Pindy z Facebooku - říjen 2013

28.9.

Zdálo se mi, že jsem básník. Vzbudil jsem se a..... prd.

Právě mi byl vysvětlen rozdíl mezi slovy dolby a volby. Čeština je strašně nedokonalá.

Dřív doktoři posílali zprávu a zalepili ji. Teď ne, samozřejmě jsem zvědavej, čtu, latinu mě neučili, na přednášky o zdraví nechodím. Prý jsem asymptomatický nemocný, čemuž nerozumim, čumím do slovníku, že jsem bez subjektivních příznaků... Moc chytrej z toho nejsem. To jako, že mi třeba chybí voko a subjektivně s ním furt vidím?

29.9.

Válím se v pelechu. Ještě. Je mi 70, to je dost. Věk vhodný i na umírání.
Těžko se tomu vyhnout, už těch přiblblejch bilboardů. Prezident tvrdí, že by ho ani nenapadlo někoho ovlivňovat, prezident ví, že má patent na rozum. Vždyť je prezident. Celej život jsem se těšil, že se budu rozhodovat podle sebe, splnilo se mi. Kašlu na Zemany, Moravce, seznam by byl nekonečný, jsem svobodný člověk, neměl jsem nikdy velké ambice, s průměrným důchodem se neválím po ránu v bazénech, do prdele, co jsem to vlastně chtěl napsat... Fakt se nemám tak zle, jak se mi snaží vsugerovat veřejné mínění. Nejsem zastáncem názoru, že by většina, byť demokratická, mi měla nařizovat. Cokoliv. Život mi nedarovali rádoby chytráci, život mi byl dán. Jsem za něj vděčný. O tom, jak s ním naložím...raději sklapnu,

29.9.

Před nějakým časem si tu v okolí zřídil výkonné wifi. Můžu si z postele na svém malinkém notebooku prečítat, co se kde děje. A zamyslet se nad tím. Taky můžu koukat na necudné scény, na které slušný člověk nečumí. Eště, že nejsem slušnej.

Jsem proti placení komukoliv, čehokoliv a kdykoliv.

30.9.

Coca-Cola po 13 letech přišla o první místo v žebříčku nejcennějších značek

tak tahle hlavní zpráva serveru Novinky.cz mi fakt vyrazila dech.

Je čas vypnout computer.

1.10

Padesát let je to dnes, co jsem odjížděl s povolávacím rozkazem do Sušice. Bylo tenkrát zvykem rukovat v teplákách, myslím, že jsme byli poslední oteplákovaný ročník. Někdo mi poradil, abych jel obyčejně oblečený, že si užiju ještě chviličku svobody. V Sušici se na vlak vrhli a hnali všechno do připravených náklaďáků. Mě nechali, proti nádraží bývala knajpa, dal jsem dvě a pěšky odešel do kasáren. Tam mě poslali pryč, že patřím do Janovic, dal jsem další dvě, i v Janovicích jsem dvě přidal. Každej říkal, že ze mě udělají za dva roky chlapa, což se jim nepovedlo. Naučil jsem se šidit pořádek, všechno to byla Potěmkinova vesnice. Marně vzpomínám na výhody, pár kamarádů, poznal jsem lidi z celého Československa, moravská a slovenská nářečí. Všechno bylo nalajnované, po návratu do civilu jsem si musel zvykat, že se o sebe musím starat. Fuj, fuj, fuj, dva roky v hajzlu...

6.10.
Třeboň
Prožil jsem výjezdní zasedání se svými spolužáky. Osud nás zavál do Třeboně, nikdo odtud není, ale prej je Třeboň hezký město. Moje maminka pocházela od Lomnice nad Lužnicí, je ostuda, že jsem v Třeboni byl asi dvakrát v životě, jen tak jsem profrnk.

Jelikož jsem magor, táhnul jsem knižku i notebook starých fotek.

Tak, město krásný je, ale nevím, proč zrovna v tento termín pořádají jabkobraní. V sobotu dopoledne jsem přilétl radostně na náměstí a tam jarmark. 

