pondělí 5. června 2017

Benešov nad Ploučnicí


Z Děčína podél řeky Ploučnice jezdí vlak, kudy taky jinudy v téhle krajině. Cestující si může vybrat, dál podél Ploučnice do České Lípy nebo jinou tratí sledovat říčku Bystrá směrem do České Kamenice a Rumburka.
Jezdil jsem nedávno do Kamenice, z vlaku jsem vždy hleděl a říkal si, sám pro sebe, kdo by mě poslouchal, taky sem bych měl zajet.
Můj problém je, že nemám žádný archiv starých fotek, hodně často musím vysvětlovat zájemcům o staré fotky, že archivář jsem mizerný, jestli mi věří, nevím, spíš ne. Ale je to tak, v 74 letech, kdy existuje reálná hrozba, že se ozve konečná, se mi nechce archiv zakládat. Chci chodit, koukat, užívat si.
Publikaci nemám, třeba ani žádná nevyšla, prošel jsem různé servery a něco našel.
A tak přišel den, kdy jsem dospěl k názoru, že v České Kamenici nemám co pohledávat, pokud bych nezůstal sedět v restauraci, že mám dost času a že Benešov nad Ploučnicí, německy Bensen je krásný na pohled, prostě, když už se mi nechce do Neapole, z vlaku vystoupít musím.
Našel jsem si ve svých cestovních zápiscích, že jsem tady už byl, ne jednou, hned jsem si připomněl, že zde startovala jedna stovka legendárního Šotka Franty Málka, do Ústí nás tehdy přes hory hnal, syčák.
Vyškrábu se, no přeháním, tak strašný kopec to není, na náměstí Míru a vidím krásné velké náměstí s radnicí za kterou by se nemuselo stydět ani podstatně větší město. Sluníčko mi též přeje, od hotelu Jelen zní nevtíravá náladová hudba z kláves na chodníku.
Jenom v kapse najít foťák. 

Radnici si časem město hodně vylepšilo, uprostřed stojí sloup se sochou Panny Marie a dalšími čtyřmi světci. Vlevo je vidět je vidět Volfův zámek, jedna z částí velkého zámeckého komplexu. Stánek s občerstvením není historický, dostanete v něm rýžové nebo jiné nudle.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.nixdorf.estranky.cz/



Pohled z jihozápadního rohu náměstí, na staré fotce je vidět vršek kostela Narození Panny Marie, na současné zbyl jenom kousíček, kdo si vezme brýle, uvidí. Nebo zapnout fantazii.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.nixdorf.estranky.cz/



Co k tomu nového napsat? Rozum dochází, pokud v hlavě nějaký byl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.nixdorf.estranky.cz/



Radnice momentálně zůstala stranou, vlevo je vidět vyústění Děčínské ulice, za sloupem je Morzinovský zámek, dále Volfův zámek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Ještě jednou radnice, než vylezu nahoru.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Už tenhle pohled stojí za návštěvu. Vlevo je zeď radnice a v pozadí krajina, jen do ní vstoupit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Nezbývá mi nic jiného, než se opakovat, hlavně jsem objevil ještě jednu fotku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://markvartice-unas.cz/decinsko-historicke-pohlednice/decinsko-historicke-pohlednice-a.php



Objekt, zvaný Volfův zámeček podle syna Jana ze Salhausenu
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Tentýž pohled. Zatímco v předchozím záběru je zřejmé, že historická fotka je z doby novější, tato ukazuje situaci, kdy se snad rajčata tady pěstovala. Data fotek bohužel neznám, jsou z prodejních serverů. Někdy taková fotka je a za pár dnů zmizí v nenávratnu, protože pohlednici někdo koupil. To by chtělo čuchacího psa, Google je slabej.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Zámecká ulice od západu k východu. Vlevo Konojedský zámek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pohled od východu k západu. Dům obrostlý zelení tenkrát i dnes se podle mapy jmenuje Ballamský dům, kdysi prý Straschedelovský zámeček. Dnes tu sídlí správa celého areálu, zrovna jim končila pracovní doba.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.nixdorf.estranky.cz/



Pracovní doba bohužel neskončila (nebo naopak skončila?) řidiči červené dodávky, nějaký fanda Sparty to je.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na východním konci Zámecké ulice stojí kostel Narození Panny Marie. Sice už zelení mírně zakrytý, ale nebudu čekat na listopad, ještě by se mohla vyskytnout říjnová revoluce...
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



To je všechno, šlo jen o odpolední návštěvu, měl jsem z pobytu ve městě příjemný pocit, vždyť víme, i muži mají své dny, ale přísahám, že jsem k dobré náladě nepožil kořalku.

Naopak jsem něco navíc vyfotil.



Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde.

sobota 3. června 2017

Česká Kamenice 2.část



Moje sliby neznají mez. Ale snažím se, to mi nikdo nemůže upřít. Bůhvíkudy jezdím, druhý díl srovnávaček z České Kamenice neukazuju.
První je na světě už týden.
Umořený cestováním si otevřu nápoj mému tělu nejmilejší a snažím se sliby plnit.
Asi není třeba popisovat, kdeže jsem se to vlastně toulal.
V první části jsem jakoby přišel od východu neboli od Kamenického Šenova, došel jsem na náměstí Míru, kde mi došel dech.
Článek by byl moc dlouhý.

Tak tedy začínám, vlastně pokračuju. Kolem říčky Kamenice se vine bývalá Nábřežní ulice, dnes Komenského. Pohádkově krásné domy zlikvidoval nálet z května 1945, zároveň odkryl bývalou Turnhalle s přistavěným sálem pro divadelní představení, dnes kulturní dům.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



A když už je řeč o kulturním domě, kterému místní říkají Bílý dům, tady je na staré fotce už odkrytý, trosky po náletu odklizeny.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



V letech 1881-83 vybudovaná chlapecká škola, dnes se v ní učí první stupeň.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Nerudova ulice se zvedá od mostku přes Kamenici směrem ke Střelnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Asi jsem měl tuto fotku dát před předchozí. To je ten mostek, o kterém se zmiňuju a jenž je pěkně zrenovovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Jsem o kousek dál, přímo se lze dostat až ke Střelnici, po svých jsem tam vylezl, žádnou srovnávačku jsem nespáchal, je tam domov důchodců nebo seniorů, jako člověk patřící k tomu věku, na názvy kašlu. Ze zástavby nezbylo málem nic, místní občanky jsem se raději zeptal, jsem-li správně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Když se dám od domu, kdysi ozdobenému hodinami a křížem doleva, jsem u Poutní kaple Narození Panny Marie. Fotek dost, většinou pro porovnání nevhodných.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Od dalšího mostu vede k evangelickému kostelu a nemocnici ulice 5.května, v minulosti Gärtenstrasse čili Zahradní ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Stejná lokalita, tady je lépe vidět, jak vypadal most tenkrát a dnes.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Stojím v Tyršově ulici, dívám se směrem k náměstí Míru k východu, kam směřují obě ulice, levá Smetanova, dříve Špitální, pravá Dvořákova, dříve Děčínská. Místo pěkného domu na rozcestí je zde prostor s kašnou, jež je symbolem rozhraní tří chráněných oblastí. Jde o Lužické hory, Labské pískovce a České středohoří.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Tyršova ulice více na západ.
Restaurace U Slunce stávala na náměstí Míru, vzala za své, jméno zůstalo, ovšem v jiném objektu. Tady bývala restaurace U skřivánčího pole i s kuželnou
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Vracím se Tyršovou ulicí do centra města. Bývalý Salhausenský zámeček, později špitál, muzeum, teď městská policie, vyparáděný transformátor vpravo už není, tam vám nyní vytetujou cokoliv kamkoliv.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Prakticky naproti se z Tyršovy ulice zvedá ulice Děčínská, "mírně" ošizená o další hezký barák.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Ulice Dvořákova směrem od náměstí, bývalý hotel Stern, dnes jenom bývalá putyka. Už jsem přišel na ty kostičky, skenoval jsem z publikaci a již tam jsou zřejmé.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Ulice Dvořákova směrem k náměstí, zmiňovaný Stern je vpravo, dnes jenom bývalá putyka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Z bývalého Hrčířského trhu vede do kopce cesta k zámku. Projdeme-li branou do Lipové ulice, otočíme se, můžeme vidět tento pohled. Pokud nás nepřejede auto, provoz je kupodivu více než mírný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Vlezl jsem na nádvoří, budovy jsou určené k bydlení i ke komerčním účelům. Věž v pozadí patří chrámu svatého Jakuba Staršího.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Totéž ještě jednou, jen jsem si trochu pohrál s obloučky, no, dejme tomu, mohlo to být lepší.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Další, západní brána zámku, jde se tam kolem pivovaru.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.




Ještě jednou z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html
 



Schody ke kostelu svatého Jakuba Většího.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Palackého ulice kolmá k Lipové ulici. Vybudována počátkem 20.století. Budova vpravo je biograf postavený v roce 1912 za 4 měsíce jako první v okrese. Nevypadá to, že by se ještě promítalo...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Sešlo se mi hodně fotek z Lipové ulice, která vede z Hrnčířského trhu vzhůru kolem zámku, šlo o hodně výstavnou ulici.
Kostelní věž sv. Jakuba Většího.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



těžko se hledají objekty, které tu stály a ještě stojí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.


Těžko můžu hodnotit, neznám přesnou historii budov, ale bývala to asi hodně důležitá ulice. Plná života.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jaroslava Poláka Česká Kamenice na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství POLART.



Roh Lipové a Palackého ulice. Budova vpravo přežila nálety i dobu, je v ní muzeum psacích strojů, které se používaly ještě před vynálezem počítačů, pokud by někdo nevěděl, co je psací stroj. Byl jsem v něm, asi 10 let zpátky to je, se spolužáky jsme se sešli tenkrát v Kamenickém Šenově. Žádné pití, poznávání. Byli jsme vlastně ještě mladí a těšili se, jak si užijeme důchod, no užíváme dál, ale věřte nevěřte, není to už ono.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Ještě slezu dolů k zámku a podívám se Lipovou ulicí, kdysi se jmenovala Nová, nahoru, odkud jsem se díval předtím.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



A jdu na vlak. Vpravo je nádraží, vlevo hotel U nádraží, je schovaný za rozkvetlými jírovci, tak se správně jmenují stromy plodící kaštany, hospoda kupodivu funkční, pivo mají výborné, nosili i jídla, na něž jsem neměl čas. Kouřilo se tam ještě, přeju jim, aby výmysl našich volených zástupců přežili.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.luzicke-hory.cz/index.html



Odjíždím s pocitem, že na některá hezká místa je dobré se vracet.
Fotky jsem nějaké nafotil i mimo srovnávaček:

















Májové pindy z roku 2017

1.5.
Fotografie trošku rozmazaná, ke všemu ještě dubnová.
Šťáhlavy na Plzeňsku, 30.dubna, deštivé počasí, tribuna připravená pro májovou parádu.
Navedl jsem svoje děti, protože mi to připadlo legrační, jim taky.
Historický mezník, psal se zrovna rok 1989, nevěděli jsme, že plakát sice malý, ale velký významem, zůstane již záhy historií.
XXVIII. sjezd KSČ..., mnozí soudruzi, kteří ho připravovali, začali se zanedlouho poohlížet, v které jiné partaji by mohli pokračovat v kariéře.
Nevím, jestli hospoda, před kterou tribunka stojí, je ještě hospodou, pokud ano, už za měsíc se před ní budou srocovat kuřáci, neúprosně vyhnaní z hospody vládou, která, jak jinak, tvrdě a neúprosně dbá o naše blaho.
Kuberu na ně!

Cestuju do České Kamenice. Velký kus života jsem strávil v železničních vagónech různé, většinou nechutné kvality.
Mám zakódovaný pocit, že na přestup z vlaku do vlaku jsou 4 minuty málo.
Dnes přijedu pohodlným rychlíkem do Děčína o minutu dřív, na témž nástupišti stojí motoráček do Rumburka, kterým do Kamenice jedu.
Odpoledne stejný problém, 4 minuty, jsem připravený na, že rychlík do Prahy na okresní motorák čekat nebude. Všechno časově klaplo, rychlík nedělá ostudu svému jménu.
Jsem mírně nervózní, jestli se bude železniční doprava vyvíjet tímto směrem, na co budeme nadávat?
A představa, že takhle by mohla fungovat i vláda, parlament, celý stát... ne, neděste mě!
Dost keců. V České Kamenici bylo hezky.

9.5.
I vláda funguje, podle těch, kteří stáli v čele, jde o nejlepší vládu v historii České republiky, ale nebuďme skromní, možná i Železná lady by nám záviděla.
Proto se naši nejvyšší pohádali. O co? O nejlepší život občanů?
Neblbněte, o funkce jde, nemusím hned používat slovo koryto. O pocit, že jsem nejlepší z nejlepších.
Volby jsou na podzim, prezidentské dokonce v lednu 2018, už teď otravují předvolební kampaní.
Do prdele s nima!

11.5.
Ješovice.

Ta lípa je chráněná. Pod ní by Svatopluk Čech klidně mohl napsat povídání Ve stínu lípy, kdyby už to nenapsal v Litni.
Díky publikaci starých fotek jsem se o existenci obce Ješovice dozvěděl, přestože je kousek od míst, o kterých občas tvrdím, že je miluju.
Na hranicích Středočeského kraje, do kterého patří, za humny už je kraj Ústecký. 
Jakoby zapomenutá vesnička, velká budova bývala pravděpodobně hospodou. Z některých míst je vidět mělnická elektrárna. Lípu objíždějí autobusy, světe div se, které patří do pražské integrované dopravy. Když se člověk podívá do jízdního řádu, může nastoupit do autobusu, který ho doveze ke stanici metra Ládví.
Čekárna je veselá.

Na některých domech se pracuje, vesnice snad nespadne, ale jedu domů, v lahvi mám dva hlty zteplalé vody, hospodu ani nehledám.
Než se pořádně usadím v autobusu, vidím, že pár kroků od místa, kde jsem se s vesničkou loučil, na autobus čekal, je otevřená hospoda.
Ani nevím, jak vypadá zevnitř, třeba jindy.
Kde je hospoda, tam je život. Jestli to přede mnou neřekl někdo chytřejší, berte mě jako autora bonmotu.

Studený máj, v komoře ráj praví pořekadlo.
Pro sebe bych si lidovou moudrost upravil. Ať je teplo nebo zima, v komoře mám pořád bordel. Takový, že když padne chlad, ani ušanku nenajdu.
Ale musím ven! Však lékař sedící v křesle u kafe s cigárem vám nic jiného nedoporučí.

13.5.
Nejsem zklamán prezidentováním Miloše Zemana. Podobné chování jsem očekával, proto jsem ho nevolil.
Sice se nezúčastňuju politických debat, na to mi v mém věku čas tomuto tématu věnovaný připadá vzácný, ale politiku nesledovat vůbec jde těžko.
Zeman byl zvolený podle platných zákonů, což respektuju, ale vůbec necítím, že by byl mým prezidentem, to je jen přihlouplá fráze. 
Myslím si, že prezidenta nepotřebuju. 
Na světě je tolik krásy, tolik chytrých lidí po světě chodí, přece se nebudu zabývat jakýmsi tlučhubou jenom proto, že mu dalo svůj hlas více lidí.

14.5.
Moje maminka si potrpěla na Svátek matek, jak ona říkala druhé květnové neděli. Pokud jsem já nebo brácha zapomněl, urazila se.
Těžce nesla, že komunistický režim se o tomto svátku nezmiňoval, náhražku MDŽ ignorovala.

Ovšem ona každou neděli brala vážně, svátečně. Venkovská holka, vychovaná ve víře, do kostela jít jsem ji nikdy neviděl, ani svatbu v kostele neměla. Jestli věřila, nechávala si vše v duši, jak by mělo být.
V neděli připravila oběd tak, aby ho podávala po zaznění zvonů, které kupodivu v rádiu komunisti nezrušili. Pak rádio vypnula, protože tvrdila, že má být při jídle jako v kostele.
Oběd býval dobrý, nezbylo nám nic jiného, než vychutnávat. Však mámě dala příprava dost práce. Byly doby, kdy musela v sobotu vstávat ve čtyři ráno a vystát frontu na slušnější maso.
Nedovedu si představit situaci, kdy bychom při nedělním obědě poslouchali politickou debatu. 
Vzpomínám, třebaže už 16 let není s námi.


14.5.
Už se těším, až se pan Sobotka omluví národu a odejde z funkce předsedy vlády, ne premiéra, česká ústava nezná funkci premiéra. Bude tak následovat paní ministryni školství, která taky nic neudělala, ale její náměstkyně sedí ve vazbě a ona to bere jako svoje minus. Asi doporučený postup nadřízenými.
Sobotka by měl pykat za to, že do vlády jmenoval jako místopředsedu a ministra financí Babiše, přestože musel vědět, co je Babiš zač. Že to nevěděl? Kecá.
Ale on tolik toužil být předsedou vlády po létech šaškování pro druhé...




Je komické, jak oba jmenovaní, myslím předsedu vlády a jeho místopředsedu, kteří úspěšně spolupracovali tři a půl roku, si plácají po ramenou, že jsou nejúspěšnější vládou v historii, přitom přemýšlejí, jak toho druhého potopit. 
Být první.
Úspěšná vláda? Jak pro koho.
Končím, protože se mi chce blít.

15.5.
Počasí střídavě všelijaké, nechci vážit delší cestu. Vymyslel jsem si Chýnov, kousek od Tábora, však znalci vědí.
Neměl jsem k dispozici moc starých fotek, cesta z Prahy není daleká, případnou přeháňku přežiju v hospodě. Tulák se musí toulat, nesmí sedět doma na zadku, potřebuje zážitky, jinak by jeho život byl chudý.
Rychlík se jmenuje František Bílek po věhlasném sochaři. Já fakt nevěděl, že Chýnov je mistra Bílka rodiště, náhodou se to sešlo. V době nacistické okupace se do Chýnova vrátil a v roce 1941 umřel.
Jeho dům zůstal zachován, je v něm expozice, v pondělí bohužel zavřená. Tak jsem si dům aspoň vyfotil.


17.5.
V Benešově nad Ploučnicí jsem strávil odpoledne. Po celý čas před hotelem Jelen zněla náladová muzika, přidala se i zpěvačka.
Pořádal hotel? Město? Kdo ví. Aspoň si je vyfotím.

Místo jara přišlo hned léto.

19.5.
Před věznicí, odkud by měl být popuštěn omilostněný Jiří Kajínek, už dva dny kempují novináři, filmaři. Dokonce za chudáky opuštěnými dojíždějí rodiny, bábovku jim vozí.
Kéž by na ně hovno ráčilo spadnout.

21.5.
Hledím na své květnové zápisky a vidím, že tolik o politice jsem napsal. Kdybych nepsal do počítače, řekl bych "škoda papíru".
Raději o lidech, kteří skutečně něco umějí.
Chodívám v neděli občas na záznamy představení z Metropolitní opery do kina Oko. Dnes nás nasměrovali do Světozoru kvůli jakýmsi úpravám, což vlastně nesouvisí s tím, co chci napsat.
Růžový kavalír od Richarda Strausse mě uchvátil. Renée Fleming, Elina Garanča, Günter Groissbück a další. O tom, že lidé v MET opeře vystupující umějí zpívat, je jasné, ale skvělé herecké výkony, chvílemi mi šel mráz po zádech. I víno o přestávkách prodávali dobré.
4 a půl hodiny dlouhý úžasný zážitek. Dokonce jsem i zapomněl připravit se na zítřejší výlet.
Holt nepojedu nikam.

