Hranica

Maďaři založili ve 13.století vesnici Zelemench. Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím. Hodně dlouho poté se stali obyvateli velké říše Rakousko - Uhersko. Vítězové války, které dnes říkáme první světová, rozporcovali poraženou rozpadlou říši podle svého uvážení. To vítězové dělávají. Obyvatelstvo nevyhnali ani nevyměnili, hranice namalovali od stolu. jaképak sraní s nějakými zaostalými Maďary, sídlícími daleko od evropských velkoměst.
Vesnice se stala součástí Československa, nového státu, který, jak se ještě v témž století ukázalo, neprokázal svou životaschopnost. V obci žili stále tíž Maďaři. Přišla válka, druhá světová, opět vítězové určovali hranice nejen státní, ale i zájmové. Sovětský Svaz byl na vítězné straně, hranici mezi Československem a SSSR určoval tedy on.
Vesnice Szelmenc byla rozdělená na Nagyszelmenc (slovensky Velké Slemence) a Kissszelmenc (Malé Slemence) se stala ukrajinským územím, tedy sovětským. Bez ohledu na historii, příbuzenské vztahy. Zpočátku se obyvatelé domnívali, že takhle to nemůže zůstat. Zůstalo - 60 let. Rozdělení obce přežilo i rozpad SSSR.
V rámci festivalu evropského filmu jsem viděl dokument slovenského režiséra Jaroslava Vojtka Hranica. Snad ho koupí česká televize. Kdo má rád absurdní situace, přijde si na své.
Hranice trvá i dnes. Ve Slemencích je sice otevřený hraniční přechod, ovšem dost tvrdě hlídaný. Končí zde Schengenský prostor. Co mě zaujalo, je humor obyvatel obou částí. Život je naučil, popíjejí své pivo a kořalku, s nadhledem komentují svou situaci. My, Češi, se tak rádi chválíme, jaké jsme smějící se bestie, kterých se bojí celý svět, protože všechny přešvejkujeme. Nemám tenhle názor rád a film mi to jen potvrdil. Nejsme tak výjímeční, jak bychom chtěli.
Možná by sem měli pozvat "nejlepšího" Slováka - Jána Slotu, který mi někdy připadá, jakoby viděl Maďara jen na obrázku.


Facebook - Václav Víšek