Nad Ohří, ale Labe je málem na dohled, kousek dál je Terezín a u Mlékojed Ohře svou dlouhou pouť, která začíná mimo české území jako Eger, končí.
Když je povodeň v Labi, dostanou své i Bohušovice, ačkoliv vodu berou odjinud.
Město, bylo významnou zemědělskou vsí, městem se stalo v roce 1919. Zastíněné Litoměřicemi, jež bývaly německé, zatímco v Bohušovicích měla navrch česká populace. Tedy sever kdysi nám vnuceného protektorátu Čechy a Morava.
2 kilometry severněji vznikla v 18.století vojenská pevnost Terezín, později smutně proslulá.
Z Prahy vlakem směrem do Ústí nad Labem jsem se něco nacestoval, Bohušovice jsou na cestě. Zúčastnil jsem se i prací na budování železničního koridoru v devadesátých letech.
Malá vzpomínka na dobu dávno minulou.
Z Prahy vlakem směrem do Ústí nad Labem jsem se něco nacestoval, Bohušovice jsou na cestě. Zúčastnil jsem se i prací na budování železničního koridoru v devadesátých letech.
Malá vzpomínka na dobu dávno minulou.
Jako velice mladý, chtělo by se říci cucák, jsem se učil pracovat, i práci švindlovat na Litoměřicku. Je to vůbec možné, že mi někdy vůbec bylo devatenáct? Asi to tak bude.
Můj první šéf na ústecké Geodézii, který ze mě občas dostával kopřivku, pocházel z Bohušovic, nebo tenkrát z Lovosic? Mám podezření, že odešel na jinou funkci ve stejném podniku hlavně kvůli mně, to asi kecám. bylo nás tehdy mladých syčáků až běda.
Na Geodézii v Ústí mám pěkné vzpomínky, šlo trochu o jakýsi rodinný podnik, manželky a manželé, děti a to přesto, že příbuzní tehdy nesměli být zároveň nadřízení či podřízení.
Pan vedoucí mi přestal být vedoucím, do oddílu přišel jeho otec, snad bývalý živnostník. V padesátých letech letech se třídní boj místních marxistů nijak se živnostníky nepáral. Pokud bylo co, to jim ukradli, udělali z nich dělnickou třídu a jelo se dál. Důchod takoví lidé dostali ve výši, že jim nezbylo než pracovat do smrti, ani na rakev jim nezbylo.
Děda už to byl, šikovný. Já dvacetiletý, vypadající na 15, velel pětičlenné měřické četě. On mi hodně pomáhal, byl jen figurant, odborné vzdělání neměl, své práci rozuměl.
Já mu uctivě vykal, on mně tykal, jinak moje rozhodnutí bral téměř jako rozkaz. Ještě se tehdy pracovalo nebo aspoň předstírala práce i v sobotu, my zeměměřiči spíš nikoliv.
V pátek v poledne si zapálil doutník, postavil se do pozoru a řekl mi:
"Pane vedoucí, je pátek, jak to uděláme?"
Jeli jsme domů, já do Prahy, on do Bohušovic.
Když jsem se pak vrátil z vojny, už jsem se s ním nepotkal.
Když jsou velká vedra, je to snad ještě horší než mrazy, hlavně nadávat se musí, jinak bychom byli podezřelí. Někdy loni v červenci bylo tepleji, vzal jsem si pár starých fotek z Bohušovic, různě okopírovaných z internetu. Vedro, mohutná vegetace na náměstí, u kostela navíc lešení, kromě jednoho záběru mě zajímala hlavně hospoda a fotky jsem uložil do složky "Až v zimě".
Zima je tady, dokonce nijak krátká. Už to vypadalo na oblevu, ale zase má mrznout, ať s tím jdou do háje.
Zbytky sněhu mi moc nevadily, listí s podzimem odešlo, lešení na kostele je pořád. Jel jsem sem dva dny po sobě, poprvé odjíždím kvůli mlze husté jak mlíko, podruhé jsem něco spáchal, pokud se výsledky někomu nebudou líbit, ať je přeskočí, vždyť jde jen o pindy jakéhosi Vency (i?).
Veliké nádraží, před ním kočáry. Jejich cíl Terezín nebo dokonce Litoměřice? Lidé, kteří nebyli panstvem odtud asi chodili pěšky, sám jsem kdysi takto šel do Terezína, jsem ještě z generace, pro kterou dva kilometry nebyly důvodem zavádění veřejné dopravy.
Pro vojenskou pevnost Terezín bylo nádraží hodně důležité, bohužel posloužilo i pro účely smutné, sem směřovaly transporty Židů za nacistické okupace, odtud vedla vlečka do Terezína. Vlevo bývala restaurace, dnes ale na nádraží žíznivému nalejou prakticky celý den, vzadu býval pivovar, dnes komín.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pan vedoucí mi přestal být vedoucím, do oddílu přišel jeho otec, snad bývalý živnostník. V padesátých letech letech se třídní boj místních marxistů nijak se živnostníky nepáral. Pokud bylo co, to jim ukradli, udělali z nich dělnickou třídu a jelo se dál. Důchod takoví lidé dostali ve výši, že jim nezbylo než pracovat do smrti, ani na rakev jim nezbylo.
