Mělník pošesté, měl bych tedy přidat adresu na Mělník popáté
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/01/melnik-popate.html
Tam je vše, kdo chce, může se podívat nebo nepodívat. Co jsem psal, bylo loni, vymyslím něco jiného? Podívám-li se na sebe, asi ne.
Leden zmrzle dlouhý, až my pamětníci se na takový nepamatujeme. Ovšem my se na hodně věcí nepamatujeme, darmo mluvit.
Mrazy nepolevily, ale sluníčko zazářilo a slíbilo, že už jaro shání dohromady všechny, co mají k jaru co říct.
A já v ruce publikaci Vydavatelství Baron z Hostivice Josefa Kárníka a Martina Klihavce Mělník na starých pohlednicích I.
Chodím, dívám se a fotím. Snažím se, abych se neopakoval, číslovka pošesté je vysoká, hlava se zamotá a kdo ví, co bude dál. Případný kritik to ovšem nebude mít lehké, musí prolistovat všech předchozích pět dílů. Myslím, že pokud se najde čtenář, porovnávat všechna pokračování nebude, protože život je příliš krátký, abychom se zabývali malichernostmi.
Stojím na náměstí Míru, které ve dvacátém století neslo i jméno vrahů Heydricha a Stalina. O tom v roce 1901, kdy bylo náměstí vyfoceno, ještě rakouští občané Mělníka neměli potuchy. Pán uprostřed určitě nečeká na taxíka.
Metaři při práci. Netušili, že po roce 1948 budou oficiálně počišťovači.
Skvostná mělnická radnice v době vinobraní v 30.letech.
Kdo chce radnici vidět svýma očima, stačí do Mělníka zajet, to město stojí za návštěvu.
Kdo se někdy pokouší vytvořit srovnávací fotku, určitě zná radost, když se fotka z podloubí jakž takž povede. Kostel svatého Petra a Pavla je málem neviditelný, ještě ceduli tam kdosi pověsil. Vpravo spořitelna.
A když do onoho podloubí vlezu...
Tři důkazy, jak se měnila podoba severní strany náměstí Míru. Mělnickým dlouhá léta nevyhovovaly dvě nestejně vysoké budovy, teprve v letech 1968-39 se dočkali.
Veden publikací, podívám se na pár budov na náměstí. Dům U modré hvězdy na severní straně náměstí.
Dům U Zelené lípy hned vedle hotelu U Zlatého beránka.
Když je řeč o hotelu U Zlatého beránka, tady je. Majitelé manželé Stádníkovi ho přejmenovali po sobě na hotel Stádník.
Dům U Zlatého beránka, hotel Stádník, jména sem, jména tam, nechám dům na pokoji, vpravo je hotel Vykysal.
Hotel Vykysal byl vybudován v domě U Zlatého hroznu.
Celá západní strana náměstí. Na začátku 20.století vyčnívala věž kostela svatého Petra a Pavla, pak si mělničtí postavili spořitelnu a z tohoto pohledu kostel schovali. Ale je tam, díval jsem se. V pravé budově bývalo kdysi mimo jiné hejtmanství nebo věznice. Výhodné, úplatného úředníka vsadili do cely a po ptákách.
Následuje několik záběrů na roh náměstí Míru a Svatováclavské ulice. Je jich několik hlavně proto, že je jich tolik v uvedené publikaci, z níž staré fotky čerpám.
Vlevo hotel Vykysal, svého času kulturní centrum Mělníka.
Rozloučení s tímto místem obstará pohled z podloubí přes vozík zmrzlináře pana Březiny.
