Kdysi královské město s výjimečným postavením, těžilo se tu stříbro. Necítím se být povolán, abych rozebíral historii města.
Patří mezi významná
místa, která jsem ve svém svatém turistickém nadšení trochu opomíjel. Dvakrát
třikrát jsem se zúčastnil nějakého dálkového pochody, ve kterých měla vždy
navrch spíš část sportovní, prostě ujít hodně kilometrů. Netvrdím, že všichni
chodili s klapkami na očích a nic kolem neviděli.
Do města se přijelo,
vystartovalo, chodilo se hlavně přírodou, na procházky v historických uličkách
nezbýval čas. Na stará kolena, když místo chození používám styl ploužení, divím
se, čeho jsem se kdysi nevšiml.
Vyzbrojený publikací
Aleše Pospíšila Zmizelá Kutná Hora (Paseka 2009) procházím místy, kudy
chodívala historie.
Měl jsem štěstí, v letošním
podzimu sluníčko dost stávkuje, s povzdechem „Co se dá dělat“ jsem v sobotu
vyrazil a před polednem se zázračně vyčasilo. Chodil jsem, až jsem málem
zapomněl, že jsem taky chtěl porovnávat.
Nepamatuju se, že bych
někdy v minulosti hleděl do údolí říčky (potoka?), která vstoupila do
dějin české literatury. Její jméno si přivlastnil Emil Frída z Loun.
Vrchlice se vodní tok jmenuje.
Ze školy si pamatuju
jen na potyčku kutnohorských havířů s vrchností, kterou krvavě prohráli.
Vydávám se do ulic.
Všechny staré fotky
jsem okopíroval ze zmíněné publikace.
Začínám na Václavském
náměstí, kde od konce 15.století stojí patricijský Kamenný dům. Fotografie z roku
1861 vzbuzuje úctu. V letech 1900-02 byl dům rekonstruován, což je vidět
hlavně na steše. Jak jsem se dočetl, toto je původní tvar střechy.
Stačilo mi popojít pár
kroků a otočit se. Václavské náměstí, kde bývala tržiště. Dnes spíš parkoviště.
Opět nemusím mnoho
chodit a vidím do Šultysovy ulice. Spíš vypadá jako menší náměstí. Historicky
se jmenoval prostor Hořejší rynk. Jan Šultys byl kutnohorský měšťan, popravený
v roce 1621 na Staroměstském náměstí. Věž patří kostelu svatého Jakuba.
Vlevo se tyčí morový sloup.
Morový sloup v detailním
záběru.
Spodní část Husovy
ulice, kdysi zvaná Vinná. Mohutná budova vlevo je Okresní hospodářská záložna,
kterou v roce 1936 zvedli o patro a připravili o neorenesanční štíty.
Kostel svatého Jana
Nepomuckého, vedle ní stával Kreutzův dům, který byl zbořen v letech 1887-88
a nahrazený městskou spořitelnou, v současnosti tu sídlí městská knihovna.
Husova ulice protíná
Rejskovo náměstí, kde se nachází významná a velice zajímavá památka. Kamenná
kašna vystavěná v letech 1493-95. Něco, co stojí za návštěvu.
Procházím Husovou
ulicí směrem k bývalé Kouřimské bráně. V roce 1832 zde byl na
zasypaném příkopu postavený dům se známou hospodou U Rejholců. Ten padl v roce
1970 při stavbě objezdové silnice kolem historického jádra. Napravo mi,
bohužel, stíní silniční ukazatele, ale zdá se mi, že jsem zhruba na místě,
odkud fotil autor historické fotografie.
Dívám se z náměstí
Národního odboje Rejskovou ulicí. Dům byl zbořený v roce 1947.
Komenského náměstí.
Dům, zbořený v roce 1940. Velká budova nad ním je první kutnohorská reálka,
mírně „vylepšená“, tedy zbavená zbytečných okras.
Komenského náměstí,
Braunův dům.
Komenského náměstí.
Václav Lebduška s celou rodinou se proměnil v second hand.
Dům na nároží
Komenského náměstí a Mincířské uličky. Starobylý dům, na který byl v roce 1947
vydán demoliční výměr. Snad se mi zdařilo aspoň trochu vystihnout místo focení.
Chrám svaté Barbory je
velicé známá nezaměnitelná památka. Jde se k němu po „mostě“ s galerií
barokních sousoší kolem jezuitské koleje. Alej lip byla vysázena v roce 1879.
Boj o ně byl vedený dlouhá léta. Odpůrci tvrdili, že vzrostlé stromy svými
větvemi a kořeny narušovaly zeď se sochami, což je určitě pravda. Stromy padly
koncem padesátých let. Co je hezčí? Stromořadí zdobí, ale zároveň zakrývají
chrám. Jsem Pražák a tyhle věci si mají rozhodovat místní.
Barborská ulice s Hrádkem.
Historický název ulice byl Mincířská, později Jezuitská.
Barborská ulice s měšťanskými
domy. Dnes tu kvete turismus.
Ruthardská ulice, nad
ní Hrádek a věž jezuitské koleje.
Ruthardská ulice,
Lucernářovský dům, nazvaný podle Václava Lucernáře, vlastníka domu kolem roku
1600. Historická fotka je těsně před rekonstrukcí v letech 1939-40,
podniknutou Josefem Vepřkem, vlastníkem domu a dlouholetým konzervátorem
památkové péče a ochrany přírody.
Na Palackého náměstí
se mi nedařilo, to se mi stává, když už pomalu končím a chystám se na vlak.
Aspoň tato drobnost na dolním konci náměstí. Branka U Tří pávů. Strom na snímku
z roku 1920 byla vzácná sekvoje obrovská, zmrzla v kruté zimě roku
1929.
Dům U Modrého kříže,
zájezdní hostinec, hotel, jek vidím i biograf byl zbořen v roce 1937 a
nahrazen budovou spořitelny.
Nevím, kdy se sem
znovu dostanu, dny jsou krátké, světla málo. Snad se k tomu dostanu, po
celodenním chození jsem si zapsal město trochu do paměti. Pár fotek mi zbylo,
něco se nepovedlo, podívám se i na jiné prameny.
Vše bylo pro mě nové a
tak jsem hodně fotil i mimo. Nejsou to žádné zázraky, síš fotky na památku.
1 komentář:
Děkuji za krásné snímky mého rodného města. Bohužel již nemám důvod se tam vracet a tak jsem vždy potěšena, když si mohu připomenout místa svého dětství.
Okomentovat