Děda už to byl, šikovný. Já dvacetiletý, vypadající na 15, velel pětičlenné měřické četě. On mi hodně pomáhal, byl jen figurant, odborné vzdělání neměl, své práci rozuměl.
Já mu uctivě vykal, on mně tykal, jinak moje rozhodnutí bral téměř jako rozkaz. Ještě se tehdy pracovalo nebo aspoň předstírala práce i v sobotu, my zeměměřiči spíš nikoliv.
V pátek v poledne si zapálil doutník, postavil se do pozoru a řekl mi:
"Pane vedoucí, je pátek, jak to uděláme?"
Jeli jsme domů, já do Prahy, on do Bohušovic.
Když jsem se pak vrátil z vojny, už jsem se s ním nepotkal.
Když jsou velká vedra, je to snad ještě horší než mrazy, hlavně nadávat se musí, jinak bychom byli podezřelí. Někdy loni v červenci bylo tepleji, vzal jsem si pár starých fotek z Bohušovic, různě okopírovaných z internetu. Vedro, mohutná vegetace na náměstí, u kostela navíc lešení, kromě jednoho záběru mě zajímala hlavně hospoda a fotky jsem uložil do složky "Až v zimě".
Zima je tady, dokonce nijak krátká. Už to vypadalo na oblevu, ale zase má mrznout, ať s tím jdou do háje.
Zbytky sněhu mi moc nevadily, listí s podzimem odešlo, lešení na kostele je pořád. Jel jsem sem dva dny po sobě, poprvé odjíždím kvůli mlze husté jak mlíko, podruhé jsem něco spáchal, pokud se výsledky někomu nebudou líbit, ať je přeskočí, vždyť jde jen o pindy jakéhosi Vency (i?).
Veliké nádraží, před ním kočáry. Jejich cíl Terezín nebo dokonce Litoměřice? Lidé, kteří nebyli panstvem odtud asi chodili pěšky, sám jsem kdysi takto šel do Terezína, jsem ještě z generace, pro kterou dva kilometry nebyly důvodem zavádění veřejné dopravy.
Pro vojenskou pevnost Terezín bylo nádraží hodně důležité, bohužel posloužilo i pro účely smutné, sem směřovaly transporty Židů za nacistické okupace, odtud vedla vlečka do Terezína. Vlevo bývala restaurace, dnes ale na nádraží žíznivému nalejou prakticky celý den, vzadu býval pivovar, dnes komín.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Následuje právě jediná srovnávačka, kterou jsem spáchal loni v létě. Stará fotografie je víc zvětšovaná, málo ostrá.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese http://www.bohusovice.cz/historie-mesta/gs-2323/p1=3038
Když už mám na předchozích snímcích pivovar, vydám se do města ulicí Pivovarskou. Z docela výstavné ulice se stala... ulice jinak výstavná. Pivovary, jichž bylo v českých zemích až nekonečně mnoho, ve 20.století mizely. Vypadalo to, že zbyde pár značek, kde budou vařit stejné pivo. Jejich ubývání nezastavila ani privatizace. A najednou zázrak, malé pivovary vznikají i v malých městech. Tady ne, ale kdoví...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese http://www.bohusovice.cz/historie-mesta/gs-2323/p1=3038
Bohušovice nejsou veliké, pár kroků a jsem v centru, na Husově náměstí, odkud je většina historických fotek, které se mi dostaly do rukou. Kostel svatého Prokopa a svatého Mikuláše je v létě málem skrytý v zeleni, střecha stále v opravě, třeba tyhle fotky budou v nedaleké budoucnosti historické. Vpravo je radnice, které léty přibylo patro.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled na Husovo náměstí z ulice Svatopluka Čecha. Vpravo je bývalý zájezdní hostinec. Má čp. 1, to znamená, že býval významný, v současnosti je spíš oprýskaný a není to hostinec.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese http://www.bohusovice.cz/historie-mesta/gs-2323/p1=3038
Tenhle záběr ukazuje na dobu, kdy u nás vládl socialismus.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Tady naopak vládli Habsburkové, na náměstí ještě nestál pomník Jana Husa.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Protektorát Čechy a Morava.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
A tady už jsme samostatní pod bdělým okem Sovětského svazu. Jak je ta historie jednoduchá v teple u počítače...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Zde už je zřetelný zajímavý pomník Jana Husa.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese http://www.bohusovice.cz/historie-mesta/gs-2323/p1=3038
Protože pomník Mistra Jana Husa od Ladislava Beneše stojí před radnicí od roku 1911, je na staré fotce zánovní. Odborníci tvrdí, že pomník je secesní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Odcházím z náměstí směrem severním a jsem na ulici ČSLA, dívám se směrem na Husovo náměstí a jedině zde vidím vzadu vpravo školu. I ta je dnes o patro vyšší, což se pozná podle toho jak vykukuje komín za budovou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese http://www.bohusovice.cz/historie-mesta/gs-2323/p1=3038
Tohle mi dělají schválně. Koho napadlo dát almaru na kolečkách do mého záběru. Možná, až někdy pojedu přes Bohušovice a budu mít čas, zajdu sem na nové porovnání. Přece to tam nemůže stát věčnost. Na konci této pěkné stavby funguje i kino, což začíná být v českých krajích v menších místech raritou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat