Považuju se za tuláka a zároveň milovníka krajin zvlněných, raději kopcovitých. Ovšem jenom se dívat z auta, vlaku, mi nestačí. Mám potom pocit, že se můžu dívat na obrázky doma, popíjet kafe, raději silnější nápoje. Ale to přece není toulání, při něm je třeba být osobně v oné krajině.
Do kopců by se mi hodně chtělo, i sny takové mám, nevím, jaké mi udělali nohy, že se jim nechce. Lepší už to nebude. Prý.
Rád poslouchám povídání lidí, kteří většinu života putují českou krajinou a málem si zoufají, co všechno ještě neviděli, už vědí, že toulání a poznávání nemá konce.
Na rozdíl od těch, kteří všude byli, všechno vědí, přitom si pamatují maximálně značku automobilu, kterým někudy projížděli.
Jsou města, kdysi velice významná, a jak jde život, dostávají se mimo hlavní zájem turistických kanceláří, kterým jde jen o kšeft.
Čáslavi jsem se v dosavadním životě nezaslouženě vyhýbal. Na hlavní železniční trati leží Kolín, na skok od něj leží Kutná Hora, jejíž věhlas je veliký. Kdo jede vlakem z Kolína na Vysočinu, ještě v rovině vidí rychle se přibližující štíhlou věž, vlak zastaví na moment a jede se dál.
Velká škoda.
Vystoupím-li, jsem prakticky přímo ve městě, málokde je poloha nádraží pro poutníka tak příznivá. Stále mluvím jen o vlaku. Osobně považuju automobil za velice dobrého pomocníka, ale pro potulky nevhodného, nutí člověka ke spěchu, automobilista sleduje cíl, tulákovi je šumafuk, kam jede, jeho zajímá cesta.
Okamžitě si budu protiřečit, protože cíl je v tuto chvíli pro mě jasný. Zajímá mě cesta a přitom jedu na určité místo. Myslím, že bych měl přestat žvanit. Filosof ze mě nebude, když tak mizerný. Možná jsem ovlivněný dobou, všude všichni žvaní.
Stane se, že zavadím, většinou na internetu o větší počet pěkných historických fotek z nějakého místa. Stalo se mi to v případě města Čáslav. Tak krásné místo a já v něm prakticky nebyl. Jednou jsem tam přespal z pracovních důvodů, město se mi líbilo, ale na bližší poznání nezbyl čas.
Z Prahy sem není daleko, něco jsem si o Čáslavi přečetl, ale nerad opisuju od lidí, kteří opravdu vědí. To, co jsem nalezl já, určitě si stejně dobře a líp najde každý zájemce. O městu, které bylo tolik významné v době husitské, pravděpodobně je zde pochován i Jan Žižka.
Jak se stalo, že Čáslav přestala svého času být i okresním městem? Od toho máme historiky. Tuláci se toulají a koukají se.
Začínám pohledem na město. Mnoho českých a moravských měst se pyšní polohou u významné řeky. Čáslav? Protéká jím říčka (potok?) Brslenka, pramenící někde na kraji Českomoravské Vysočiny. Aby získali čáslavští pohled vhodný do kalendářů, museli si zde vybudovat rybník. Protože leží pod městem, jmenuje se Podměstský. Našel jsem dost starých fotek, kde je město zobrazeno přes rybník. Ještě se po jejich stopách vydám, ale až v příštím pokračování. Sem jsem jenom slezl, abych měl pohled přes vodu na dominantu města, onoho štíhlého krasavce, kostela svatého Petra a Pavla, na kraji záběru je kousíček další čáslavské věže evangelického kostela. Slibuju sám sobě, že se cestě kolem rybníka budu příště věnovat.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Do kopců by se mi hodně chtělo, i sny takové mám, nevím, jaké mi udělali nohy, že se jim nechce. Lepší už to nebude. Prý.
Rád poslouchám povídání lidí, kteří většinu života putují českou krajinou a málem si zoufají, co všechno ještě neviděli, už vědí, že toulání a poznávání nemá konce.
Na rozdíl od těch, kteří všude byli, všechno vědí, přitom si pamatují maximálně značku automobilu, kterým někudy projížděli.
Jsou města, kdysi velice významná, a jak jde život, dostávají se mimo hlavní zájem turistických kanceláří, kterým jde jen o kšeft.
Čáslavi jsem se v dosavadním životě nezaslouženě vyhýbal. Na hlavní železniční trati leží Kolín, na skok od něj leží Kutná Hora, jejíž věhlas je veliký. Kdo jede vlakem z Kolína na Vysočinu, ještě v rovině vidí rychle se přibližující štíhlou věž, vlak zastaví na moment a jede se dál.
Velká škoda.
Vystoupím-li, jsem prakticky přímo ve městě, málokde je poloha nádraží pro poutníka tak příznivá. Stále mluvím jen o vlaku. Osobně považuju automobil za velice dobrého pomocníka, ale pro potulky nevhodného, nutí člověka ke spěchu, automobilista sleduje cíl, tulákovi je šumafuk, kam jede, jeho zajímá cesta.
Okamžitě si budu protiřečit, protože cíl je v tuto chvíli pro mě jasný. Zajímá mě cesta a přitom jedu na určité místo. Myslím, že bych měl přestat žvanit. Filosof ze mě nebude, když tak mizerný. Možná jsem ovlivněný dobou, všude všichni žvaní.
Stane se, že zavadím, většinou na internetu o větší počet pěkných historických fotek z nějakého místa. Stalo se mi to v případě města Čáslav. Tak krásné místo a já v něm prakticky nebyl. Jednou jsem tam přespal z pracovních důvodů, město se mi líbilo, ale na bližší poznání nezbyl čas.
Z Prahy sem není daleko, něco jsem si o Čáslavi přečetl, ale nerad opisuju od lidí, kteří opravdu vědí. To, co jsem nalezl já, určitě si stejně dobře a líp najde každý zájemce. O městu, které bylo tolik významné v době husitské, pravděpodobně je zde pochován i Jan Žižka.
Jak se stalo, že Čáslav přestala svého času být i okresním městem? Od toho máme historiky. Tuláci se toulají a koukají se.
Začínám pohledem na město. Mnoho českých a moravských měst se pyšní polohou u významné řeky. Čáslav? Protéká jím říčka (potok?) Brslenka, pramenící někde na kraji Českomoravské Vysočiny. Aby získali čáslavští pohled vhodný do kalendářů, museli si zde vybudovat rybník. Protože leží pod městem, jmenuje se Podměstský. Našel jsem dost starých fotek, kde je město zobrazeno přes rybník. Ještě se po jejich stopách vydám, ale až v příštím pokračování. Sem jsem jenom slezl, abych měl pohled přes vodu na dominantu města, onoho štíhlého krasavce, kostela svatého Petra a Pavla, na kraji záběru je kousíček další čáslavské věže evangelického kostela. Slibuju sám sobě, že se cestě kolem rybníka budu příště věnovat.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kostelní náměstí, kostel svatého Petra a Pavla je vlevo mimo záběru, viditelná věž patří kostelu evangelickému.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
A jsem na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Kostel v plné kráse.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Couvám po náměstí a vidím vedle kostela vpravo radnici.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Záběr na kostel stočený na část jihozápadní fronty domů.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
A tady se otvírá pohled Palackého ulicí na evangelický kostel. Hned dvakrát.
Obě historické fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Nacházím se v jižním koutě náměstí a dívám se směrem ke kostelu svatého Petra a Pavla. Dva záběry.
Obě historické fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Na místě předchozího záběru dělám čelem vzad a hledím do ulice Klimenta Čermáka, v dáli mě láká Otakarova bašta.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Mám rád památky, vonící dávnou historií, už když jsem si připravoval historické fotky s Otakarovou baštou, těšil jsem se, že budu na onom místě fyzicky přítomen. Bašta dostala "čepičku", ale mírně mě šokovala skutečnost, že tady končí historická Čáslav směrem k jihu. Dál je sídliště. Nejsem odtud, jak jsem se přiznal, město je mi neznámé, nevím, v jakém stavu byla původní zástavba. Bylo třeba bourat a stavět?
Jako poutník musím respektovat skutečnost. Pro mě bylo focení určitě zajímavé, čím víc změn, tím mě srovnávání víc baví. Stejně se ve mně kdesi ozývá smutek.
Všechny 4 další historické fotky jsem okopíroval na adrese:
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Od parčíku s Janem Žižkou se vydávám po severovýchodní frontě náměstí. Vpravo odborné učiliště zemědělské, hned vedle je kdysi honosný hotel U Prince, později Grand, dnes budova, kde se prodává leccos. Ale nějací stavbaři se zde pohybují. Kdoví, třeba přijede princ.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Od učiliště se dívám napříč náměstím, naproti vidím evangelický kostel v Palackého ulici. Uprostřed je vidět Mariánský sloup.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Tři záběry šikmo přes náměstí na kostel svatého Petra a Pavla. V rámci regotizace kolem roku 1910 se najednou zjevila vedle hlavní věže ještě jedna menší. Věžičku na rohovém domě vpravo si sebou vzal čas.
Všechny historické fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Stojím v severním cípu náměstí, odkud vychází ulice Generála Františka Moravce, nárožnímu domu vzali věžičku, býval to hotel Hvězda, následuje radnice.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Odcházím na vlak, už podruhé, určitě se sem ještě aspoň dvakrát vrátím. Na rohu ulic Dusíkova a Masarykova stojí Dusíkovo divadlo. Vpravo je vidět nádherná sokolovna. Původní stavby, kde dnes funguje banka, mi připadají zajímavější.
Obě historické fotky jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Husova ulice, vlevo muzeum, vzadu nádraží, ale vždyť to na pohlednici už kdosi napsal...
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
3 komentáře:
Krásné ☺
Pekna prace, diky za ni ;)
Moc pěkné, díky.
Okomentovat