neděle 21. prosince 2014

Poděbrady podruhé


Ano, podruhé. Poprvé to bylo v listopadu 2010.
Ano, podruhé. Tvorba srovnávacích byla pro mě tehdy doplňkovou činností mých cyklotoulek. Středočeské Polabí mě nijak nelákalo, ale byly krátké dny, nebyl čas na cestu někam do kopečků.
Cyklistika v krajích rovinatých, tedy údajně tomuto sportu zaslíbených, mě moc nebavila. Před lety jsem i zabalil předčasně vyhlášenou dunajskou cyklostezku. O pěší turistice se raději nezmiňovat, dálkových pochodů v rovinách jsem se vyhýbal. Jeden z důvodů, proč jsem Poděbrady míjel.
Je to škoda, byl jsem hloupý? Hloupý možná jsem stále, aspoň mám co vylepšovat, ale udělal jsem si z nouze ctnost. Moudře, s rozvahou procházím pěkným lázeňským městem a navštěvuju kavárny a cukrárny, protože víc nezmůžu.
V roce 2010 jsem zde byl s kolem, vyhotovil jsem pár srovnávaček podle starých pohlednic, stažených z internetu. Mezitím jsem byl obdarován publikací o zmizelých Poděbradech, objevil jsem různé weby s historickými fotografiemi. Moje nohy, které mi po celý dosavadní život věrně sloužily, začaly ohlašovat, že se jim už nechce tahat mou zchátralou tělesnou schránku po horách, že chtějí odpočívat.
Psal mi jeden Poděbraďák, že jejich město má všechno kromě moře a letiště. Trochu s ním nesouhlasím, protože ostroh, na kterém stojí poděbradský zámek za kopec nepovažuju, ale jinak má pravdu.
Už mě ani nenapadlo strkat do vlaku kolo, ve městě jezdí na bicyklu kdekdo, ale než pochopím, že na kolo musím vylézt, jsem všude pěšky.
Před těmi 4 roky jsem byl otrávený, že hned od nádraží je zákaz cyklistiky po kolonádě. Tolik možností mají cyklisté ve městě Poděbrady, že dnes považuju za správné nechat kolonádu chodcům.
Na publikaci z nakladatelství Paseka zatím nedošlo, tolik jsem našel starých pohlednic, hlavně z prodejního webu německého, kde mají neskutečné množství historických i jiných pohlednic z celého světa.
Něco o Poděbradech jsem již napindal

Myslím, že začnu hned u nádraží, na začátku kolonády, která se jmenuje Masarykovo náměstí. Nádraží zůstalo, jezírko nahradila louže, ale budu spravedlivý, po výstupu z vlaku je vstup do města mezi vzrostlými stromy příjemný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Než se naděju, jsem v lázních. Některé domy mají rozmanitou historii, hlavně názvy. Fučík, Tlapák, Bellevue, Parkhotel, vyberte si, prosím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Neznaje Poděbrad, chodil jsem po městě a hledal hotel U krále Jiřího. To přece musí být významná budova. Nikde po ní ani stopy. Teprve po delší četbě jsem objevil lázeňský hotel Libenský. Prof. Dr. Václav Libenský byl zakladatel české kardiologie, lékař nejen českého významu, na jehož podnět byl soukromý hotel U krále Jiřího přebudován po roce 1920 na hlavní lázeňský dům v Poděbradech. Jak tak čtu, asi mám datum na staré fotce (1902) špatně, převzal jsem je z webu, kde byla fotka uložena. Ve všech materiálech, které jsem prolezl, je datum o 10 let pozdější. Co když ale soukromý hotel opravdu zde stál už tehdy, aniž neměl ještě s lázněmi nic společného. Zatím to předělávat nebudu, třeba mi někdo poradí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Hotel, později nazvaný po profesoru Libenské v historii měl různé názvy, různé podoby. Zde jsou tři z nich, z různých dob, z různých úhlů pohledu.
Staré fotky jsem našel na adrese:








Kolem hotelu Libenský jsou lázně, kolonáda, objekty, které se měnily, jak ubíhala doba. Staré fotky zachycují tehdejší atmosféru. Dnešní fotky vypadají trochu opuštěně, ale je nutné si uvědomit, že jsou pořízeny začátkem prosince, kdy nelze očekávat, že by po lavicích posedávali pacienti, ti jsou spíš zalezlí v kavárnách. Faktem je, že v létě bych porovnával s velkými potížemí nebo vůbec. Stromy za ta léta narostly. Vkládám sem 10 různých srovnávaček přímo z lázní. Zajímavé na nich je i to, že jsou kopírované z německého serveru, vyjma jednoho.








Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




















Neuvěřitelné množství starých pohlednic z Poděbrad z německých webových stránek pokračuje. Většina těch fotek je zde v pěkné kvalitě, jde vlastně o bazar. Můžete koupit, prodat. Už když obrázek zveřejním s textem, kde jsem ho sebral, vlastně stránky propaguju. Protože ony pohlednice jsou určeny k prodeji, vlastníkům webu nevadí, pokud si někdo obrázek okopíruje, pohlednici před prodejem vlastní fyzicky oni a potom? Musím se trochu usmívat českým bazarům, kde se snad obávají, že lidé z kopií jejich pohlednic zbohatnou. Jelikož oni sami staré fotky ani nemohli pořizovat, jde o trochu úsměvné chápaní autorských práv. Ale každý jsme nějaký. Buďme tolerantní.
Jiřího náměstí, už jsem pár srovnávaček spáchal v roce 2010 a zde jich zveřejňuju další hrst. Zámek, socha posledního českého krále českého původu. Možná se náš, tedy i můj, národ cítí ochuzený. Jiří z Poděbrad dynastii nezaložil, po něm nastoupil slabí Jagelonci, pak už nenávidění Habsburkové, kteří zavedli ve své říši pořádek, jaký byl k vidění  málokde na světě. Po králi český národ podvědomně vzhlíží, proto je sídlem prezidenta Pražský Hrad a neustále čekáme na osobnost svého krále, osobnost, která se ale dostavuje spíše sporadicky.
Vymodlili jsme si, že o prezidentovi bude demokraticky rozhodovat celý národ. No dobře, teď už máme, co jsme chtěli. A dost keců. Zde jsou srovnání.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:


























Riegrovo náměstí. Také už jsem se v minulosti motal. Tenhle pohled mi připadá fakt zajímavý. Tenkrát kraj města. Stavba, kterou mi postavili do záběru je zastřešení Riegrova pramene. Autorem je významný poděbradský architekt Vojtěch Kerhart, o jeho jménu už jsem psal jinde.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Když v neznámém českém městě hledám sokolovnu a narazím na Tyršovu ulici, vím, že tady to musí být! Ještě ke všemu na křižovatce s ulicí Fügnerovou. Přiznávám, že stejně, když vidím ulici Komenského, vím, že jsem blízko školy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Předvánoční procházkou městem Poděbrady jsem zdaleka s tímto městem neskoncoval. Ještě toho mám hodně k poznání, snad i ke sdělení.
Už se těším, z tuláka se stává člověk, který pochopil, že toulat se je dobré, ale přitom se i zastavit a koukat.

Zde jsou fotky, které jsem cestou nahodile posbíral.


A kdo by se snad chtěl podívat i do jiných míst:

Žádné komentáře: