středa 16. ledna 2008

Holky byly krásný, uměly se smát

Holky byly krásný a uměly se smát.
O šedesátých letech se dnes píše jako by byla démonická. Historici, odborníci na všechny možné obory perfektně znají osudy všech možných politiků, umělců. Jsem pamětník a připadá mi, že se někam vytratil normální občan. Jako vždycky.
Vypůjčil jsem si slova z písničky, kterou zpíval Waldemar Matuška. Holky byly krásný, uměly se smát (ale my kluci jsme taky nebyli k zahození). Dnes se taky umějí smát, ale jsou daleko sebevědomější. Vůbec se mládež chová jinak. My jsme byli zakřiknutí, podvědomě jsme se báli. Moje rodiče nenáviděli komunistický režim, ale říkali: "Moc nikde nekecej nebo budeš mít malér". V tom jsme vyrostli a podle toho jsme se chovali. Propagandy bylo všude tolik, že jsme ji přestali vnímat. Svazácká schůze se nějak přežila, i nějaká ta brigáda. Hlavně jsme měli srandu.


A holky byly krásný...


V jedenašedesátém jsem maturoval. Písemná práce z češtiny na téma 40 let KSČ v naší literatuře. To se to psalo. Všechny ty bláboly, které jsme léta poslouchali v rádiu, ve škole, se tak nějak napatlaly dohromady. Mně se to tenkrát asi dost povedlo. Komunistická češtinářka, která mě jinak neměla ráda, mi řekla, že to bylo ideologicky výborné, jen pár gramatických chyb. Dnes bych si docela rád ten svůj tehdejší slint přečetl. Kde je mu konec? Slavně jsem odmaturoval a vypustili mě do života. Před nástupem na průmyslovku museli rodiče podepsat, že počítají s tím, že budu pracovat mimo Prahu. Umístěnka: Ústí nad Labem.
Moc rád na tohle období vzpomínám. 300 záloha, 500 dobírka. Zase ale pivo stálo korunu dvacet. No, máslo pětku, tak jsme ho nekupovali. Většina nás tam byla věkem kolem dvaceti let. Nemohli nás vyhodit, ani když jsme špatně budovali socialismus. A měli jsme srandu.


A holky byly krásný...


Byli jsme bez jakékoliv zodpovědnosti. Tu za nás nesla strana a vláda, dobře jim tak. O vojně psát nechci, veselé historky o přiblblých lampasácích nemám zrovna v lásce.
V kinech se po letech, kdy bylo plno sovětských filmů (jen pár jich stálo za řeč) se vedle výborných italských a francouzských filmech objevily jako zjevení filmy české. Najednou se vylíhlo tolik dobrých tvůrců. Na Formanovy Lásky jedné plavovlásky se stála fronta na vstupenky. Divadlo: výborná byla Městská divadla pražská, objevilo se Zábradlí, Činoherní klub, Divadlo Za branou. V rozhlase se hrál Suchý a Šlitr. Chodili jsme na fotbal. Tam se stal naší hvězdou Andrej Kvašňák. A politika nám byla šumafuk.


A holky byly krásný...


Najednou 1968 a "obrodný proces". V podstatě titíž lidé začali říkat něco jiného než dřív. My ukážeme světu, jak se buduje socialismus. Polednová politika, všichni se stavěli za dubčekovské vedení KSČ. Kdejaký trouba ze stranických buněk začal vykřikovat do světa nové fráze. Táta mi říkal, abych jim nevěřil, že jsou to zase jen bolševici. Nevěřil jsem mu. Myslel jsem si o něm ošklivé věci. Byl skoro ve věku, v kterém jsem dnes já. Chodil jsem na různé mítinky. Jeden se konal v nacpané Fučíkárně, končil nad ránem. Ti účinkující měli později různé osudy. Někteří skončili v kotelnách, jiní ve vězení, pár jich emigrovalo. Jeden se stal na dlouhá léta československým prezidentem.
V srpnu to přišlo. Sovětský svaz nám všem dal jasně najevo, že naše území je jeho válečnou kořistí. Říkali jsme si, že se z toho nějak vyšvejkujem. Dokonce i naši milovaní představitelé nás v tomhle bludu chvíli nechávali.


Ale holky byly pořád krásný...


V lednu 1969 se upálil Jan Palach. Byl to strašný šok. Nedokázal jsem to pochopit a úplně jsem to nepochopil dodnes. Kecy o hrdinství, poselství spoluobčanům, o tom, že oběť měla svůj význam, se hezky říkají, když jsem v teple a nic mi nehrozí. Hrozně si vážím života. Byl to můj vrstevník, tak bych mu chtěl vzkázat, pokud je to možné: "Honzo, asi jsi to musel udělat, já bych to nedokázal. Ale moc tu chybíš, i když jsem Tě neznal. I pro Tebe mohly být holky krásný. Určitě na Tebe spousta lidí vzpomíná s upřímnou úctou. Nejhorší je, že v souvislosti s výročím Tvé smrti budou s drzostí sobě vlastní žvanit o hrdinství i lidé, kteří mají jen strach o koryta a bojí se trochu omezit třeba svou poslaneckou imunitu".
Pak už to šlo ráz naráz. Většinu nás srovnali do latě, nechali jsme se. Šedesátá léta skončila.



BLOG TÝDEN

Žádné komentáře: