Tak tohle je adresa
1.dílu putování Žižkovem. Měl bych dodat legendárním, protože jsem se podíval
na počet zájemců o srovnávací fotky a z pražských čtvrtí vede Žižkov
naprosto suveréně. Nějaká Malá Strana…
Pokud zveřejním porovnání,
málokdy dokážu odhadnout, jaký zájem o soubor bude. Ale tohle nejsou závody, to
je pro mě příjemná zábava, mám stejnou radost, když se mi podaří srovnávací
fotka ve vesnici pod Řípem nebo tady.
Žižkováci jsou ovšem
na svůj domov hrdí, okolnosti zabránili komunistickým vládcům dokonat dílo
zkázy.
Posledně jsem skončil
ulicí Blahníkovou, která vychází z ulice Seifertovy, které se původně říkalo
silnice do Olšan, případně Umrlčí cesta vzhledem k Olšanským hřbitovům. Od
roku 1875 nesla jméno Karlova po Karlu IV. Otec vlasti se však bolševikům
nezdál příliš důstojný a tak pojmenovali důležitou třídu po Michailu
Kalininovi, sovětském politikovi, který měl zřejmě k Žižkovu vřelý vztah.
Jaroslav Seifert na
Žižkově žil, asi se kvůli jeho jménu nikdo nezlobí.
Všechny historické
fotky tohoto souboru jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka a kol.
Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic, kterou vydalo Muzeum hlavního města
Prahy v roce 2012.
Zde bývala obecní
plynárna, v roce 1932–34 tu byla postavená desetipatrová budova
Všeobecného penzijního ústavu, první výšková budova v Praze.
Po druhé světové válce
zde řádili hlavně odboráři, ještě dodnes. Mám malou vzpomínku, po roce 1990
zde, pravděpodobně částečně i z odborářských peněz, vznikla banka Bohemia,
kolem se motal i J.V.Kotas, který chtěl být i prezidentem republiky. Banka to byla
čiperná, mně tam tenkrát jako začínajícímu živnostníkovi udělali účet na
počkání, což v tý době nebylo běžné. Byl jsem se službami spokojený až do
chvíle, kdy se banka Bohemia stala prvním peněžním ústavem, který zkrachoval.
Zažil jsem
pár měsíců strachu, protože jsem měl na účtu 18 tisíc, což byla pro mě šílená
částka. Nakonec jsem o peníze nepřišel. To bylo mé seznámení
s kapitalismem. Myslím, že kdosi z té banky zmizel, nikdy nebylo
zjištěno kam, jestli do nějaké exotické země či na dno přehrady
Pohled na mrakodrap
téměř ze stejného místa. Na historické fotce je už okolí budovy zbaveno zbytků
plynárny.
Pokračuji Seifertovou
třídou nahoru. Za zelení vpravo je dnes fotbalové hřiště Viktorky Žižkov.
Tady mi chvíli trvalo,
než jsem zjistil, že barák vpravo tu v roce 1915 nestál. Vlevo se jde do
ulice Blahníkovy, vpravo do Přibyslavské.
Stojím na Seifertově
třídě před křižovatkou. Vlevo je ulice Cimburkova, vpravo Víta Nejedlého.
Teď stojím na oné
křižovatce z předešlého snímku. Tady jsem s foťákem čaroval, abych
neviděl věž kostela, která se mi do záběru cpala. Kostel ale byl skutečně
stavěn až v roce 1900.
Teď už jsem u kostela
svatého Prokopa na Sladkovského náměstí, Vpravo je ulice Milíčova, dole
v dáli dokonce Pražský hrad.
Trochu jiný pohled ze
Sladkovského náměstí na křižovatku Seifertova – Milíčova.
Ještě jeden pohled od
Kostela Seifertovou dolů. Hradčany jsou tentokrát vidět i na staré fotce. Na mé
fotce je více sluníčka než na předešlých. Taky jsem fotil jiný den, protože mi
začalo pršet.
Seifertova ulice
směrem ke svému konci, kde se začíná jmenovat Táboritská. Vpravo je vinný šenk
U Pádivce, kde jsem právě vyzkoušel kvalitu nápojů. Jenom jednu skleničku…
Reálka na Sladkovského
náměstí stávala dříve než kostel.
Od Sladkovského
náměstí směrem k západu je ulice Vlkova. Vlevo na nároží s ulicí Víta
Nejedlého je vidět hostinec U Tábority.
Hostinec U Tábority v detailu.
Taky mu mohli nechat historický název…
Žižkovo náměstí, tehdy
Kollárovo. Budova je Střední uměleckoprůmyslová škola. Je vidět vlevo na kraji snímku, jak zde vyrostl panelák, nový Žižkov.
Dům na nároží
Bořivojovy ulice a Lucemburské, což už jsou hranice s Vinohrady.
Kostel Povýšení
svatého kříže. Vystavěna nv letech 1717-20 na morovém hřbitově. Ke kostelíku
patřila poustevna, poustevník zde pobýval až do roku 1782. Poté zde byla asi 60
let fara. Postupně se okolí zastavělo, kostelík chátral a sloužil většinou jako
skladiště. V 80.letech 20.století došlo k adaptaci na koncertní a
výstavní síň Atrium.
Je až neuvěřitelné, že
v době, kdy na Žižkově padaly celé bloky domů, zde se vytvářelo tak
příjemné místo.
Škroupovo náměstí,
kdysi Smetanovo. Žižkovský kulaťák. Pokud si dobře pamatuju, v roce 1988 se zde konalo první
povolené shromáždění disidentů.
Budova gymnázia v Libušině,
dnes Kubelíkově ulici.
Budova Švehlovy koleje
na nároží ulic Grégrova (dnes Slavíkova) a Křížkovského. Vlevo nahoře je vidět televizní vysílač, v prudkém slunci méně zřetelný. Tím končím putování po
hranicích Žižkova a Vinohrad.
Vracím se zpět, na
vršek ulice U Rajské zahrady (kdysi Přemyslova). Dole je vidět Dům odborových
svazů, kde jsem tentokrát začínal. Za první republiky se tu prý hodně sáňkovalo.
Musela být paráda sednout na saně… takový kopec jsme i v Podolí těžko
hledali.
Samozřejmě, že hodlám
v cestě Žižkovem pokračovat.
16 komentářů:
Super urcite pokracujte
To je paráda! Žižkov to je moje dětství! K Táboritům jsem chodil dědečkovi pro pivo (myslím za 1,20Kčs).
Ota
Super práce, děkuji, na Škroupáku jsem leta bydlel, takže to je přesně část fotek, kde jsem trávil dětství. Ještě jednou díky za skvelou práci. Michal
Skvělé, jak je to možné porovnat! Ještě by bylo super, kdyby se našlo srovnání Olšanské náměstí na začátku Jičínské ulice naproti rotundě sv. Rocha, u bus zastávky.
Díky! Je to úžasné dílo!
Jinak porovnání Olšanského náměstí by bylo hodně smutné.
Ještě se chci zeptat - v Kubelíkově ulici to bylo někdy gymnázium? Já vím o základní škole (zachycena ve filmu Vrchní prchni) a nyní je to Obchodní akademie.
Děkuji, Martina ze Žižkova
Dobrý den. Jak se přiznávám i v průvodním textu, Žižkov znám málo, pro mě je tahle procházka zároveň poznávání. U škol to bývá všelijaké, protože v průběhu doby se často jejich účel měnil. Čerpám z publikace, u staré fotky z Kubelíkovy ulice je text "Budova gymnázia v Libušině ulici po zahájení výuky roku 1913". Víc nevím. Co se týče Olšanského náměstí, je to nejen smutné, ale staré fotky jsou pro účel porovnávání asi k ničemu, potřebuju vždycky aspoň kousek nějakého objektu. Teprve se tam, snad, doplazím, pokusím se, ale spíš by se jednalo o zázrak.
Jinak všem Žižkovákům, kterým se moje fotky líbí, děkuju. V.V.
Moc pěkné, děkuji za hezký kousek práce. Jako žižkováka mne to moc těší. Ladislav
Krásné fotky, díky za ně. Jen jsem se těšil, že zde najdu také historické fotky z křižovatky Ohrada, ale tak třeba příště :). Zdraví Petr D.
Krásné fotky, díky za ně. Jen jsem se těšil, že zde najdu také historické fotky z křižovatky Ohrada, ale tak třeba příště :).
Gymnázium v Kubelíkově ulici bylo tzv. klasické, na Sladkovského náměstí reálné. Budova v tehdy Libušině ulici stojí od roku 1912, stejně jako okolní domy. Do kdy škola fungovala jako gymnázium nevím, ale vím, že sem chodil Jaroslav Seifert. Byl ale vyloučen. Píše o tom v pamětech - Všech krásách světa.
Dobrý večer, děkuju moc za doplnění. Zdraví V.Víšek
Hospoda U Táboritů se tak jmenovala ještě v roce 1997, potvrzuju z vlastní zkušenosti, v tomto roce jsme maturovali na Sladkovského náměstí :-)
Dobrý den,
Jako žižkovák si moc cením vaší snahy, jsou to skvělé fotky. Kamarád před dvěma lety taky vzal pár fotek a udělal takové menší srovnání, viz. http://www.ballgag.cz/2011/03/promeny-zizkova.html
Toto je architektura a nie tie hrozne novostavby za miliony bez myslienky a krasy,pred 100 rokmi by architekta obesili za dnesne vytvori,dnes nieje ziadny cit pre detail,este aj malbu starsich budov davaju rovnaku,pricom ked by tie fresky mali inu farbu,tak zvyraznia detail a umelecku pracu budovy,radost pre oci ako tu na fotke- Dům na nároží Bořivojovy ulice a Lucemburské, což už jsou hranice s Vinohrady.Uroven iba klesa a pritom technicky by to bolo lahsie ako pred 100 rokmi.Milos z Kosic
Je to úžasné čtení, prosím nebudete psát něco podobného o Vihohradech? Mám na mysli konkrétně oblast kolem Olšanských hřbitovů, Kouřimská ul. Lobkovicovo nám. a jeho okolí?
Děkuji Zdenek N.
Všechno záleží na tom, jaké fotky se mi dostanou do rukou. Systematický moc nejsem, prostě se vydávm tam, kde mě napadne. Z Vinohrad jsem toho zveřejnil dost, třeba něco nového najdu... V.V.
Okomentovat