Okno je pořád špinavý

Zrakové klamy / Ilusiones ópticas
Popis filmu: Ve městě Valdivia je zima a prší. V tomto ročním období se i obyčejné věci jeví jako nereálné. Také proplétající se lidské osudy působí vzhledem k jejich všední absurditě jako zrakový klam. Jeden mladík je hlídačem v obchodním domě a zamiluje se do zlodějky. Výkonný úředník je propuštěn a poslán na nesmyslné školení pro nezaměstnané. Slepému lyžaři se vrátí zrak a vyděsí ho to, co spatří. Tři příběhy třech mužů, kteří nerozumí tomu, co vidí, ani svým vlastním přáním a potřebám. Zrakové klamy jsou dalším z latinskoamerických filmů vyprávějících minimalistickým způsobem všední příběhy obyčejných lidí, jejichž osudy se mohou náhodně protnout nebo mají nějaký společný prvek. Zde jím je postava Manuely, která trpí nedostatkem sebevědomí.

To je text z programu Febiofestu. Film chilského režiséra ze života obyčejných lidí, mezi něž se rád počítám. Osudy, které nejsou pro historiky důležité. K čemu by však byli všichni mocní, spíš rádoby mocní? K čemu by jim byli všechny blbosti, kterými se nás snaží přesvědčit o své výlučnosti, nemít nás, pěšáky?
Mám rád takové filmy, již od doby, kdy jsem v biografu prožil Formanova Černého Petra, film o mojí generaci. Nudí mě díla o vojevůdcích, kteří jsou sice navždy zapsáni v dějinách, ale bez vojska by znamenali kulový. Přece je taky musela trápit nespavost nebo naopak by prochrápali půl života. Je jim taky zima nebo horko? Svědí je taky na choulostivém místě, že se musí podrbat, třeba před publikem? To v dějepisu není.
Zrakové klamy. Film, kde se člověk směje, vzápětí strne. Jako v životě. Pobavila mě scéna ze školení nezaměstnaných. Dvě mladé ženy ládují do propouštěných zaměstnanců, kteří myslí na něco úplně jiného, naprosté nesmysly a jeden ze školených se ptá podobně pitomě. Děvčata jsou bezradná, nevědí, co odpovědět, nečekala takové otázky.
Zasmál jsem se, ale nebylo kolem mne nejveseleji. V kině mívají převahu mladší ročníky, trochu jsem ztuhl, protože slovník byl podobný tomu, co slyšíme denně ze všech možných médií. Už jsme si zvykli na ty kraviny? Je nám to jedno, myslíme přitom na něco, co je v životě důležitější, případně příjemnější?
Film o lidech z opačné části zeměkoule, kteří mají stejné starosti jako my. Že by globalizace? Takové filmy jsem se snažil vybírat, žil jsem festivalem celý týden. 14 pěkných zážitků.
Jenom blikání mobilů těsně po projekci mě vrátilo na zem. Ano, my tu čumíme na plátno a, prokristapána, co jestli nás někdo sháněl?
Nastoupily Velikonoce, jen okno je pořád špinavý.