čtvrtek 21. srpna 2008

Koncert Stounů za stovku

Před pěti lety jsem dostal k šedesátinám od kamaráda lístek na Stouny, tedy na koncert Rolling Stones v Praze na Letné. Mimochodem, druhý den po koncertu slavil šedesátiny také Mick Jagger. Zážitek to byl, bezesporu.



Pět let uběhlo a přišla deštivá sobota. Tak deštivá, kdy na cyklistický výlet by asi jel jen... Nemusím hned nadávat. Šel jsem do biografu. Už jsem si předem přečetl, že film Martina Scorsese není klasickým dokumentem. Ale podrobně recenze příliš nečtu. Raději muziku poslouchám, než o ní čtu. Stejně tak je lepší knížky číst než o nich číst. Mohl bych pokračovat, až bych skončil u toho, že lepší je řízek na talíři než řízek na fotografii.


Biograf Lucerna v Praze tu zůstal po předcích našeho bývalého prezidenta Havla. Už příchod do kina přes klasickou kavárnu, kde preluduje živý pianista, navodí dobrou náladu. Konzumenti popcornu mají své stánky jinde. Tady stojí lístek 110 korun. Sál kina je tak krásně staromódní, hlediště je přebudované, tak, aby bylo pohodlné. Pamatuju doby, kdy tu bylo stále narváno. Dnes ne. Pohodlně se usadím.


Velice brzy jsem pochopil, že dnes jsem přišel opravdu na koncert. Byl jsem doslova vtažený. Žádné uřezané úryvky hitů, prokládané chytrými řečmi odborníků. Prostě Rolling Stones. Úplné skladby s ovacemi publika, několikrát jsem měl chuť začít tleskat nebo dokonce křičet. Tak bylo všechno autentické. Opravdu zážitek. Obecenstvo různých věkových kategorií, po skončení bylo vidět, že by si rádi vytleskali ještě přídavek.


Dokonce mne napadlo, že jsem si film - koncert užil víc než živý koncert na Letné. Kdesi jsem četl o tom, že tohle hudební seskupení je už dvacet let za zenitem. Asi to psal někdo mladší. Přál bych mu, aby po šedesátce byl takhle za zenitem jako jsou Stouni. Už přežili tolik modernějších, progresívnějších kapel a jsou. A hrají se zjevnou chutí a radostí.


Neustále se vyznávám z lásky k dixielandu. Jak to jde dohromady? To je přece muzika, která je plná radosti, kterou cítím i z vystoupení Stounů. A ještě, hudba Rolling Stones vychází z blues a dixielenďáci také rádi hrají blues.


Teoretici - škatulkáři nechť si škatulkují dále. Z dixielandového koncertu mě určitě nikdo nevyžene. A to toho mám rád ještě daleko víc.


Film jsem určitě neviděl naposledy.


Pár fotek z filmu




blog týden

Žádné komentáře: