Usadila se mi v bytě moucha.
Pěkná, čistá, upravená. Středně velká. Bzučí jen málo, jak se na spořádanou mouchu sluší.
Na rozdíl od komárů, včel, sršňů nekouše, neštípá, žihadlo jí nebylo dáno. V noci neruší.
Není to nahodilá návštěva jako když obrovská masařka vlítne do bytu, čuchá po mase, po všem možným, pak vztekle vyletí z okna a člověk je rád, že nedostal vynadáno za vyžranej špajz.
Usoudil jsem, že moucha cítí konec léta a shání příbytek na zimu.
Z počátku jsem měl strach, že vypadám jako mrtvola, když mi lezla po ksichtu. V zrcadle jsem viděl sice něco podivného, ale přece jenom jsem do koupelny došel bez cizí pomoci, což mrtvoly málokdy zvládnou.
Větrám, měla možnost zmizet ve světě.
Líbí se jí v koutku, kde pospávám u počítače. Leze ráda po obrazovce, někdy si ji pletu s kurzorem.
Příjemně šimrá. Začínám si s ní povídat, syn se v takovém případě zavírá u sebe. Zatím nikam netelefonuje.
Domácí zvířata jsem nikdy nechoval, nejsem zodpovědný, moje nápady, kdy podle nálady, během okamžiku, měním svoje cestovní plány, by správný pes, zvyklý na pravidelné venčení, těžko snášel.
Nemusím se starat o stravu. (se divim, že ještě nikoho nenapadlo vyrábět a hlavně prodávat granule pro domácí hmyz)
Teď, když o ní píšu, skromně zalezla.
Žádné nemoci nepřenáší, kde by je splašila, je pořád doma.
Ano, je tu doma. Těším se, že spolu strávíme zimu.
Jenom mi vrtá hlavou, jestli bych ji neměl na policii přihlásit k trvalému pobytu.
Ale ne, někteří úředníci jsou nechápaví. Bude u mě načerno.
Žádné komentáře:
Okomentovat