Slyšel jsem kdysi paní učitelku, která říkala:
"Co se neprobere do slavných májových dnů, už se nestihne."
Prvomájový průvod, vzpomínky na rok 1945, osvobození Rudou armádou, to byly důležité věci. Kvůli tomu se musela zastavit i výuka, osnovy sem, osnovy tam.
My, žáci měli radost. Ty kecy, rok, co rok stejný, jsme neposlouchali, najednou tu byla půlka května, přede dveřmi klasifikační konference, koho nechat propadnout, komu dát dvojku z chování. Neboli prazdniny přede dveřmi.
Do průvodu jsem chodil rád, protože jsme tam s klukama dělali bordel, holkám jsme otrhávali mávátka a mohli jsme beztrestně hulákat. V tom celkovém kraválu nebylo rozumět ničemu.
Na střední škole nám profesoři dovolili v průvodu kouřit, dokonce jsem si od jednoho připálil. Taky mariáš se dal hrát za pochodu. Pauzírovanej, při kterém tři hrají a jeden pauzíruje. Ten nastavil ruce, aby bylo kam plácat karty.
Co nám vlastně chybělo?
"Co se neprobere do slavných májových dnů, už se nestihne."
Prvomájový průvod, vzpomínky na rok 1945, osvobození Rudou armádou, to byly důležité věci. Kvůli tomu se musela zastavit i výuka, osnovy sem, osnovy tam.
My, žáci měli radost. Ty kecy, rok, co rok stejný, jsme neposlouchali, najednou tu byla půlka května, přede dveřmi klasifikační konference, koho nechat propadnout, komu dát dvojku z chování. Neboli prazdniny přede dveřmi.
Do průvodu jsem chodil rád, protože jsme tam s klukama dělali bordel, holkám jsme otrhávali mávátka a mohli jsme beztrestně hulákat. V tom celkovém kraválu nebylo rozumět ničemu.
Na střední škole nám profesoři dovolili v průvodu kouřit, dokonce jsem si od jednoho připálil. Taky mariáš se dal hrát za pochodu. Pauzírovanej, při kterém tři hrají a jeden pauzíruje. Ten nastavil ruce, aby bylo kam plácat karty.
Co nám vlastně chybělo?
Facebook - Václav Víšek
Žádné komentáře:
Okomentovat