Pro srovnávací fotky naprosto nevhodná chvíle. Jinak proti poutím, jarmarkům a dalším kulturním záležitostem nemám nic. Kdyby to bylo poprvé, řeknu - smůla, ale určitě existuje někdo, kdo mi dává typy na návštěvu měst a pak z povzdálí pozoruje, jak budu nadávat. Vyplazuju na něj jazyk, třídenní pobyt se nám vyvedl, kapři chutnali, přijedu holt jindy.

Ale jak jsem tak procházel kolem rybníku Svět, skoro mě přešla chuť vozit sem kolo, cyklistů víc než dubů na hrázi, podobný provoz jako naší branické cyklostezce, když je hezký počasí.

A znovu: moc se mi zde líbilo. 

7.10.

Pamlsek
Okolo Třeboně pasou se koně, tvrdí lidová moudrost. Šel jsem kolem ohrady, tohle zvíře se nechalo zlákat mým dobromyslným ksichtem a tryskem se ke mně hnalo, doufajíc. Asi bych se ustrnul, ale v kapsách ani drobeček.

Pamlsek je pomíjivý, fotka na Facebooku má trvalou hodnotu!

8.10.

Traktát o volbách

Od jara jsem nebyl v branické vinotéce, dá-li se to tak říci, výčepu vína, kdysi mém domovském.

Na Facebooku jeden málem zešílí, je plný diskuzí, my tomu říkávali hádky, kdo by byl ten nejlepší místo těch, kteří nedávno odešli. Ulice plné

plakátů, na nich přiblblé úsměvy, že právě oni to vyřeší, mnozí z nich jsou na nich poněkolikáté a vyřešili hovno.

Chtěl jsem pokecat vo holkách, vo fotbale, prostě o normálních věcech. Prdlajs.

Dozvěděl se leccos. Že jsem se za komunistů měl s platem 2000 s třemi dětmi jako prase v žitě ve dvoupokojovém panelákovém bytě. Francouzské kvalitní potraviny se naposled daly koupit taky za takzvaného socialismu, že je třeba, aby komunisti získali ve volbách druhé místo, všechno bylo lepší, náš stát spadnul úplně na dno, jeden brečel, že musel dát dceři 200 liber na cestu do Anglie a nemá na nájem. Vždycky jsem měl rád lidi, kteří si chodili stěžovat do hospody, že nemají prachy.

Lítaly ve vzduchu milióny, miliardy, dokonce i na bilión si někdo vzpomněl.

V rozčilení z konce světa jsem většinu skvělých myšlenek zapomněl. Nemám lézt před volbami do hospody. Raději si přečíst pár článečků o politice od Jaroslava Haška. Člověk téměř pookřeje, když se dočte, že naše elektronická doba nepřinesla jiné povahy.

Naštěstí jsem dlouholetým životem v komunistickém ráji natolik omlácený, že umím nevnímat, co bych údajně měl. Jenom těch prochrápaných důležitých schůzí.

Jestli mi někdo namítne, že je nutné se zajímat o věci veřejné, prohlašuju, že to vím, nemusím však ze všeho dělat cirkus. Hodně drahý cirkus.

Určitě se voleb zúčastním. Nehodlám se s nikým bavit, koho volit, dokonce takticky volit, panebože, chci-li někomu dát hlas, tak mu ho dám. Je mi jedno, jestli ta partaj ve volbách propadne, třeba jí i jeden hlas bude dobrý na zvýšení sebedůvěry, že nejsou k ničemu. Profláknuté ksichty volit nebudu. Málem jsem zapomněl na komunisty, ty taky ne. Můj táta by se v hrobě obrátil, dnes má 106.narozeniny.

A jinak přeju všem přátelům dobrou volbu. Toť můj traktát o volbách.

Dál se budu věnovat hlavně srovnávacím fotkám a pití vína.

Jak bude dál? Zvolili jsme si chytrýho prezidenta, ten si poradí.
Pán Bůh s námi

12.10.
Čtu Dopisy čtenářů. Nemyslím ty, co sprostě nadávají, zajímají mě předplatitelé Plátku, kteří se zamýšlejí a říkají, že čtenáři Plátku patří mezi chytřejší v populaci. Lidé, kteří vědí, že patří mezi chytré, slovo elita nepoužívají, ale je z textu cítit. Těším se, že si jednou přečtu "Patřím mezi pitomce, mám váš Plátek předplacený už 14 let."

