neděle 17. listopadu 2013

Praha - Žižkov 2.část

Tak tohle je adresa 1.dílu putování Žižkovem. Měl bych dodat legendárním, protože jsem se podíval na počet zájemců o srovnávací fotky a z pražských čtvrtí vede Žižkov naprosto suveréně. Nějaká Malá Strana…
Pokud zveřejním porovnání, málokdy dokážu odhadnout, jaký zájem o soubor bude. Ale tohle nejsou závody, to je pro mě příjemná zábava, mám stejnou radost, když se mi podaří srovnávací fotka ve vesnici pod Řípem nebo tady.
Žižkováci jsou ovšem na svůj domov hrdí, okolnosti zabránili komunistickým vládcům dokonat dílo zkázy.
Posledně jsem skončil ulicí Blahníkovou, která vychází z ulice Seifertovy, které se původně říkalo silnice do Olšan, případně Umrlčí cesta vzhledem k Olšanským hřbitovům. Od roku 1875 nesla jméno Karlova po Karlu IV. Otec vlasti se však bolševikům nezdál příliš důstojný a tak pojmenovali důležitou třídu po Michailu Kalininovi, sovětském politikovi, který měl zřejmě k Žižkovu vřelý vztah.
Jaroslav Seifert na Žižkově žil, asi se kvůli jeho jménu nikdo nezlobí.
Všechny historické fotky tohoto souboru jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka a kol. Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.


Zde bývala obecní plynárna, v roce 1932–34 tu byla postavená desetipatrová budova Všeobecného penzijního ústavu, první výšková budova v Praze.
Po druhé světové válce zde řádili hlavně odboráři, ještě dodnes. Mám malou vzpomínku, po roce 1990 zde, pravděpodobně částečně i z odborářských peněz, vznikla banka Bohemia, kolem se motal i J.V.Kotas, který chtěl být i prezidentem republiky. Banka to byla čiperná, mně tam tenkrát jako začínajícímu živnostníkovi udělali účet na počkání, což v tý době nebylo běžné. Byl jsem se službami spokojený až do chvíle, kdy se banka Bohemia stala prvním peněžním ústavem, který zkrachoval.
Zažil jsem pár měsíců strachu, protože jsem měl na účtu 18 tisíc, což byla pro mě šílená částka. Nakonec jsem o peníze nepřišel. To bylo mé seznámení s kapitalismem. Myslím, že kdosi z té banky zmizel, nikdy nebylo zjištěno kam, jestli do nějaké exotické země či na dno přehrady


Pohled na mrakodrap téměř ze stejného místa. Na historické fotce je už okolí budovy zbaveno zbytků plynárny.


Pokračuji Seifertovou třídou nahoru. Za zelení vpravo je dnes fotbalové hřiště Viktorky Žižkov.


Tady mi chvíli trvalo, než jsem zjistil, že barák vpravo tu v roce 1915 nestál. Vlevo se jde do ulice Blahníkovy, vpravo do Přibyslavské.


Stojím na Seifertově třídě před křižovatkou. Vlevo je ulice Cimburkova, vpravo Víta Nejedlého.


Teď stojím na oné křižovatce z předešlého snímku. Tady jsem s foťákem čaroval, abych neviděl věž kostela, která se mi do záběru cpala. Kostel ale byl skutečně stavěn až v roce 1900.


Teď už jsem u kostela svatého Prokopa na Sladkovského náměstí, Vpravo je ulice Milíčova, dole v dáli dokonce Pražský hrad.


Trochu jiný pohled ze Sladkovského náměstí na křižovatku Seifertova – Milíčova.


Ještě jeden pohled od Kostela Seifertovou dolů. Hradčany jsou tentokrát vidět i na staré fotce. Na mé fotce je více sluníčka než na předešlých. Taky jsem fotil jiný den, protože mi začalo pršet.


Seifertova ulice směrem ke svému konci, kde se začíná jmenovat Táboritská. Vpravo je vinný šenk U Pádivce, kde jsem právě vyzkoušel kvalitu nápojů. Jenom jednu skleničku…


Reálka na Sladkovského náměstí stávala dříve než kostel.


Od Sladkovského náměstí směrem k západu je ulice Vlkova. Vlevo na nároží s ulicí Víta Nejedlého je vidět hostinec U Tábority.


Hostinec U Tábority v detailu. Taky mu mohli nechat historický název…


Žižkovo náměstí, tehdy Kollárovo. Budova je Střední uměleckoprůmyslová škola. Je vidět vlevo na kraji snímku, jak zde vyrostl panelák, nový Žižkov.


Dům na nároží Bořivojovy ulice a Lucemburské, což už jsou hranice s Vinohrady.


Kostel Povýšení svatého kříže. Vystavěna nv letech 1717-20 na morovém hřbitově. Ke kostelíku patřila poustevna, poustevník zde pobýval až do roku 1782. Poté zde byla asi 60 let fara. Postupně se okolí zastavělo, kostelík chátral a sloužil většinou jako skladiště. V 80.letech 20.století došlo k adaptaci na koncertní a výstavní síň Atrium.
Je až neuvěřitelné, že v době, kdy na Žižkově padaly celé bloky domů, zde se vytvářelo tak příjemné místo.


Škroupovo náměstí, kdysi Smetanovo. Žižkovský kulaťák. Pokud si dobře pamatuju, v roce 1988 se zde konalo první povolené shromáždění disidentů.


Budova gymnázia v Libušině, dnes Kubelíkově ulici.


Budova Švehlovy koleje na nároží ulic Grégrova (dnes Slavíkova) a Křížkovského. Vlevo nahoře je vidět televizní vysílač, v prudkém slunci méně zřetelný. Tím končím putování po hranicích Žižkova a Vinohrad.


Vracím se zpět, na vršek ulice U Rajské zahrady (kdysi Přemyslova). Dole je vidět Dům odborových svazů, kde jsem tentokrát začínal. Za první republiky se tu prý hodně sáňkovalo. Musela být paráda sednout na saně… takový kopec jsme i v Podolí těžko hledali.


Samozřejmě, že hodlám v cestě Žižkovem pokračovat.



14 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Super urcite pokracujte

Odowakar řekl(a)...

To je paráda! Žižkov to je moje dětství! K Táboritům jsem chodil dědečkovi pro pivo (myslím za 1,20Kčs).
Ota

Anonymní řekl(a)...

Super práce, děkuji, na Škroupáku jsem leta bydlel, takže to je přesně část fotek, kde jsem trávil dětství. Ještě jednou díky za skvelou práci. Michal

Anonymní řekl(a)...

Skvělé, jak je to možné porovnat! Ještě by bylo super, kdyby se našlo srovnání Olšanské náměstí na začátku Jičínské ulice naproti rotundě sv. Rocha, u bus zastávky.

Anonymní řekl(a)...

Díky! Je to úžasné dílo!
Jinak porovnání Olšanského náměstí by bylo hodně smutné.
Ještě se chci zeptat - v Kubelíkově ulici to bylo někdy gymnázium? Já vím o základní škole (zachycena ve filmu Vrchní prchni) a nyní je to Obchodní akademie.
Děkuji, Martina ze Žižkova

Václav Víšek řekl(a)...

Dobrý den. Jak se přiznávám i v průvodním textu, Žižkov znám málo, pro mě je tahle procházka zároveň poznávání. U škol to bývá všelijaké, protože v průběhu doby se často jejich účel měnil. Čerpám z publikace, u staré fotky z Kubelíkovy ulice je text "Budova gymnázia v Libušině ulici po zahájení výuky roku 1913". Víc nevím. Co se týče Olšanského náměstí, je to nejen smutné, ale staré fotky jsou pro účel porovnávání asi k ničemu, potřebuju vždycky aspoň kousek nějakého objektu. Teprve se tam, snad, doplazím, pokusím se, ale spíš by se jednalo o zázrak.
Jinak všem Žižkovákům, kterým se moje fotky líbí, děkuju. V.V.

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkné, děkuji za hezký kousek práce. Jako žižkováka mne to moc těší. Ladislav

Anonymní řekl(a)...

Krásné fotky, díky za ně. Jen jsem se těšil, že zde najdu také historické fotky z křižovatky Ohrada, ale tak třeba příště :). Zdraví Petr D.

Anonymní řekl(a)...

Krásné fotky, díky za ně. Jen jsem se těšil, že zde najdu také historické fotky z křižovatky Ohrada, ale tak třeba příště :).

Irena Tyslová řekl(a)...

Gymnázium v Kubelíkově ulici bylo tzv. klasické, na Sladkovského náměstí reálné. Budova v tehdy Libušině ulici stojí od roku 1912, stejně jako okolní domy. Do kdy škola fungovala jako gymnázium nevím, ale vím, že sem chodil Jaroslav Seifert. Byl ale vyloučen. Píše o tom v pamětech - Všech krásách světa.

Václav Víšek řekl(a)...

Dobrý večer, děkuju moc za doplnění. Zdraví V.Víšek

Anonymní řekl(a)...

Hospoda U Táboritů se tak jmenovala ještě v roce 1997, potvrzuju z vlastní zkušenosti, v tomto roce jsme maturovali na Sladkovského náměstí :-)

Pavel Ševčík řekl(a)...

Dobrý den,

Jako žižkovák si moc cením vaší snahy, jsou to skvělé fotky. Kamarád před dvěma lety taky vzal pár fotek a udělal takové menší srovnání, viz. http://www.ballgag.cz/2011/03/promeny-zizkova.html

Anonymní řekl(a)...

Toto je architektura a nie tie hrozne novostavby za miliony bez myslienky a krasy,pred 100 rokmi by architekta obesili za dnesne vytvori,dnes nieje ziadny cit pre detail,este aj malbu starsich budov davaju rovnaku,pricom ked by tie fresky mali inu farbu,tak zvyraznia detail a umelecku pracu budovy,radost pre oci ako tu na fotke- Dům na nároží Bořivojovy ulice a Lucemburské, což už jsou hranice s Vinohrady.Uroven iba klesa a pritom technicky by to bolo lahsie ako pred 100 rokmi.Milos z Kosic