Inovace!
Místo heraldického znaku města Jince, který začínal první díl putování po Jincích (http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/12/jince.html), nabízím tácek z hospody.
Žijeme ve světě reklamy na všechno možné i nemožné, často nejsme schopní rozlišit, jestli produkty, které jsou nám nabízeny, potřebujeme. Snažím se žít podle hesla "co nemám, nepotřebuju", ale co je snaha? V životě jsem se snažil o leccos a stejně jsem furt stejnej. Lepší už to nebude.
Svůj blog jsem si nazval "Vencovy pindy" a cítím se při psaní poměrně svobodný. Mám svá léta a výhrady kvůli mým výlevům brzy nebudou mít smysl.
Poslouchám občas rozhlas, i televize se někdy jakoby zázrakem zapne. Bavím se, když moderátoři hlídají každý náznak jakékoliv propagace i třeba malé trafiky.
Tenhle text si nikdo neobjednal, nikdo mi za něj nezaplatí, zadarmo píšu, že v restauraci Eška v Jincích mi bylo dobře. Nejde o žádnou stylovou provozovnu, kterých je všude jako máku, stylové restaurace jedna jak druhá. Tady stojí hospoda, kam si jdu sednout, najíst se, napít, pokecat. Na jídelníčku pět jídel, každé jiné. Dobré pivo z místního pivovaru, ostatní nápoje nemůžu hodnotit, protože jsem konzervativní a pivo je pivo.
V době obědů je zde plno, blesková obsluha, kterou zajišťuje jediná paní. Kdo projíždí autem na trase Zdice - Příbram a má hlad, nechť se zastaví. Kdo hlad nemá, tak taky.
Cikánská hovězí pečeně s rýži, jídlo, na kterém by si pochutnal i vegan.
Byl jsem zde těsně před koncem roku, počasí málem na tričko, leč pichlavé nízké slunce nebývá příliš příznivé pro můj způsob fotografování, při němž hledám podle staré fotky místo, kde stál můj dávný předchůdce a nemůžu nikam uhýbat.
Zůstalo mi dost nepovedeného, čekal jsem až slunce zaleze, podle předpovědi mělo být střídavě oblačno, což znamená dostatek světla a ne moc. Vylezl jsem ve čtvrtek z vlaku a slunce svítilo na plné pecky. Na procházku hezké počasí, ale srovnávačky nejsou takové, jak bych si představoval.
Velkou většinu starých fotek jsem zkopíroval z publikace Příbramsko na starých pohlednicích, kterou vydalo vydavatelství Baron v Hostivici roku 2007.
Dvě jsou odjinud, uvedu přímo u nich původ.
Posledně jsem začal na nádraží a skončil tady, na Eškově ulici, kterou se jezdí do Zdic. Tady dnes začnu a půjdu zpět k nádraží.
Nestojím přímo na slunci, ale už se mi tam cpe. Trochu si asi vymýšlím, ale zdá se mi, že i na staré fotce sluníčko ve stejném místě zlobí. Vlevo je kousek domu, kde se kdysi vyplatilo firmě Baťa prodávat boty, hned vedle biograf. Třicátá léta a už jde o Jince historické. Mohutná budova na konci ulice je mnou chválený penzion a hlavně hospoda Eška.
Žijeme ve světě reklamy na všechno možné i nemožné, často nejsme schopní rozlišit, jestli produkty, které jsou nám nabízeny, potřebujeme. Snažím se žít podle hesla "co nemám, nepotřebuju", ale co je snaha? V životě jsem se snažil o leccos a stejně jsem furt stejnej. Lepší už to nebude.
Svůj blog jsem si nazval "Vencovy pindy" a cítím se při psaní poměrně svobodný. Mám svá léta a výhrady kvůli mým výlevům brzy nebudou mít smysl.
Poslouchám občas rozhlas, i televize se někdy jakoby zázrakem zapne. Bavím se, když moderátoři hlídají každý náznak jakékoliv propagace i třeba malé trafiky.
Tenhle text si nikdo neobjednal, nikdo mi za něj nezaplatí, zadarmo píšu, že v restauraci Eška v Jincích mi bylo dobře. Nejde o žádnou stylovou provozovnu, kterých je všude jako máku, stylové restaurace jedna jak druhá. Tady stojí hospoda, kam si jdu sednout, najíst se, napít, pokecat. Na jídelníčku pět jídel, každé jiné. Dobré pivo z místního pivovaru, ostatní nápoje nemůžu hodnotit, protože jsem konzervativní a pivo je pivo.
V době obědů je zde plno, blesková obsluha, kterou zajišťuje jediná paní. Kdo projíždí autem na trase Zdice - Příbram a má hlad, nechť se zastaví. Kdo hlad nemá, tak taky.
Cikánská hovězí pečeně s rýži, jídlo, na kterém by si pochutnal i vegan.
Byl jsem zde těsně před koncem roku, počasí málem na tričko, leč pichlavé nízké slunce nebývá příliš příznivé pro můj způsob fotografování, při němž hledám podle staré fotky místo, kde stál můj dávný předchůdce a nemůžu nikam uhýbat.
Zůstalo mi dost nepovedeného, čekal jsem až slunce zaleze, podle předpovědi mělo být střídavě oblačno, což znamená dostatek světla a ne moc. Vylezl jsem ve čtvrtek z vlaku a slunce svítilo na plné pecky. Na procházku hezké počasí, ale srovnávačky nejsou takové, jak bych si představoval.
Velkou většinu starých fotek jsem zkopíroval z publikace Příbramsko na starých pohlednicích, kterou vydalo vydavatelství Baron v Hostivici roku 2007.
Dvě jsou odjinud, uvedu přímo u nich původ.
Posledně jsem začal na nádraží a skončil tady, na Eškově ulici, kterou se jezdí do Zdic. Tady dnes začnu a půjdu zpět k nádraží.
Nestojím přímo na slunci, ale už se mi tam cpe. Trochu si asi vymýšlím, ale zdá se mi, že i na staré fotce sluníčko ve stejném místě zlobí. Vlevo je kousek domu, kde se kdysi vyplatilo firmě Baťa prodávat boty, hned vedle biograf. Třicátá léta a už jde o Jince historické. Mohutná budova na konci ulice je mnou chválený penzion a hlavně hospoda Eška.
Už jsem tady. Vlevo koloniál pana Škrouda, vpravo hotel Eška. A to srocení občanů? 15.8.1926 zde odhalili pomník spoluobčanům, padlým ve světové válce. Prostor se dnes jmenuje náměstí 1.máje.
Pohled od hotelu Eška z náměstí 1.máje přes most nad Ohrazenickým potokem. Kaštanovou alej jsem komentoval posledně, co je pryč, je pryč, jírovce sem už nikdo nevysadí. Na současné fotce je vidět škola, která se bohužel dost ztrácí ve slunečním svitu.
Tak se na školu podívám zblízka. Budova rozrostla, však jsme dnes daleko chytřejší.
Škola téměř ze stejného místa, za 12 let se zvětšila.
A zase škola, tentokrát z opačné strany. Vpravo lze zahlédnout bývalé lázně, podle popisu na jedné z pohlednic Physiatrický ústav dra. Jana Mosera v Jincích. Dal jsem si záležet, abych název opsal přesně.
Pokročil jsem Slavíkovou ulicí, jak se hlavní ulice Jincům jmenuje, dále. Škola se mi vzdálila.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
V Jincích se narodil Jan Slavík, který zemřel v 27 letech, přesto se stal světoznámým houslistou, já například jsem hodně starší a vůbec jsem na housle nehrál.
Rodný domek Jana Slavíka, na něm pamětní deska, odhalená v roce 1933 u příležitosti stého výročí Slavíkova úmrtí.
Jiný úhel, jiná doba, světoznámý hudebník si zaslouží mít svůj rodný domek dvakrát.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Budova vpravo prý jsou bývalé kasárny. Nějaké prťavé.
Táž budova v čelním pohledu. U staré fotky je ubvedeno, že jde o kupecký dům, dnes se v něm prodává zelenina.
Naproti kostelu v Havlíčkově ulici stojí bývalý Obecní dům, kde býval obecní úřad a knihovna, která je zde i dnes, kdy je dům parádně zrekonstruovaný.
Jinecká sokolovna, původně hostinec Na Cibulce. V pozadí kostel svatého Mikuláše, před kterým je vidět střecha obecního domu - viz předchozí srovnávačka. Už minule jsem se snažil srovnávačku vytvořit, ale výsledek se stal nepoužitelný.
Kdysi hospoda Na Čardě, podle rybníka, u něhož stojí. Jsou zde ještě stopy, že někdo se snažil hospodu provozovat, ale...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:Jsem na nádraží, které už jsem minule porovnával, ale z druhé strany, tenkrát mi do kšeftu svítilo slunce, ani dnes nebylo příliš milosrdné.
Žádné komentáře:
Okomentovat