Jsem filmový fanoušek. Patřím mezi lidi, jimž je ukradený, jestli první jarní dny jsou ve znamení sněhuláků nebo opalovačky na dece. Filmový fanoušek, zvláště pražský je v zajetí Febiofestu. Když přičtu, jaký má monogram zakladatel festivalu Fero Fenič, na první pohled zaráží tolikrát opakující se hláska, která jinak nepatří mezi nejfrekventovanější.
Předevčírem jsem strávil většinu dne na www stránkách festivalu a třídil. Bolí, když člověk ze seznamu vyhazuje filmy, které by rád viděl, ale nelze sedět jedním zadkem v několika sálech najednou.
Ve 13 hodin začal předprodej, hrdě třímám papír s vytištěnými tituly, fronta jak blázen, to bývá každoročně. Pak jde tradičně vše rychleji, už se tolik nečeká, Čert vem tradici, chci mít lístky pěkně na hromádce seřazené, co nejrychleji. Samí mladí jsou ve frontě, pomalu by jinak nevěděli, co to fronta je. Hezké děvče se na mne usmálo. No jo, upadla mi nožička u brejlí a mám ji provizorně přidrátovanou. Brejle nakřivo. Ještě, že jsem oholený.
14 vstupenek, to bude radosti!
Nemám rád filmy o celebritách, spíš příběhy lidí, patřících zdánlivě na okraj společnosti. Minulý týden dávali v Ponrepu dánský film z roku 1962 Harry a komorník. Tři kumpáni, trošku podvodníčci, tu žijí v chudých podmínkách. Jeden z nich vyhraje v loterii částku, která není nijak závratná a za ní si koupí obsluhu kvalitního komorníka.
Střet dvou světů vyvolává úsměvné okamžiky. Pohádka pro dospělé, protože happyend nechybí. Černobílý film, dost by mě zajímal rozpočet, podle dnešních měřítek asi pár korun. Příjemná zábava. Dočetl jsem se, že v USA natočili po letech remake. Asi bych ho nechtěl vidět. Kdoví, co z námětu udělali za mořem.
Doufám, že podobně spokojený budu začátkem dubna, až festival skončí.
Předevčírem jsem strávil většinu dne na www stránkách festivalu a třídil. Bolí, když člověk ze seznamu vyhazuje filmy, které by rád viděl, ale nelze sedět jedním zadkem v několika sálech najednou.
Ve 13 hodin začal předprodej, hrdě třímám papír s vytištěnými tituly, fronta jak blázen, to bývá každoročně. Pak jde tradičně vše rychleji, už se tolik nečeká, Čert vem tradici, chci mít lístky pěkně na hromádce seřazené, co nejrychleji. Samí mladí jsou ve frontě, pomalu by jinak nevěděli, co to fronta je. Hezké děvče se na mne usmálo. No jo, upadla mi nožička u brejlí a mám ji provizorně přidrátovanou. Brejle nakřivo. Ještě, že jsem oholený.
14 vstupenek, to bude radosti!
Nemám rád filmy o celebritách, spíš příběhy lidí, patřících zdánlivě na okraj společnosti. Minulý týden dávali v Ponrepu dánský film z roku 1962 Harry a komorník. Tři kumpáni, trošku podvodníčci, tu žijí v chudých podmínkách. Jeden z nich vyhraje v loterii částku, která není nijak závratná a za ní si koupí obsluhu kvalitního komorníka.
Střet dvou světů vyvolává úsměvné okamžiky. Pohádka pro dospělé, protože happyend nechybí. Černobílý film, dost by mě zajímal rozpočet, podle dnešních měřítek asi pár korun. Příjemná zábava. Dočetl jsem se, že v USA natočili po letech remake. Asi bych ho nechtěl vidět. Kdoví, co z námětu udělali za mořem.
Doufám, že podobně spokojený budu začátkem dubna, až festival skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat