Febiofest začal, aspoň pro mne. Když už "F", tak pořádně. Hned jsem si šoupnul dva filmy Fassbindera uvedené v rámci tématu "Pocta pro Hannu Schygullovou". Vytahuju se, že jsem filmový fanoušek, byla to však pro mne všechno novinka. Užil jsem si jí. Hanna Schygulla se divákům ukázala před promítáním filmu Lili Marleen osobně. Krásná žena, výborná herečka. Stejný ročník jako já a jak jí to slušelo! Muži nestárnou? No dobře, ale proč ona vypadá tak dobře a já takhle... Film skončil, udělal mi dobře a už jsem se těšil na večer.
Manželství Marie Braunové. Mám rád, když mě film zatlačí do sedadla a nevím, co se se mnou děje. Přesně tohle jsem prožil. Narvaný sál, atmosféra, kdy i ti, kteří by si snad chtěli povídat, jak jsou zvyklí při sledování televizních srágor, ztichnou. Do multiplexů chodím opravdu jen při Febiofestu. Filmy, které mě zajímají, spolehlivě shlédnu v několika menších pražských biografech.
Do multikin často chodíme na pitomé filmy, dáme jim aspoň nálepku komerce. Taky popcorn za to může. Hned máme jasno, není to naše vina!
Po skončení filmu se tleskalo, přidal jsem se. Osud ženy, které dva dny po svatbě odjel manžel na východní frontu, pak se nevrátil, pak se zas vrátil, je natolik strhující, plný zvratů, že chladný odchod z biografu snad není ani možný. Posléze jsem se dočetl, že tohle je snad nejvíc ceněný Fassbinderův film. V 37 letech zemřel. Kdyby po sobě nechal jen tenhle film, udělal toho víc než mnozí osmdesátiletí, třeba já. Vlastně, co kecám, ještě mi není tolik.
Venku pršelo, rychle se ochladilo, však nám to bylo hlášeno. Čekám na tramvaj, hlavou se mi honí myšlenka, jestli se někdy u nás najde filmař, který tak skvěle ukáže komunistickou minulost. Nejen škatulkování lidí na zlé a hodné, ale kdo popíše atmosféru naší nedávné historie. Manželství Marie Braunové vzniklo 33 let po porážce nacismu. Tak máme ještě čas.
Už se těším na další dny. Mám ještě 12 Fstupenek, když už jsem u písmene F.
Žádné komentáře:
Okomentovat