Nálady

Sám jsem překvapený, jak mě život otřískal. Jestli mám zrovna náladu dobrou či blbou, neovlivní žádná politická aféra, žádný její aktér. Ani tlustý, ani hubený. Nezajímaví pánové, skutečná historie na ně brzy zapomene. Politický úvod bych měl. Dál už se věnuji důležitějšímu.



DOBRÁ NÁLADA

Bylo mi 18 a onemocněl jsem žloutenkou. Ve věku, kdy se ještě nemoci neberou úplně vážně. Dokonce mám na tuhle pitomou nemoc i hezké vzpomínky. V nemocnici jsem potkal zajímavé lidi, v osmnácti si jeden často myslí, že všechny další věkové kategorie jsou k ničemu. Třeba tenhle dědek u dveří nekecá úplně tak blbě. Vedle na pokoji je pěkná holka. Na delší dobu jsem musel odložit svůj začínající boj proti abstinentům. Zakázali mi pracovat, s tím jsem se vyrovnal snáze.


A objevil jsem babí léto. Krásné září, ba i říjen. To byl podzim roku 1961. Hodně jsem chodil na procházky a byl jsem donucen se kochat jinak než dříve. Všechna další léta se pak už na září těším. Uteklo hodně podzimů, počítat se mi nechce, některé hezké, jiné méně.


Letos rosničkáři vyhrožují, že by mohl nastat první případ. Plánů jsem si hned nadělal, že bych musel na světě strašit ještě sto let.

Údolí Vltavy

Hned první sobotu jsem projel Prahou, Stromovkou, kolem ZOO a dál kolem Vltavy na sever. Svěží vzdoušek, že jsem v Klecánkách u přívozu ani nepotřeboval občerstvení. Záviděl jsem ale lidem, kteří se cpali klobásou a zapíjeli točeným. Mám slabou povahu, tak jsem kolo zaparkoval. Jak bych jinak vyjel kopec do Klecan?


V Klecanech si vždy vzpomenu na dávného kolegu, snad tu ještě bydlí. Zdědil po rodičích dům, k němuž patřil třešňový sad. Rozumělo se samosebou, že příbuzenstvo mělo třešně grátis. Stalo se, že Jirka většinu sadu vykácel a osázel jinak.


Ptám se: "Proč?"


"Voni přijedou a čekají, že budou mít třešně natrhané a připravené. Líný jsou vylézt na žebřík. Měl jsem chuť je vyhnat bičem"


"Proč zrovna ty máš doma bič?"


"Já nemám doma bič"


Dál jsem se neptal. Nemusím vědět všechno.


Nad Líbeznicemi (nebo Líbeznicí?) mě potěšila alej z mladých stromků. Někdo tuší, že alej je méně pomíjivá než všechno, co se nám zrovna teď zdá nesmírně důležité. Auta sem nesmí, my cyklisté, si taková místa vychutnáme.


Příroda se pomalu připravuje na usínání. Jako každoročně se nemůžu nabažit. Za měsíc bude všechno barevnější, tohle je jen příprava. Všude je hodně červených kuliček a šištiček. Plody šípku od jeřabiny rozeznám, je skoro stejně červený, jen je šišatější a keř píchá. Takové znalosti já mám. Na jedničkáře nijak ohromující. Opravdu jsem z přírodopisu míval jedničku. Hodná paní učitelka na mne držela, kdoví proč. Při zkoušení zakroutila hlavou a řekla, že to ze mne leze jak z chlupaté deky. Nevšimla si, že není nic, co by mohlo vylézt.


Barvy mám rád, beru krajinu jako obraz. Z kreslení jsem měl trojku. Paní učitelka byla taky hodná, ale jinak. Nestačila na nás. Nevěděla, jak zvládat lumpy.


Odpoledne a večer jsem byl na malém jazzovém festiválku Na Staré štaci u Neratovic. Příjemné odpoledne a večer. Prostředí, muzika, občerstvení. Dobrá nálada pokračuje. Dokonce jsem si koupil CD. Spacák jsem sebou měl, ale předpověď varovala, že bude k ránu pršet. Byl pěkný večer, cestu znám zpaměti a tak jsem jel domů.