Hlavním náměstím, pojmenovaným Míru, jsem prošel. Nedělá Mělníku ostudu. Vyrobil jsem pár srovnávaček a tak mě napadlo zajít hned na jiné náměstí, jež je nedaleko, podle starých fotek se jmenovalo Karlovo, dnes náměstí Karla IV., aby bylo jasné o kterého Karla jde. Aby kdejaký Karel se nevytahoval. Co se týče tohoto prostoru, zanechám poznámek na jeho vzhled. Věž se jmenuje Pražská a tou jsem musel projít, abych se sem dostal. Pod věží je z tohoto pohledu dům, který nechal kolem roku 1860 postavit Václav Haupt, železář. Je zajímavé, že právě tento dům přežil a nebýt ho, těžko bych svoje srovnávací fotky vytvořil.
Na pravé straně stál neorenesanční dům, sloužící Živnostenské bance. Socialističtí architekti Mělníka to vymysleli takhle.
Další tři snímky jsou málem stejné pohledy, no když už jsem si dal tu práci, přece to nezahodím.
Už zde stojí prodejna firmy Baťa, tak výrazně podobná jiným Baťovým obchodům s obuví po celé České republice.
Zde je zajímavost, na staré fotce je vidět čtverec připravený pro vysazení lípy, která stojí dones. V současnosti jediný strom na náměstí Karla IV.
V roce 1939 tu bývalo stanoviště taxislužby, dnes zde pán prodává med.
Firma Baťa na ústupu. Takových bývalých Baťových prodejen je v celém Česku více. Jen Hauptův dům stojí stále, železářství zde není, dům je za zdí, ale je to jediná jistota.
Jen vpravo kostel svaté Ludmily a domy kolem něj umožňují jakési porovnání. Dům služeb a obchodní dům Soutok, co k tomu říct, nebudu ze sebe dělat odborníka, je to tak.
V mapování Mělníka budu pokračovat, vlastně už jsem začal. Jen to dokončit. Zatím jsem se tady vždy dobře najedl, v řeznictví mají uzeniny z masa, v pekařství taky umějí péct.
Takže dovidenia.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/01/melnik-popate.html
Tam je vše, kdo chce, může se podívat nebo nepodívat. Co jsem psal, bylo loni, vymyslím něco jiného? Podívám-li se na sebe, asi ne.
Leden zmrzle dlouhý, až my pamětníci se na takový nepamatujeme. Ovšem my se na hodně věcí nepamatujeme, darmo mluvit.
Mrazy nepolevily, ale sluníčko zazářilo a slíbilo, že už jaro shání dohromady všechny, co mají k jaru co říct.
A já v ruce publikaci Vydavatelství Baron z Hostivice Josefa Kárníka a Martina Klihavce Mělník na starých pohlednicích I.
Chodím, dívám se a fotím. Snažím se, abych se neopakoval, číslovka pošesté je vysoká, hlava se zamotá a kdo ví, co bude dál. Případný kritik to ovšem nebude mít lehké, musí prolistovat všech předchozích pět dílů. Myslím, že pokud se najde čtenář, porovnávat všechna pokračování nebude, protože život je příliš krátký, abychom se zabývali malichernostmi.
Stojím na náměstí Míru, které ve dvacátém století neslo i jméno vrahů Heydricha a Stalina. O tom v roce 1901, kdy bylo náměstí vyfoceno, ještě rakouští občané Mělníka neměli potuchy. Pán uprostřed určitě nečeká na taxíka.
Metaři při práci. Netušili, že po roce 1948 budou oficiálně počišťovači.
Skvostná mělnická radnice v době vinobraní v 30.letech.
Kdo chce radnici vidět svýma očima, stačí do Mělníka zajet, to město stojí za návštěvu.
Kdo se někdy pokouší vytvořit srovnávací fotku, určitě zná radost, když se fotka z podloubí jakž takž povede. Kostel svatého Petra a Pavla je málem neviditelný, ještě ceduli tam kdosi pověsil. Vpravo spořitelna.
Fotky s podloubím jsou efektní, proč to nezkusit znovu. Tentokrát jde o roh domu U Zlaté hvězdy, kde býval hotel Stádník.
A když do onoho podloubí vlezu...
