pondělí 24. září 2012

Králův Dvůr

Králův Dvůr nebývá doporučován jako cíl výletů. Turistické průvodce se o městě na říčce Litavce maximálně zmíní, jako že je.
Ani Františku Řivnáčovi v průvodci z roku 1882 popis moc práce nedal. "...za Litavkou leží na řece ovocným stromovím obklíčená ves a zámek Králův Dvůr, kde král Václav IV. r. 1394 spiklými proti němu pány jat a do Berouna zavezen byl." Ještě, že máme v české historii hodně důležitých Václavů. Všechno nejlepší, už brzy budeme mít svátek.
Ovocné stromy nejsou typickým objektem při cestě po cyklostezce z Berouna do Králova Dvora. Patřím mezi poutníky, kteří mají raději cestu než cíl. Ve vlaku z Berouna směrem na Plzeň mám pocit, že ta fabrika, kterou vlak projíždí, snad nikdy neskončí. Cestování po dálnici mi připadá jednotvárné, všechno zajímavé se schová za protihlukovými zdmi, důležitý je cíl. Automobilistům však neberu jejich dobrý pocit z jízdy.
Úvodní fotografie je z roku 1910, je jasné, že na současném stavu okolní krajiny se podepsaly všechny režimy. V okolních kopcích se vyskytovala železná ruda, cement. Krásné údolí by to mohlo být. Vody říčky Litavky, pramenící v Brdech ve výšce 765 m pod Malým Tokem, se po 50 kilometrech udiveně rozhlíží, kam že je koryto zavedlo. Nelze se divit, že se občas rozčílí a rozlejí se z břehů. Člověk by řekl větší potok...
V roce 1926 vypadalo náměstí takhle. Jakoby kouzelník fouknul do trubičky, vše je pryč. Vedla tudy hlavní silnice, kterou, pravděpodobně, bylo třeba rozšířit. Kaple Jana Nepomuckého zmizela v roce 1962, tehdejší režim si nelámal hlavu s církevní stavbou. Zástavba vlevo padla až po roce 1980. Kdybych byl schopný se postavit na místo, kde stál tehdejší fotograf, bylo by vidět zdi dálnice a nad nimi projíždí jeden kamión za druhým, vozící zboží tam, jiné sem. Jediný pevný bod mi chybí.
Mnoha městům v blízkosti dálnice se ulevilo, často je slyšet jen hukot z dálky. Králův Dvůr je silniční stavbou přeříznutý. Zámecká zahrada patří minulosti, zámek sám, darmo mluvit. Podívám-li se na mapu, těžko bylo možné stavět jinde. Daň nekonečnému proudu automobilů.
Kaple z druhé strany. Stojí si ruku v ruce s hospodou Na Knížecí. Stará formanská hospoda, zmínky o ní jsou už ze 16.století.  Kdysi jsme jezdívali za prací do Zdic a někdy se zastavili na dobrý oběd. I dnes možnost občerstvení existuje, ale hospoda zvenku vypadá tak, že přestávám  mít žízeň. Snad jsem jenom předpojatý. Pokusil jsem se učinit srovnání, které určitě zařadím do srovnávacích fotek.
Pod Králův Dvůr patřily i okolní vesnice, stále se zde něco měnilo, nakonec se stal součástí Berouna, v roce1990 se znovu osamostatnil.
Už od Berouna je vidět kostel Nanebevzetí Panny Marie, dominanta Počapel, součásti Králova Dvora, před rokem 1990 nesly jméno Beroun - Počaply. Jeden by se ze změn mohl taky pominout, pokud ovšem úředníci, kteří rozhodují co a jak bude, za to stojí.
V osmdesátých letech jsem pracoval s figurantem důchodcem panem Holečkem, který z Počapel pocházel. Měl věk, jaký vlastním nyní já, vyprávěl nám příhody z mládí, zdálo se mi, že plete jedno přes druhé, jak my starší umíme. Všechno si pamatujem přesně, jenom každý jinak.
Ročník 1918, tvrdil, že měli ve škole obědy zadarmo, pochyboval jsem o tom, ale byl to fajn člověk, ke všemu šikovnej, snad i úctu k šedinám jsem v sobě nosil, nechal jsem ho.
Ve publikaci se starými fotkami jsem našel snímek školy, postavené v roce 1915, tedy za první světové války!
Železárny, jež dost zdevastovaly krajinu, přinášely i blahobyt. To slovo mělo asi jiný rozměr než dnes, nároky byly nižší. Aspoň jsem si na pana Holečka vzpomněl.
Shora, z Počapel je přes mělké údolí Litavky vidět stráň, Na Výšinách se zde říká. Začátkem 20.století zde vznikly domy, bytovky pro zaměstnance železáren. Viděl jsem na mnoha jiných místech různé dělnické kolonie, nepamutuju si honem, kde bych viděl tak pěkné stavby. Samozřejmě, že nevím, jak vysoký byl luxus bydlení, hygienické podmínky, asi poplatné tehdejší době.
Na Výšinách byl i závodní hotel, vila ředitele, pod kopcem závodní nemocnice. Byl to odpustek za ničení údolí? Tehdejší kapitalisté potřebovali pracovní síly, záleželo na každém z nich, jestli bude jen rejžovat nebo se pokusí vytvořit něco hezkého.
Sjížděl jsem do Karlovy Hutě, což je jedna ze součástí Králova Dvora, se smíšenými pocity. Snad si budoucí generace královodvorských s dědictvím poradí. Něco už se opravuje, něco chátrá, byla by velká škoda, kdyby se výstavba Na Výšinách stala obrovskou zříceninou.

Na závěr pár fotek z mého bloudění.

Žádné komentáře: