čtvrtek 23. ledna 2014

Zmizelý Beroun


Beroun, město natolik významné, že i řeka Mže, na které kdysi vyrostl, získala podle něj svoje dnešní jméno – Berounka. Z Plzně až do Prahy. Mnoho místních občanů dodnes nechce tuto skutečnost respektovat, mezi nimi i pan Ludvík Vaculík, původem z Valašska, píše tvrdohlavě, že Dobřichovice leží na Mži.
Celý život bydlím na jihu Prahy, chci-li aspoň čuchnout k přírodě, napiju se z Berounky. Pochopitelně, že jenom jako… Pěšky, na kole, vlakem.
Není divu, že v době, kdy jsem začal páchat srovnávací fotky v Praze, najednou mě napadlo, že nejen Praha je krásná. Beroun byl mezi prvními místy, které jsem začal oblézat s knížkami a foťákem.
Poprvé hned v roce 2010 a pak ještě třikrát. Fotky z jiných publikací, z internetu. Nejsou to ani tři roky a ještě jsem tenkrát dokázal po focení odjet domů na kole. Projezdil jsem i okolí. Srovnávačky z města Berouna jsou na adresách:
Vlastně jsem již město v duchu uzavřel, ovšem  Ježíšek mi přinesl knížku pana Miloše Garkische Zmizelé Čechy – Beroun z nakladatelství Paseka (2012).
V tomto článku používám kopie z publikace pana Garkische. Upozornil mě pan Ladislav Dvořák, že většina fotek staršího data je prací Fotoklubu Beroun, však na to v publikaci autor upozorňuje.
Jedu do Berouna, tentokrát vlakem, leden nepříznivý pro lyžaře mi vyhovovuje. Za tři návštěvy jsem prolezl místa, pro mé konání vhodná. Knihy Zmizelé Čechy ctí svůj název a po mnohých v minulosti významných objektech nezbyla ani památka. Kromě pozdravu dávného fotografa
V roce 1969 jsem coby ne příliš letitý zeměměřič zúčastnil měření v berounské eternitce u řeky, této části Berouna se říká Závodí. Za vodou.
Tam jsme odvezli vercajk autem a pak už jsme museli dojíždět vlakem, šetřilo se. Přijížděli jsme ještě na staré berounské nádraží, šli asi dva kiláky pěšky, pracovali vždy hodně dlouho, ne proto, abychom rychle vybudovali komunismus, na ten jsme kašlali, ale proto, že jsme tam nejezdili každý den, což jsme samozřejmě nadřízeným neříkali. A inkasovali stravné. Snad mě po 45 letech nebude nikdo žalovat.
Pamatuju se na  cestu špinavým městem, cementárna dělala svoje, všechno obalené ztvrdlým cementovým prachem. Ani ploty neměly svou barvu.
Město má nádherné okolí, ať se vydám, kterýkoli směrem, později jsem všechno prochodil, i s dětmi jsem sem hodně jezdil, nenáročné na cestování.
Hodně domů, ulic se zbouralo přímo v centru. Protože jsem byl a jsem jenom návštěvník, těžko můžu soudit, nakolik bylo třeba starý Beroun bořit. Dívám se na staré fotky, vidím zašlé baráky, můžu přemýšlet, proč je někdo nechal zchátrat. Stejné, jako v jiných městech. A protože přesné informace nemám, nebudu se vyjadřovat moc kriticky. Aby mi někdo nepřijel dát pár facek. Budu tvořit srovnávací fotky, pokud je to možné.
Beroun už dávno není zaprášený, je vidět snaha napravit, co se kdysi zbytečně pokazilo.
Beru knížku a vyrážím do sobotního Berouna.

Husovo náměstí, domy září možná i díky povodním, které město čas od času přepadnou a nezbývá než domy nově omítnout. Beroun má „výhodu“, že leží na soutoku Berounky a Litavky, no a soutoky jsou povodněmi vyhledávané.

Tuhle fotku jsem už měl v ruce v roce 2010. Vyhledal jsem si ji v počítači… a není to ono. Skoro bych měl být pyšný na to, co jsem se naučil anebo spíš držet hubu, tenkrát jsem to zpatlal. Severozápadní kout náměstí s kostelem svatého Jakuba.


25.6.1870 zde probíhala slavnost biřmování, které udílel pražský arcibiskup kardinál Bedřich ze Schwarzenberga. 11.1.2014 se na stejném místě konal trh se vším možným.


Pohled z Husova náměstí do Palackého ulice, zakončené Plzeňskou bránou. Dům na rohu se jmenoval U zeleného vola, zbouraný v roce 1931.


Husovo náměstí a stará radnice, která byla přestavěná hned brzy po začátku 20.století.


Foceno v témže roce jako minulý záběr, vlevo od staré radnice domy čp.66 a 67, místo kterých po roce 1973 zde stojí ukázka architektury sedmdesátých let. V roce 1908 mi postavili do záběru pomník Jana Husa.


Dům na Husově náměstí, určený k likvidaci zachránily změny v roce 1989.


Nová modlitebna českobratrské církve.


Plzeňská brána z pohledu od Plzně v době její rekonstrukce.


Marie Poštová byla významnou představitelkou sociální demokracie, později komunistické strany. Zemřela v roce 1941 v 85 letech, asi nemá smysl si ji spojovat s komunisty, tak jak jsme je poznali v nedávné minulosti. Je po ní pojmenované náměstí, jemuž obyvatelé Berouna prý dodnes říkají Plácek.
Plzeňská brána a zajímavý je strom. Jak za 100 let zmohutněl.


Ještě hodně podobný záběr Plácku. Domek uprostřed je městská váha.


V blízkosti Plzeňské (Horní) brány je Kostelní ulice.


Z opačné strany ulice Hornohradební.


Naproti Plzeňské brány je křižovatka ulic Plzeňská a Politických vězňů. V roce 1974 byla kvůli rozšíření vozovky zbourána stávající výstavba. Tenhle kousek zůstal zatím nedostavěný, snad tu berou nápis Na věčné časy vážně.


Následuje několik záběrů z Plzeňské ulice.
První dům vleva bývala pošta, další je dům U slunce.


Vpravo škola, v dáli Zábranský kostel (Zvěstování Panny Marie).


Pohled do centra, škola je zde vlevo, nižší budova před ní – bývalá Piaristická rezidence.


Škola v detailu.


Pohledy na Plzeňskou bránu.



Pohled od křižovatky u Plzeňské brány ulicí Politických vězňů směrem okolo kina, v pozadí vrch Ostrý.


Ulice Politických vězňů a berounský okresní úřad.


Pár kroků od minulého záběru, pohled z Kostelní ulice do Zámečnické.


Ze Zámečnické vede ulice Kolářská, po asanaci rozestavěná, zeď děkanské zahrady odolala.


Biřická ulice, kde býval bazar, dominantou je Duslova vila.


Wagnerovo náměstí. V sousedství gymnázia je právě bourána Čermákova stodola.


Talichova ulice, bývalé staré kasárny.


Ze severovýchodního rohu Husova náměstí vychází ulice Česká. Čtvrtý dům zprava byl zbořený a vznikla nová ulice - Čertovka.


Následuje dalších několik srovnání z České ulice, která svou tvář dost změnila.






Silniční most přes Berounku. Ještě v padesátých letech 20.století…


Beroun – Závodí, Lidická ulice ústí do Pražské.


Beroun – Závodí, Pražská ulice. Majitel hotelu Vítkovský by určitě měl z nové podoby radost. Na druhou stranu, kdo by asi přijel na dovolenou do hotelu, stojícímu na frekventované ulici, kde musí být i světelná signalizace?


Koncem května 1945 projížděla československá obrněná brigáda s britskými tanky Cromwell na přehlídku do Prahy přes berounský brod. Dnes autobusové nádraží, při focení jsem měl za zády rockový klub Prdel.


Vracím se přes Berounku do města. Narazil jsem na na bývalou Zajíčkovu pekárnu v ulici Na Ostrově, určenou kdysi k demolici, dnes restaurace Bastila, podle cen pro jiné lidi než jsem já. Ani poslední zvýšení důchodu nestačí.


Na Ostrově, pohled na Pražskou (Dolní) bránu, vlevo je mlýn Seidlův, později Zajíčkův, dále Panský mlýn, který zmizel.


Pohled od Pražské brány. V květnu 1945 zde byl mezi Panským mlýnem a restaurací Venedik protitankový zátaras.


Ulice Na Příkopě, vrch Ostrý má na mé fotce čepici z mlhy.


Jsem v jihovýchodním rohu Husova náměstí a hledím ulicí Na Klášteře.


Jsem v jihovýchodním rohu Husova náměstí a hledím ulicí Na Klášteře.
Musím se opravit podle komentáře pod článkem. Nepozorností vznikla chyba. Stojím na rohu ulice Na Klášteře (vpravo) a Havlíčkovy ulice (vlevo). Omlouvám se.


Havlíčkova ulice v pohledu od nároží s Hornohradební ulicí.


Havlíčkova ulice ještě jednou. V publikaci je mnoho fotek, ale tahle ulice je prostě tak jiná, že není co porovnávat. Právě tady mě nejvíc napadá myšlenka, kolik bylo třeba bourat. Ale nejsem pamětník, jsem jen poutník.


Slapská ulice, vedoucí od nádraží na náměstí prý též byla určená k likvidaci, je to tak napůl.


Opět Slapská ulice, tady jsem dlouho váhal, ale je to asi správné místo, kam jsem se postavil. Vrch Ostrý ně mě dohlížel.


Cestou z města na nádraží míjím velký areál berounských sportovišť, jehož základem byla sokolovna z roku 1925, postavená u továrního náhonu, který je minulostí.


Ulice U stadionu a obchodní akademie. Nevěděl jsem, kde mám tuhle stavbu hledat, přitom jsem tolikrát kolem ní šel nebo jel na kole. Mezi náměstím a nádražím nelze minout. Jen ji trochu rozšířili.



Prošel jsem zmizelým Berounem, tohle je jen malá ukázka, v knížce je toho daleko víc včetně dobrého čtení. V knihkupectví na náměstí ji mají vystavenou za výlohou. Zvláště celkové pohledy z výšek jsou efektní, bohužel těžko se můžu do takových poloh dostat.




8 komentářů:

Lenka Křivánková řekl(a)...

Děkuji za krásné srovnání i popisky.

saint3n řekl(a)...

..teda páni, já jen zírám Oo velikej respekt za realizaci, výbornej projekt, za dokonale promyšlenou koncepci a rozmáchlost bez skurpulí jednička s hvězdičkou. ;)

Anonymní řekl(a)...

super, jsem rodilá berouňačka. moc se Vám to povedlo :)

Václav Víšek řekl(a)...

Děkuji za komentáře V.V.
Dostal jsem na svou mailovou adresu delší příspěvek od osoby, kterou určitě neurazím, budu-li mluvit o pěkném patriotismu. Mně se text líbí, protože vystihuje dobře skutečnost, že tulák nemůže jít příliš do hloubky, je to návštěvník, pozorovatel. Příspěvek se mi líbí a kopíruji ho sem v doslovném znění. Samozřejmě se souhlasem autorky.

Milý, sympatický pane Víšku,

se zájmem jsem pročetla Vaše blogy a jako Berouňák přivítala a ocenila
komentované fotoleporelo Berouna "před" a "v r. 2014"

Máte báječného koníčka, kterým přinášíte radost a poučení také druhým lidem.

Také mám ve zvyku vyjadřovat se k problémům, které mě zaujmou, ve smyslu
dobrém i kritickém. Ale jen k problémům, o kterých vím něco víc.
Neulpívám na povrchu a snažím se věci posuzovat komplexně a s maximální
možnou objektivitou a nestranností.
Asi proto mě Vaše zjednodušené exposé urbanistického vývoje Berouna poněkud
irituje a snažím se mu nepřisoudit propagandistický podtext.
Dokumentární barevná fotka je v porovnání s černobílou vždycky působivější,
a Vy čb důsledně používáte i
pro dokumentaci doby, kdy se barevná fotografie běžně publikovala.
Dobrý pozorovatel ovšem i na barvami hýřícím snímku rozpozná místy nižší
estetickou
kvalitu současné zástavby (nevkusnou různorodost stylů, cizorodé
architektonické
prvky uplatněné při divokých, neprofesionálních přestavbách zač. 90. let).
Současný, barvami zářící Beroun je i v reálu výrazně pohlednější, o tom
nemůže být sporu.
Ale není zlato všechno, co se třpytí ; ).

V některých komentářích ujíždíte. Např. zpochybňujete nutnost bourání, k
němuž doložitelně došlo z důvodů zdravotně neúnosného bydlení ve starých
domcích
(kamenné sokly a nad nimi vepřovice, vlhko, plíseň a tma v bytech, vnější
kanalizace,
neprůjezdnost uliček). - Na druhé straně kupodivu ani jednou nekomentujete
viditelné současné zaplevelení centra parkovišti, ani obrovské množství aut
parkujících i na chodnících, které, kromě jiných znečisťovatelů, ničí zdraví
zdejším obyvatelům stejně, jako kdysi cementárna, železárny a hrudkovny
dohromady! Výfukové plyny obsahují velké množství látek, které působí
toxicky na zdraví. Některé mají dokonce karcinogenní a mutagenní účinky.
Látky, znečišťující ovzduší, mají podíl na vyšší úmrtnosti lidí v berounské
kotlině, na zvýšení počtu
onemocnění dýchací soustavy a srdce. Za posledních dvacet let se
zdvojnásobil počet lidí, trpících astmatem.
Vaše fotky/2014 nezachycují ani tisíce odpudivých přilepených žvýkaček kam
oko dohlédne, které už nikdy nikdo neodstraní. Ani agresívní grafiti, kterým
mladiství netrestaní dementi hyzdí nespočet fasád... Na druhé straně
propagujete vulgární pojmenování rockového klubu Prdel??
Atd., atp.

Nicméně Vám patří velký dík za vytváření srovnávací fotodokumentace
urbanistického vývoje měst. Jen nezapomeňte, že každá mince má dvě strany a
stálý obyvatel města vnímá i tu druhou.

Přeji Vám pevné zdraví, všestrannou pohodu a vytrvalost v odhodlání "kecat
do všeho", pokud máte o čem.
Srdečně zdraví M.F.

Anonymní řekl(a)...

Pane Víšku, moc pěkné fotky Berouna z různých období. Jsem rodilý berouňák a všiml jsem si i fotografie na tzv. křižovatce U Seidla, kde je Vámi okomentovaný hotel, jehož majitel je Vítkovský. Jelikož jsem stejného příjmení a o svém minulém rodu toho příliš nevím, tak si myslím, že to nemůže být náhoda. Vím, že můj praděd byl profesorem na Obchodní akademii v Berouně. Mohl byste mi prosím poskytnout informace, kde jste zjistil majitele hotelu? V případě zájmu mě kontaktujte na e-mailu: hatulnik@seznam.cz nebo na tel. č.: 734374111. S pozdravem Jan Vítkovský

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane Víšku,
smekám před Vámi a před Vaší precizností ve vyhledání původního stanoviště fotografova. Vždy, když se mi dostanou do ruky (častěji do počítače) staré fotografie Berouna nebo okolí, snažím se poznat, kde to je, často spíš "kde to bylo", a vždy si říkám, že bych měl ta místa obejít a vyfotografovat aktuální stav. Váš počin vnímám jako pokus zadokumentování aktuálního stavu místa zachyceného jiným fotografem kdysi, nebo naopak přiblížit současníkům, jak jim známá místa vypadala kdysi, beze snahy komentovat, co bylo, nebylo, je či není hezčí, lepší, kvalitnější, zda to staré nebo nové, a za to Vám bezesporu patří velký dík.
Jen si dovolím upozornit na malou nepřesnost v popisu obrázků č.43 - zde nestojíte v jihovýchodním rohu Husova náměstí a nehledíte do ulice Na Klášteře, ale stojíte na druhém konci ulice Na Klášteře od náměstí, v místě, kde ulice Na Klášteře přechází do ulice Havlíčkovy, a hledíte na rohový dům (bývalá jatka později Sběrna surovin, dnes polyfunkční dům pana F.) mezi těmito ulicemi. Ulici Na Klášteře máte po pravé ruce a na jejím konci po necelých 100 metrech je onen jihovýchodní roh Husova náměstí, a kdybyste se trochu pootočil vlevo, hledíte ulicí Havlíčkovou. To je ale dle mého názoru drobnost nijak nesnižující Vaše zásluhy o umožnění zejména nepamětníkům porovnat jim známá místa s minulostí.

Václav Víšek řekl(a)...

Děkuju! Je to moje nepozornost. Píšu si samozřejmě všechno nanečisto a pak kopíruju do blogu. No a okopíroval jsem k tomuto srovnání větu z předchozího záběru, však tam je stále! No, omlouvám se a ještě jednou děkuju. V.V.

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Vás, pane Víšku,

nejsem přímo Berouňák, ale Berounkou pokřtěný jsem. Pamatuji hlavně poválečná léta a změny z těch dob.Udělal jste kus dobré a hlavně perfektní práce. Dík Vám za to - sám fotografuji a vím něco o tom, co obnáší dělat srovnávací fotky.

Jiří Šrubař