Tři důkazy, jak se měnila podoba severní strany náměstí Míru. Mělnickým dlouhá léta nevyhovovaly dvě nestejně vysoké budovy, teprve v letech 1968-39 se dočkali.
Veden publikací, podívám se na pár budov na náměstí. Dům U modré hvězdy na severní straně náměstí.
Vpravo od radnice stojí dům U Černého koníčka. Moderní doba zanechala ze sgrafitové výzdoby jenom kousek. Zmizely i postavy ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta Kecal, Mařenka a Jeník.
Dům U Zelené lípy hned vedle hotelu U Zlatého beránka.
Když je řeč o hotelu U Zlatého beránka, tady je. Majitelé manželé Stádníkovi ho přejmenovali po sobě na hotel Stádník.
Dům U Zlatého beránka, hotel Stádník, jména sem, jména tam, nechám dům na pokoji, vpravo je hotel Vykysal.
Hotel Vykysal byl vybudován v domě U Zlatého hroznu.
Celá západní strana náměstí. Na začátku 20.století vyčnívala věž kostela svatého Petra a Pavla, pak si mělničtí postavili spořitelnu a z tohoto pohledu kostel schovali. Ale je tam, díval jsem se. V pravé budově bývalo kdysi mimo jiné hejtmanství nebo věznice. Výhodné, úplatného úředníka vsadili do cely a po ptákách.
Následuje několik záběrů na roh náměstí Míru a Svatováclavské ulice. Je jich několik hlavně proto, že je jich tolik v uvedené publikaci, z níž staré fotky čerpám.
Vlevo hotel Vykysal, svého času kulturní centrum Mělníka.
Rozloučení s tímto místem obstará pohled z podloubí přes vozík zmrzlináře pana Březiny.
Hlavním náměstím, pojmenovaným Míru, jsem prošel. Nedělá Mělníku ostudu. Vyrobil jsem pár srovnávaček a tak mě napadlo zajít hned na jiné náměstí, jež je nedaleko, podle starých fotek se jmenovalo Karlovo, dnes náměstí Karla IV., aby bylo jasné o kterého Karla jde. Aby kdejaký Karel se nevytahoval. Co se týče tohoto prostoru, zanechám poznámek na jeho vzhled. Věž se jmenuje Pražská a tou jsem musel projít, abych se sem dostal. Pod věží je z tohoto pohledu dům, který nechal kolem roku 1860 postavit Václav Haupt, železář. Je zajímavé, že právě tento dům přežil a nebýt ho, těžko bych svoje srovnávací fotky vytvořil.
Na pravé straně stál neorenesanční dům, sloužící Živnostenské bance. Socialističtí architekti Mělníka to vymysleli takhle.
Další tři snímky jsou málem stejné pohledy, no když už jsem si dal tu práci, přece to nezahodím.
Už zde stojí prodejna firmy Baťa, tak výrazně podobná jiným Baťovým obchodům s obuví po celé České republice.
Zde je zajímavost, na staré fotce je vidět čtverec připravený pro vysazení lípy, která stojí dones. V současnosti jediný strom na náměstí Karla IV.
V roce 1939 tu bývalo stanoviště taxislužby, dnes zde pán prodává med.
Firma Baťa na ústupu. Takových bývalých Baťových prodejen je v celém Česku více. Jen Hauptův dům stojí stále, železářství zde není, dům je za zdí, ale je to jediná jistota.
Jen vpravo kostel svaté Ludmily a domy kolem něj umožňují jakési porovnání. Dům služeb a obchodní dům Soutok, co k tomu říct, nebudu ze sebe dělat odborníka, je to tak.
V mapování Mělníka budu pokračovat, vlastně už jsem začal. Jen to dokončit. Zatím jsem se tady vždy dobře najedl, v řeznictví mají uzeniny z masa, v pekařství taky umějí péct.
Takže dovidenia.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat