Komančové

Indiánský kmen, kterému Evropané zničili jeho kulturu a na jeho území ustavili civilizaci lepší, vyšší, postavenou na svých zásadách, demokratičtější. Demokracii nejvyšší, vzorovou.



Ten úvod ani moc nemyslím ironicky, ani nehrozím mravokárně ukazováčkem. Tak to v lidských dějinách chodí, silnější vyhrává, slabší je poražen, ustupuje nebo se podřizuje. O tom, co je správné, rozhoduje vítěz. Může se mi to nelíbit, můžu o tom mluvit, protestovat, ale co s tím nadělám?


Každý národ si o sobě myslí, že právě on je výjimkou. I my Češi jsme si stvořili legendu o holubiččím nerozpínavém národu. Už vidím naše praprapředky, přišli odněkud z východu, nikdo neví, kde jsme se vylíhli. Langobardi, Kvádové, či jak se všechny ty kmeny jmenovaly, když nás viděli, okamžitě pochopili, že nám ustoupit prostě musí. Že něco přišlo! Tušili, že s námi přichází Hus, Komenský či Jágr.


"Herr Praotec, Čech je Vaše jméno, že?, přenecháváme vám tady to území, všude je plno mlíka a strdí, račte vylézt tamhle na kopec, podívejte se, že nekecáme, zrovna je pěkné počasí. My odcházíme do Německa. Tschüss".


Hezká představa. Ve vznikající Evropě se objevil holubiččí národ, ke všemu se zlatýma ručičkama, který se nepere. Násilí nebylo třeba. Nebylo? S kýmpak jsme se asi za těch 14 nebo 15 století smísili, aby z nás byly holky jako cumel a kluci, kteří uměj skákat, protože jsou Češi? Že by Přemysl Otakar II. netoužil o ovládnutí dalších a dalších území? Jenom se to na Moravském poli zaseklo, že? Husitům šlo jenom o šíření víry té nejsprávnější? Dovolte, abych se zasmál. Párkrát jsme v historii dostali na budku, ale jsme tady. Úplně slabí jsme tedy nebyli. Přežili jsme, buďme za to rádi, že jsme. Zatím. Dějiny lidstva určitě ještě nekončí, nemysleme si o své generaci, že právě ona je vrcholem světových dějin.


Kdesi na druhém konci světa vznikne politická strana s názvem trochu připomínající naši národnost. Po většinu své existence dělá jen lumpárny a hovadiny, velká kniha plná zločinů by se o jejím působení dala napsat. Partaj zkrachuje a na její vládu se pak vzpomíná:"Jó, tenkrát, za Čechů." To nakrkne každého, i holubiččí národ.


Fakt si nepamatuju, že by se komunistům za jejich vlády říkalo komančové. Paměť se může mýlit, zvlášť moje.


Možná to vyhovovalo po převratu v roce 1989 řadovým držitelům rudé knížky, těm, kterým údajně nic jiného nezbývalo než vstoupit, i všem těm podělaným přikyvujícím. Jakoby si dělali pro sebe alibi. Malinké polidštění komunistů? Ne, neříkalo se to. Aspoň ve společnosti, v které jsem se pohyboval. Na stavbách mezi dělníky, kteří si tak moc nemuseli dávat pozor na hubu. Mezi lidmi, netřesoucími se o žádné koryto. V našem slovníku převažovaly jiné výrazy. Komouš, bolševik, bolšán, většinou ještě doplněný různými přídavnými jmény, nevhodnými pro ucho estéta. Podle fantazie další složeniny: komunistický hovado, bolševickej šmejd, nechám toho, mohl bych narazit na kodex. Ale komanč?


Chudáci Komančové, taktak utekli úplnému vyhlazení a zapomnění a teď se jejich jménem nazývá jakási verbež. Vžilo se to, bohužel.

Komančové měli svoje symboly, naši "komančové" celou republiku zasvinili výzdobou, kterou převzali od cizí mocnosti, od svého protektora. Zvířeti na státním znaku sebrali korunu, strčili mu nad hlavu pěticípou hvězdu, vůbec ho divně oškubali, s ocasem taky dělali divy, slovenský kříž vyhodili a místo něj lvovi na prsa dali prý Kriváň, který doktoru Husákovi v době, kdy ještě stál za Dubčekom, pripomínal živánsku. 14 let pak pod ním prezidentoval. A já na vojně přísahal, že pro tu zrůdnost položím i život, když v Kremlu rozhodnou. Fujtajxl.


Komanč pro mne bude vždy znamenat pojmenování indiánského národa.


Skoro bych chtěl poprosit (tuším, že zbytečně):


"Nenazývejme tak komunisty, nezaslouží si to!"






Text byl zveřejněný 22.8.2009 na Respekt blogu. Do 1.9.2010 si ho otevřelo 1639 čtenářů, z nichž 44 se líbil. Na blog Týdne byl přesunut 27.10.2010.








BLOG TÝDEN