Podle Vltavy jsou asi 2 kilometry cesty, kde je trochu rozbitá cesta. Za světla bez problémů, v noci hodně opatrně. Ani zavřená hospoda mne nerozhodila, vodu mám v batohu. Přejel jsem lávku u ZOO a spadla ze mne všechna starost. Teď už jen asfalt, osvětlené cesty. Před vjezdem do Stromovky jsem si málem začal hvízdat.


Nový hladký povrch. Na něm zpomalovací pruh. Taky nový. Všiml jsem si ho teprve, když jsem se válel na zemi. Tahle zařízení se přece budují proti vrahounům za volantem, jak k tomu přijde cyklista, ke všemu úplně střízlivý? Anatomii taky moc neznám, ale vypadá to, že základní kosti mám v pořádku. Kolo pojízdné, jen blikačka rozsypaná, dal jsem ji do kupy, krev nikde nekapala. Nikdo mě neviděl, pohledy typu "kdyby seděl dědek radši u televize" nebyly. Začal jsem mít dokonce zlost, že jsem aspoň nebouchl hlavou o zem. Když už se tahám s přilbou. Raději pojedu, možná, že jsem zánovní zařízení odřel nebo jsem poškodil asfalt. Když spadne na zem metrák...


Domů jsem dojel, trochu bolela ruka v zápěstí, pod sprchu a do postele.


BLBÁ NÁLADA


Ráno. Předpověď počasí lhala, k ránu nepršelo, mohl jsem spát venku. Tu a tam jsem leccos cítil. Modřiny se budou vybarvovat až zítra, do žeber jsem se taky praštil. Ale co, do úterý budu v pořádku, jedu do severních Čech, má být hezky.


V pondělí si pojedu po nákupech, abych v úterý mohl odjet. Houbelec. V pondělí jsem sice na kolo vylezl, ale hodně rychle slezl. Bolelo snad všechno. Zítra pojedu kam? Daleko, hodně daleko...tam administrátor nemůže.


Přemýšlím, jestli je lepší proti bolesti žrát prášky nebo si dát víno. Skončil jsem ve výčepu vína. Snad mě tam někdo polituje. Pitomci! Chechtali se, už prý dávno čekali, kdy si rozbiju čumák.


Sedím doma, potlučený fotr, vztekle se dívám na krásné počasí. Je mi blbě od žaludku. Co mi to včera nalil na patoky, patla jeden? Tělo plné žlutofialových fleků. Zřejmě se připravuje na podzim. Abych nezačal opadávat. Kdybych aspoň měl v domácnosti ženskou, všechno bych na ni svedl a vynadal jí. Na internetu jsem ke čtení našel samý kraviny, grafomani se předhánějí. Televizi jsem měl vyhodit už dávno. Zkusím něco napsat. Ale co? Mám pocit, že čeština se skládá jenom ze sprostých slov. Volal brácha, že by přišel. Posledně přinesl rum. To bychom zase dopadli! Kašlu na všechno. Krucinál, vždyť jsem v sobotu vyhodil tři stovky za to cédéčko. Kde vůbec je?


Z přehrávače se ozývá muzika. Skvělá muzika! Eva Emingerová zpívá báječně. Pěkné české texty jí napsala Ester Kočičková. Šikovný holky. Muškáty za oknem mám letos nádherné. Musím je zalít. Hele, tady je docela zajímavý článek, až ho dočtu, pustím si CD ještě jednou. Já, vůl, úplně zapomněl, že mám rozečtenou tu pěknou knížku o Šumavě. Žebra už jen pobolívají, modřiny ztrácejí barvu. Bicykl už je ve sklepě určitě nervózní. Brnknu bráchovi.


Možná se blíží dobrá nálada.


Ticho, ať ji nevyplaším!






Text byl zveřejněný 13.9.2008 na Respekt blogu. Do 1.9.2010 si ho otevřelo 3222 čtenářů, z nichž se 34 líbil. Na blog Týdne byl přesunut 14.10.2010.

Fotky




BLOG TÝDEN