Mám rád Divadlo na zábradlí. Mám vůbec rád divadlo, ale tady se cítím nějak jinak. Byl jsem tu mnohokrát a zažil tu různé soubory. Zdá se mi tu všechno sympatické. Od prodeje vstupenek přes šatnu a obsluhu v kavárně, přes kterou se tady musí do sálu. Nikdy jsem tu neměl pocit, že by sem šli lidé jen proto, aby byli ve společnosti. Mládež jako vždy v převaze, ale jsou tu i starší. Dělám si z návštěvy divadel takový malý svátek. Chodím s půlhodinovou rezervou, co jsem důchodce, se mi to daří velmi úspěšně. Koupím program, dám si dvojku vína. Víno je dobré, popíjím, postávám, pokukuji. No, po děvčatech. Holky jsou pořád krásný, ale je to pro mne dnes už jenom pokukování. Aspoň jsem přinucený si pořádně čistit brejle.
V Divadle na zábradlí hrají již pátou sezónu hru Perfect days skotské dramatičky Liz Lochhead. Hrálo se to už víc jak stokrát, stále vyprodáno. A tak jsem považoval za úspěch, když jsem lístek dostal. Internet mi pomohl. Z pátku jsem si udělal svátek.
Nejsem recenzent, který je schopen rozebrat představení do detailů. Ani recenze nečtu, rád si dělám svůj názor. A pak si třeba recenzi doma přečtu až po představení. Hra o touze skoro čtyřicetileté ženy mít dítě. Je to hra plná nápadů, vtipu. Komedie? Spíš tragikomedie, tak jak je to ve skutečném životě. S dvacetiminutovou přestávkou to trvalo přes tři hodiny. Ani mi nepřišlo, že je hra dlouhá. Herecké výkony výborné. V hlavní roli paní Zuzana Bydžovská je jedinečná. Vůbec nesleze z jeviště. Role hodně náročná. Zuzana Bydžovská zraje každou rolí. Mám pocit, že její herectví spěje někam, kde kdysi byla paní Dana Medřická. Dovede rozesmát a hned na to dojmout. Trochu mě mrzí, že už asi nebudu u toho, až bude hrát starší dámy. Ale paní Kotrbová, Steinmasslová, pánové Zbrožek, Polášek, Liška jsou také výteční.
Z takových zážitků jsem někdy doslova roztřesený. Pokud jedu domů z Divadla na zábradlí, čekám na tramvaj na zastávce u Novotného lávky. Tady je asi nejhezčí pohled na osvětlený Pražský hrad. To je závěr. V pátek foukal studený vítr, byla pěkná viditelnost. A mně se chtělo křičet: "Život je krásný! Lidi, neblbněte, přestaňte shromažďovat majetek, kupovat věci, které k životu až tak nepotřebujete a kvůli tomu se nezastavit, nevychutnat krásu. Zapomeňte na paroubky, topolánky, čunky, nestojí za váš čas. Žijte! Život je krásný, a není zas tak dlouhý, jak se člověku zdá být v mládí.
Nejsem recenzent, který je schopen rozebrat představení do detailů. Ani recenze nečtu, rád si dělám svůj názor. A pak si třeba recenzi doma přečtu až po představení. Hra o touze skoro čtyřicetileté ženy mít dítě. Je to hra plná nápadů, vtipu. Komedie? Spíš tragikomedie, tak jak je to ve skutečném životě. S dvacetiminutovou přestávkou to trvalo přes tři hodiny. Ani mi nepřišlo, že je hra dlouhá. Herecké výkony výborné. V hlavní roli paní Zuzana Bydžovská je jedinečná. Vůbec nesleze z jeviště. Role hodně náročná. Zuzana Bydžovská zraje každou rolí. Mám pocit, že její herectví spěje někam, kde kdysi byla paní Dana Medřická. Dovede rozesmát a hned na to dojmout. Trochu mě mrzí, že už asi nebudu u toho, až bude hrát starší dámy. Ale paní Kotrbová, Steinmasslová, pánové Zbrožek, Polášek, Liška jsou také výteční.
Z takových zážitků jsem někdy doslova roztřesený. Pokud jedu domů z Divadla na zábradlí, čekám na tramvaj na zastávce u Novotného lávky. Tady je asi nejhezčí pohled na osvětlený Pražský hrad. To je závěr. V pátek foukal studený vítr, byla pěkná viditelnost. A mně se chtělo křičet: "Život je krásný! Lidi, neblbněte, přestaňte shromažďovat majetek, kupovat věci, které k životu až tak nepotřebujete a kvůli tomu se nezastavit, nevychutnat krásu. Zapomeňte na paroubky, topolánky, čunky, nestojí za váš čas. Žijte! Život je krásný, a není zas tak dlouhý, jak se člověku zdá být v mládí.
BLOG TÝDEN
Žádné komentáře:
Okomentovat