22.5.
Tak si čtu, vila Mírov jižně od Kostelce nad Orlicí je sourozencem staveb jako je Strakova akademie nebo blázinec v Bohnicích. Zajímavá společnost.


23.5.
Rychnov nad Kněžnou
Jak se jmenuje poslední kniha rychnovského rodáka, Karla Poláčka?
Kdo chce, ať si je přepočítá.

26.5.
V rychnovské hospodě mě obsluhovala mladá příjemná servírka. Vypadala, že ji snad práce i baví. Rychlá, ochotná.
Měl jsem škodolibou radost, když si při placení honem nemohla vzpomenout, co jsem měl k obědu, leč došlo i na mě:
"Co jste to měl?"
Najednou jsem nevěděl... bylo to už dvacet minut... a mně je 74!
Dohodli jsme se, samozřejmě, jsme jen lidi.
Mít hudební talent, mohl jsem zapět:
"Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu..."
Kdo složil onen známý kuplet?
Jiří Šlitr přišel na svět v Podkrkonoší, ale v Rychnově nad Kněžnou maturoval na gymnáziu. V roce 1943, to jsem se narodil.
Tehdy asi dělal své první krůčky dvouletý Rudolf Rokl, rodák z Rychnova.
Sice byl mezi nimi značný věkový rozdíl, ale koncem padesátých let se spolu střídali v Laterně Magice v pěkném hudebním čísle, na čas znovu zkřížili kroky své.
Sedím za slunného odpoledne v Sadech Legií proti rychnovskému gymnáziu, kolmo na ulici Jiřího Šlitra je ulice Rudolfa Rokla.
Jejich busty stojí proti sobě kousek od gymnázia. Hledí na sebe.




Abych nezapomněl, k obědu jsem měl drůbeží játra s rýží. Nejsem hloupý, jenom pomalý, potřebuju čas.

2.6.
A najednou je tu červen. Máj někam odběhl. Prý se za rok vrátí.
Nastala vedra.
Je třeba se schovat do kamenné hospůdky, knajpičky studené.
Říká se, kam nechodí slunce, chodí lékař, ať tedy doktoři zůstanou v nemocnicích a neotravují nás v putykách.
Do hospody chodím na kus řeči. Chlastat můžu doma levněji. 
Nechť se na mě nikdo nezlobí, ale co je to za pohodu, ve vedru si sednout na chodník před hospodu pod dva slunečníky, které chrání před sluncem, ne však před horkem. Kolem projíždějí smrdící auta.
Schovám se do hospody, pokecám, nerozlišuju, jestli ten a ten má cigáro v hubě. Nekouřím a nechápu, proč bych měl takto rozdělovat své známé.
Sedím ve studené putyčce, rozprávím, vedu rozumné řeči k pivu odjakživa patřící, moji spolubesedníci se po půl hodině zvednou a jdou před hospodu na cigáro. Buď zůstanu sám uvnitř nebo jdu s nimi, aby mi něco neuteklo. 
Do vedra.
Proč mám chodit do hospody? Pivo mám v lednici, kamarád může přijít, zapálí si, potom vyvětrám.
Nebo jdu k němu, pokud tahle zpropadená socanská vláda nevymyslí zákaz kouření při návštěvách v soukromí, aby ukázala Bruselu, jak jsme napřed.
Metrosexuálové, kteří mají radost, že jim nebude smrdět oblečení po výpravě za chlastem, jsou schopní všeho.
Hodně jsem prožil, ještě víc zapomněl, ale vím, že blbost kvete v každém věku, v každé době, i já blbnu, lepší už to nebude.
Spíš mám starost o mladší, kteří místo aby žili, přemýšlejí, jak zdravě žít - nežít co nejdéle.
Bojovat za zdravý život se prý musí, dokud nezůstane kámen na kameni.