neděle 27. ledna 2013

Proč se mám stydět za někoho?

Stále mi někde bliká, že bych se měl za někoho stydět. Proč já bych se měl stydět za prezidenta, dokonce za český národ?
V demokratických volbách vyhrál Miloš Zeman. Jakým způsobem? Vždyť je to politika.
Nevolil jsem ho, vždycky jsem ho považoval za chytrého člověka, který se tváří lidově a přitom v každém jeho slovu, gestu je cítit, že mi dává najevo nadřazenost. Obdoba odcházejícího prezidenta Klause.
Většina voličů měla jiný názor. Protože jsem dlouhá léta toužil po demokracii, nehodlám volbu snižovat nebo se jí vysmívat. Říkám „Užijte si ho.“
Kdyby vyhrál můj kandidát, určitě by mi leckdo vnucoval názor, že se mám stydět za Karla Schwarzenberga.
Proboha, proč se mám stydět za někoho?
Bezmála 70 mi je, vyváděl jsem někdy i hrozné věci, za mnohé se zpětně stydím. Třeba i za to, že jsem chodil ke komunistickým volbám jako ovce.
Nikdy jsem nebyl abstinent, kromě snad prvních 16 let života. Přišla i léta, kdy jsem alkohol, mírně řečeno, nezvládal. Proč k tomu došlo, je zbytečné rozebírat. Pil jsem já. Moje okolí to zprvu bralo jako legraci, pak jsem viděl trochu udivené pohledy známých, spolupracovníků, svých potomků. Začal jsem se sám před sebou stydět.
Nakonec jsem se z toho nějak vyhrabal, popíjím stále, neopíjím se. Nepíšu to proto, abych ukázal, že jsem napravený hříšník, kdysi jsem takhle přestal kouřit, prostě se stalo. Stárnu, je mi líto každého promarněného okamžiku. Být vožralej a nevědět, co činím, za ztracený čas považuju.
Za období, kdy jsem nezřízeně chlastal, se stydím, přestože je to už dost let a lidé zapomínají.
Nechává mě v klidu první projev nového prezidenta, pronesený zjevně pod silným vlivem alkoholu. Proč bych se já měl za něj stydět, ať se stydí on.
Na stydění se nepotřebuju prezidenta, ani jiného papaláše. Když prezident udělá v zahraničí ostudu, běžný občan neříká, že celý český národ je takový a makový. Mluvíme-li o alkoholismu bývalého ruského prezidenta, mluvíme o Jelcinovi, ne o Rusech.
Ani když se mi z chování někoho dělá špatně od žaludku, nehodlám se za něj stydět.
Už vůbec se nehodlám stydět za český národ, takové břemeno bych neunesl. Mám radost, když se jakémukoliv Čechovi něco povede, snažím se svou vlast poznávat, vím, že všechno v životě poznat nestihnu. Nemám ale pocit, že bych si měl vážit kohokoliv jenom proto, že mluví stejným jazykem.
Lidi, copak nemáte ve svém životě okamžiky, na které byste rádi zapomněli, ale které se staly? Mě takové okamžiky trápí stále, snažím se vyvarovat jejich opakování. Omluva vyřeší hodně, ale nic ze života nelze jen tak škrtnout. Stalo se a vše patří do našeho životopisu.
Možná, že se mýlím, a je kolem mě spousta čistých lidí, nechť se na mě nezlobí, já se za Zemana stydět nehodlám.
Nemusím si ho vážit, to mi žádný zákon nepřikazuje. Ostatně, za mého života se vystřídalo něco prezidentů. Nebudu počítat Beneše, ten umřel, když mi bylo pět, znám ho jen z četby a vyprávění rodičů. V dlouhé řadě byla jen jedna výjimka, ostatní měli ke kladným postavám historie poměrně daleko. Samozřejmě, můj osobní názor. Co když nemám pravdu?
Už před 4 roky, kdy jsem psal na Respekt blogu, zveřejnil jsem článek. Nosil jsem ho v hlavě a psal dlouho dobu, několik měsíců, nevěděl jsem, jestli mám mluvit o věcech, které si lidi uchovávají jen ve své paměti.
Dnes jsem si ho po sobě přečetl. Kromě několika neobratností bych na něm neměnil nic.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer pane Václave. Víte v čem je problém? že my staří, kteří víme jak šel život, se obáváme, že bychom mohli být nařčeni ze sympatie k bývalému režimu, kdybychom řekli pravdivě jak jsme žili, ti mladší chtějí ztratit, a ztratili paměť, a ti mladí nechtějí nic vědět?

Václav Víšek řekl(a)...

Dobrý večer. Paní Anno, tenhle článek je spíš reakcí dění na Facebooku, kde se objevují společenství s jednoduchými hesly. Člověk se přidá a je v nepřehledném spolku, kde se lidi navzájem ani neznají, jenom mají pocit, že teď zrovna se musí stydět za nového prezidenta. I mně se to nabízí. Já nemám problém vyjádřit svůj názor. Zemana jsem nevolil, nejsem rád, že je prezidentem, ale proč bych se za něj měl stydět? Smutné je, že mnoho těch, kteří se k té iniciativě připojili, za měsíc zapomenou, že jakási skupina existuje. Zeman je demokraticky zvolený podle stávajících zákonů, můžu kritizovat jeho další kroky, můžu vstoupit do politiky a snažit se něco ovlivnit. Proto jsem tenhle článek napsal, snad patřil jenom na Facebook, tam jsem dal jen odkaz. V životě jsem zažil tolik "kolektivního" blbnutí, nechce se mi v tom pokračovat. Můžu se vyjadřovat k prezidentovu chování, krokům, které učiní, ale jen tak se stydět? Považuju to za frázi.

Anonymní řekl(a)...

Víte já chodím číst jen blogy, které mě něčím zaujmou, fb. používám, jen v kruhu nejbližších přátel, a ani nevím jak to tam chodí. Právě proto že lidé, když cítí, že anonymně mohou říci cokoliv, nechovají se právě nejslušněji?
Já preferuji okruh lidí, mluvících spolu na blogu, a nějak si buďto blízkých, nebo rozumně debatujících.
Občas jsem také psala o době kdysi v mém mládí, starší lidé to berou jako vzpomínky, a mladí to nečtou, takže se nijak nepoučí, vzniká pocit, zbytečné práce?
V poslední době bylo těch debat na prezidentské téma mnoho, a připadá mě to jako mlácení prázdné slámy, jako když hrách na stěnu házíme? U nás starších lidí, na tom kdo bude prezidentem může pramálo záležet, kdyby člověk neměl pocit zodpovědnosti k mladým a nechtěl je rozumně ovlivnit.