mi někdo vynadá a já se budu moci omluvit.
Na staré fotce je
vidět dostavník, jezdící od roku 1841 na trase Praha – Rumburk. Jednalo se o
rakouské mocnářství.
Kousek pod minulou
fotografií stála zde, tehdy v Schillerově ulici, restaurace U Šafářů, kde
byla i noclehárna Klubu českých turistů. Po záboru Sudet ji vlastnila Emilie
Spiegler, dnes Číňani.
Pohled od hotelu U
Slunce (roh vpravo) směrem k České Lípě. Několik podobných záběrů jsem
porovnával už minule, přesto se mi dnešní srovnání zdá zajímavé.
Hotel U Slunce. Podle vozidla
stavební firmy zřejmě barák definitivně nespadne. Prý tu bývala vynikající kuchyně.
Kráčím Českolipskou
směrem k Masarykovu náměstí, otočím se, hotel U Slunce v povzdálí a
vlevo, málem jsem se polekal, že by tu nebyl žádný panelák. Tam býval krámek
s módním prádlem Gisely Peschlové.
V tomto domě na
dnešním Masarykově náměstí prý odjakživa ubytovávali. Postupně se jmenovali Zur
Stadt Wien, Rathaus, Schubert, po válce Beránek, dnes?
Východní fronta
Masarykova náměstí, dům vpravo býval okresní nemocenskou pojišťovnou, po válce
pobočkou Punčochářských závodů Elite Varnsdorf.
Masarykovo náměstí,
vlevo sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1726.
Z náměstí vede
Poštovní ulice, otočíme-li se, vidíme radnici.
Poštovní ulice, skoro
tentýž pohled, leč z jiného úhlu, z jiné doby. Vzadu je vidět ulicí
Jana Roháče Velký Beškovský vrch.
Poštovní ulice, pohled
směrem ke škole.
Školní ulice. Vpravo
býval hotel Panský dům, dnes je zde pošta a jiné.
Přešel jsem
Českolipskou ulici a z Dlouhé se dívám zpět do Školní. Panský dům je
vlevo. Od minulého týdne listí na stromech prořídlo. Tohle jsem nemohl dát
dohromady, až jsem si uvědomil, že dům uprostřed, kolem něhož je průhled na
náměstí, je ubouraný, přestavěný.
Podobný záběr
předešlému. Roubenka padla kvůli rozšíření hlavní, Českolipské ulice.
Podél Českolipské
směrem na Mělník stojí kostel Nalezení svatého Kříže. Na tomto záběru už se
podepsalo 21.století. Na zábradlí schodiště stávaly sochy svatého Václava a
svaté Ludmily. V září 2000 je někdo ukrad. Vlastně to byl konec
20.století, teď už se nekrade.
Parádní dům čp.271 na
Českolipské ulici, v němž býval v době okresu Dubá katastrální úřad,
byl očesán o všechno zajímavé. A ještě mi tady nastavěli silniční ukazatele.
Vracím se do Dlouhé
ulice. Evangelická fara Jednoty bratrské.
Škola se rozšířila.
V roubenkách sídlila Krajská správa ochrany památek v Ústí nad Labem.
Záměr byl stavby přenést, bohužel z toho sešlo a já nevím proč.
Tyto tři roubenky
zůstaly. Bývalo jich v Dubé víc, ale…Svět se mění.
V Dubé byly na
Liběchovce tři rybníky. Tenhle byl nejvýše, také dopadl ze všech nejlíp,
zachovalo se nejvíc. Jmenoval se Cihelný, ale říká se mu Mrázák podle Leopolda Mráze,
dlaždiče a obyvatele malé Strany, ne té pražské, ale zdejší dubské. Kde se
můžou pochlubit, že se rybník jmenuje podle dlaždičovi?
Bývalý chlapecký
chudobinec za Kostelním rybníkem.
Na závěr jsem si
nechal tři srovnání se stavem, kdy Dubá patřila k Hitlerově říši.
Pohled Českolipskou
ulicí. Sluníčko jsem sice měl za mraky, přesto bylo tak silné, že jsem těžko
v počítači dával výsledk dohromady. Nakonec jsem použil černobílou verzi,
snad je něco vidět, stará fotka také není nejkvalitnější. Chtěl jsem zde
drovnání mít.
Vlevo je vidět roh
restaurace, kterou jsem ukazoval už na začátku článku (Čína). Pod ním býval dům
s poněkud neobvyklým sedlovým vikýřem, který patřil Wilhelmu Kailovi,
obchodníku se železným zbožím, jenž byl předkem bývalého prezidenta Václava
Klause z matčiny strany. Toto prosím není z mé hlavy, opisuju
z publikace. Dům byl zničen v roce 1945 projíždějícím sovětským
tankem, jehož řidič zaspal.
Ještě maličkost.
Nacisti slavili zřejmě nějaký svátek. Připomněl jsem si, jak většina z nás
věšela nerada na okna praporky se srpem a kladivem, ale věšela. Sudeťáci,
zblbnutí propagandou, považovali Hitlera za osvoboditele z české poroby.
Vůdce dal většině sudetských mužů možnost padnout na východní frontě. Nevím,
jak komu, ale mně se nechce soudit.
Doufám, že mě nikdo
nebude považovat za propagátora nacismu. Jenom porovnávám včera a dnes a
v roce 1938 to před hotelem U Slunce vypadalo takhle.
A ještě Masarykovo
náměstí. Jednotka SA.
Končím procházku po
městě Dubá. Když vezmu, jak je město malé, podařilo se mi toho dost. Přeju
městu a nejen jemu, aby se už nikdy neopakovaly historické trable
z 20.století.
1.část srovnávacích
fotek z Dubé je na adrese:
Žádné komentáře:
Okomentovat