13.10.
Focení s modelkama
Teď jsem dostal mobilem pozvánku na focení s modelkama, blbec jsem ji omylem smazal. Tohle dělám celej život, takový kraviny, jednou v mládí mě na ulici oslovily dvě kadeřnice, že by chtěly mou hlavu ostříhat v nějaký soutěži. Bál jsem se, aby mě nezneužily, kámoši říkali, že jsem vůl, že jsem moh někde bejt vyfocenej...

17.10.
Mobily

Měli to těžký v roce 1903, ani adresu na ségru nemohla sehnat. My takový problémy nemáme, dovoláme se kohokoliv kdykoliv.

Dneska ve vlaku starší paní, nechci psát baba, přestože byla asi můj ročník, někomu telefonovala. My starý, jak prd slyšíme, musíme hulákat, abychom sami sebe slyšeli. Tahle skoro řvala, dlouho, asi měla neomezenej tarif, smála se, to bylo eště horší. Strojvůdce zpomaloval, buď se vohejbaly koleje anebo neslyšel mašinu, jestli vůbec jede. Udělal zpoždění čtvrt hodiny. Paní ukončila radostně hovor, že už za 5 minut bude doma.

19.10.
Pták Bonmoták

Zdál se mi sen
V mém malém bytečku se konala autogramiáda knihy Rady ptáka Bonmotáka.
Kde se berou v mém podvědomí takové blbosti?
Jako by nestačily už existující.
Každej přece vidí, že to je jen papoušek, sice hezkej, ale obyčejnej.
Končím.
Musím vyluxovat koberec, je plný popela z cigaret.

20.10.
Volte Kulíka

21.10.
Podzim

Od ledna se u nás pořád jen volí nebo se připravujou volby. Mezitím vykvetly kytky, taky odkvetly, všechno bylo krásně zelené, teď se stromy vybarvují a než se nadějeme, listí spadne a bude po ptákách. Těšíme se na pestrobarevný parlament, cha cha. Chachacha. Vypněte obrazovky, vykoukněte ven, ještě je to pěkné...

22.10.
Vnuk Cyril

Takhle se na mě dnes díval můj vnuk Cyril.

Zajímalo by mě, jestli se na mě usmíval nebo se mi posmíval... Možná si myslel, že vidí mamlase...

24.10.
Ani se mi domů nechtělo

25.10.
Stádo
Dokud nepochopíme, že jsme se každý narodili jiný, dokud se k sobě budeme chovat jako debilní sportovní fanoušci, kterým mlha zastřela zrak, dokud ideálem bude stádo, bučící v jedné tónině, nezasloužíme nic jiného, než zůstat stádem.

28.10.
Posedlost
Posedlost vlastní osobou.
Pomstychtivost.
Šílená snaha o ovládání druhých, nejlépe všech.
Nevěřím tomu, že alkoholici se automaticky stávají zlými lidmi.
Ti jenom přílišným pitím ztrácejí sebekontrolu. Člověk dobrý zůstává v opici stejný, jen bývá směšný, zvláště když se do stavu "upřímnosti" přivádí často.
Droga sama nic nezaviní, musí mít konzumenta.
Jsem příznivcem divadla.
Jdu na Shakespearovu hru.
Zajímá mě děj Macbetha, Krále Leara?
Ani ne. Znám ho. Jsem zvědavý, jak s klasikou naloží reisér, jak se položí do osudů bájných osob herci.
Po představení jsem nadšený, otrávený nebo na inscenaci zapomenu.
Vždyť jsem byl přece jen v divadle.
Jsem rád, že žiju v době, kdy nevlečou člověka k popravčímu špalku jenom proto, že někdo má pocit ublíženosti, v horším případě pro zábavu.
Každá doba má svoje způsoby.
Jako optimista doufám, že můj nedávno narozený vnouček pozná časy, kdy státní úředníci, i ti nejvyšší, budou sloužit a ne se předvádět, manipulovat.