Z Prahy do Berouna

Krásný jarní den, vymalovaný den, všední den. Vychutnávám vzdoušek, a hlavně vychutnávám ticho. Jedu přes Černošice a libuju si. Lidi jsou zřejmě všichni v práci. To je dobře, protože musí hodně pracovat, musí pořádně a včas platit sociální pojištění, aby nám, penzistům jednou za měsíc přišla na účet finanční částka.
Já bych naopak měl lítat se čtyřmi igelitkami mezi několika Kauflandy, shánět pro celé příbuzenstvo nejlevnější potraviny. Z částky, kterou bych utratil, zaplatím státu DPH, už vidím ty penízky. Místo toho se potuluju krajinou od hospody k hospodě.
Ale z piva zase platím spotřební daň, hladový stát si nás najde všude. Neschováme se.
Projíždím Karlštejnem, ani tady není nával, koně zapřažení do připravených kočárů lelkují, nastrojení kočí nepráskají bičem, v ruce mají mobil, nebo zívají s cigárem v ruce. Ve stáncích skleněné příšernosti. Není proč přibrzdit.
Aut jezdí málo. U silnice jsem zahlédl pár fialek, těch malých, hodně voňavých. Kdysi jsem je nosil domů mámě ze stráně za barákem. Byla ráda, ale říkala:
"Netrhej jich tolik, včeličky je potřebují víc než my."
Přijíždím k Srbsku, z dálky svítí modrý most přes Berounku. Po povodni v roce 2002 byl postavený na místě starého, který vzala voda. V sezóně je tu frmol, v okolí jsou krásné skalní partie. Hospody jsou pěkné, vyfešákované, jezdím přes most pod nádraží, dá-li se tak říkat dvěma přístřeškům na nástupištích.
Tahle hospoda nesvítí novotou. Budovu pravděpodobně naposledy omítnuli ještě před vítězstvím pracujícího lidu v roce 1948. Bývalý hotel. Kdykoliv jedu přes Srbsko, stavím se tady. Uvnitř je poctivá hospoda starého typu, s dobrým pivem, s dobrou kuchyní. Uprostřed místnosti kulečník, u stěny piano. Vývěsky speleologů, chybějí blikající prohrávací bestie. Na stěně velká obrazovka, kde zrovna dávají přímý přenos kulečníku. Tlačenka s octem, cibulí a chlebem, k tomu pivo.

Jedu dál po břehu řeky. Hlavně kvůli tomuto úseku sem jezdím zásadně ve všední den mimo sezónu. Dobrý kilometr jedu úzkou kamenitou pěšinou. O víkendu je plná pěších, chodí sem trénovat na skalní stěny horolezci, cyklisti jsou zde navíc.
Pár kilometrů před Berounem město vylepšilo původní prašnou cestou asfaltem. Na
kole se jezdívalo dobře, bruslaři sem nemohli.
Vjíždím do města, začalo trochu poprchávat. Rád se pokaždé projedu po hezkém náměstí. Dnes je tu nějaká pouť či co? Dětí třímají balónky, hraje hudba. Ale to přece není pouť. Všechno je oranžové, pomeranče, mandarinky. Moderátor hlásí, že za 10 korun dostane účastník předvolební veselice občerstvení.
"Když jsme sem přijeli, pršelo, sotva přijel Milan Urban, vylezlo sluníčko."
Však se směje ze všech plátěných stánků a ujišťuje všechny, že v době krize nám bude hlídat pracovní místa. To bude mít fušku, filuta. On na to určitě bude mít lidi. Oddechl jsem si, ta jistota, přímo sociální. Fotil jsem si oranžádu a najednou jsem si uvědomil, že jsem stylově oblečený. Mám ve skříni jediné tričko, které má oranžovou barvu, právě dnes jsem ho oblékl.
Raději odjíždím na nádraží, co kdyby tu lítala vajíčka... A moderátor vyhrožoval, že
vystoupí Maxim Turbulenc. Čecho decho!

Další fotky
zde
nebo
zde