středa 1. října 2014

Liběšice


Nemohla to být bezvýznamná vesnice. Už podle velkého zámku, postaveného v 18.století jako jezuitská rezidence, který není pro veřejnost. Jsou v něm sociální služby (domov důchodců), podle cedulí jsem pochopil, že ty končí.
Kdo si chce vyzkoušet, jak je na tom, co se týče stoupání na jeden z největších kopců Českého středohoří, nechť sem zajede a projde se na Sedlo. Několikrát jsem na tenhle kopec vylézal, kam se hrabe Milešovka.
Čekali jsme zde v červenci 1975 v hospodě na ranní start bláznivého putování po vrcholech Českého středohoří v režii bratří Zelenků z Ústí nad Labem.
Kraj pod Sedlem letos navštěvuji často, v publikaci Úštěcko na starých pohlednicích z nakladatelství Baron v Hostivicích (2007) je poměrně dost fotek, takže nemůžu vynechat. Liběšice (něm. Liebeschitz) se staly městečkem až počátkem 20.století, odsun občanů německy mluvících po 2.světové válce zanechal na obci dosud nesmazané stopy. V roce 1930 zde bydlelo 97% Němců.
Liběšicemi vede frekventovaná silnice, kde otravují i kamióny, ale jak jsem viděl, upravují se zde chodníky a tak lze jen popřát nynějším obyvatelům, aby jejich domov zkvétal.
Přijel jsem vlakem z Lovosic, půlkilometrová cesta vede prudce dolů. 

A narazíme na zámek.


Příjemnou ozdobou okolí zámku jsou barokní sochy. Tahle pohlednice je asi malovaná, proporce jsou rozdílné, ale přišel mi zajímavý dům, který kdysi zjevně vadil silnici.


Vedle zámku stojí farní kostel Panny Marie.


Toto je jediné porovnání, kdy jsem nepoužil pohlednici z publikace, ale okopíroval ji na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Při srovnávání mě vždycky překvapí nějaké detaily. V tomto případě jsou to sloupky oplocení požární nádrže. Po 80 letech jsou na svém místě. Kolik diktátorů přežily...


Na starém snímku je vidět vrch Sedlo, který je na současné fotce schován v mlhavém oparu.



Jak by mohl v blízkosti zámku chybět pivovar. Místní JZD využili budovy po svém.




Od pivovaru směrem na Litoměřice.


Hned za kostelem směrem na Úštěk býval honosný hostinec U zlaté šestky. Hospoda je zde stále, ale budovu též využívá obec.


Zde býval Töpferův obchod s chmelem.



Němci nestavěli sokolovny, ale Turnhalle, česky říkám tělocvična.


Na závěr jsem si nechal lahůdku. Směrem k Úštěku bývala a je pošta. Úprava zřejmě architekta, pyšného na své umění, je... dejme tomu k zamyšlení. Jak říkám, nepamatuju se příliš na Liběšice, ale tuhle budovu ano a po příchodu do obce jsem ji stále vyhlížel. Nebýt cedulí dnešní pošty, snad bych ji nenašel. Neodpustím si, abych sem nedal hned dvě srovnání.




Další srovnávací fotky z různých lokalit

Žádné komentáře: