neděle 22. listopadu 2015

Lochovice


Není to tak dlouho, kdy jsem se pustil po zkoumání železniční trati ze Zadní Třebaně do Lochovic, která vede krajem mezi údolím Berounky a kopci Brd, lépe řečeno Hřebenů. A už jsem plánoval, mám to pod kůží, kdy jsme se ve škole učili, že plánovité hospodářství je to správné, zvlášť když ho dostanou do rukou odborníci. Plán je plán a když se náhodou nesplní, má na tom vinu každý kromě mě.
Lochovice jsou malá stanička na trati Zdice - Protivín, ovšem díky kolejím do Zadní Třebaně patří mezi železniční křižovatky, kde stavějí i rychlíky. Listopad, který se teplotami blížil září, příjemné strávení neděle v Hostomicích, a plán byl na světě. Plný elánu vystupuju z vlaku s představou, že Lochovice projdu levou nohou a budu si uhánět dál jak Horymír.
Bylo krásné sluníčko, teploty provokovaly k tričku s krátkými rukávy.

Dvě fotky nádraží, jedna byla z míst, odkud se fotit nedalo, z druhé se fotit dalo, ale slunce na mě udělalo dlouhý nos. Jak koukám na výsledek, o úplnou hrůzu nejde.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pak jsem radostně povyskočil, s touhle srovnávačkou jsem nepočítal, ale situaci po 100 letech celkem slušně ukazuje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Procházím městem, spíš městečkem od nádraží do centra. Viděl jsem, že ulice svá jména mají, cedule existují, ale kdo by to zapisoval, na internetu je všechno, tedy málem všechno. Kromě názvů ulic v Lochovicích. Beru popis z publikace, ulice ke kostelu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 3.díl (Libri 1998)



Pár kroků a jsem u školy. Hezké, za Rakouska se ošklivé školy nestavěly.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Jsem v malém městě, moc se nenachodím, někdy se stačí u školy otočit na podpatku a kostel. Připsaný svatému Ondřeji, s farou, pochopitelně.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Zámek. Moc se mi nedařilo srovnávačky udělat, ač jsem pár starých fotek měl. Aspoň tedy toto. Mluvil jsem s dnešní majitelkou. Dáma, ze které dobrá nálada a pracovitost přímo zářila. Nevím, jestli jde o dědictví, o majetek koupený, ani mě to nezajímá. Říkala, že dělají na kolik mají, opravují budovy, které k zámku patří. Měla starost, abych neupadl, když jsem se pokoušel slézt po neupravené pěšince. A odjela za prací na traktoru.
Takoví lidé mě fascinují, vždycky pookřeju, setkám-li se s nimi. Neštudují, jaký je hospodářský růst a pracují. Škoda, že už je mi tolik a nebudu se moct podívat, jak objekty bude vypadat za 20 let. Bude krásný? Spadne, jak se málem podařilo, když zde hospodařil státní statek? Věřím, že to první.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Od zámku vede ulice směrem severovýchodním. Připletly se mi pod ruku dva dost podobné záběry, v datu pořízení patří do stejné doby. Ale každý je trochu jiný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ulicí procházím do míst, kde se prudce láme k východu. Otáčím se zpátky směrem k zámku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Z téhož místa, ale směrem k mostu přes Litavku. V ulici je i slibně vypadající hospoda Záběh, sluníčko zalezlo, fouká ledový vítr, snad sníh?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Prošel jsem kolem hospody, ale ne daleko, abych se podíval, jak se jezdilo a chodilo přes Litavku včera a dnes. Vlevo se jede na Libomyšl, přímo do Neumětel, kde jsem chtěl mít původně cíl výletu.
Litavka je říčka, já bych řekl potok, ale někdo by mi mohl vynadat. Do Berounky vtéká v Berouně. Berounští můžou vyprávět, co dokáže tenhle potůček udělat, když trochu víc zaprší. A nemusí jít jenom o povodně, ke kterým jezdí celostátní televizní štáby.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doležalovou v Hostivici 2004.



Ještě po mostě přecházím, protože mám ještě jednu starou fotku. Vlevo mě čeká hospoda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Kdo čeká, že začnu vychvalovat či hanit místní knajpu, bude zklamán. Jízdní řád mě upozornil, že vlak jede za chvíli a další za dvě hodiny. Byla mi zima, což pro pivo není ideální, rum bych neměl pít, paní doktorka řikala, vlastní zásoby byly a ve vlaku teplo.
Však se sem podívám, za dva dny má zase být teplo. Dva dny jsou pryč i víc, vypadá to, že sychravý listopad přece jenom ještě bude, další cesta bude bůhvíkdy a ke srovnávačkám z Lochovic nic už přilepovat nebudu. Zatím.




Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde


Žádné komentáře: