Jsem člověk na médiích finančně nezávislý. Důchodce. Další renty, ze kterých mi plynou do kapes neobvyklé částky, nestačím rozházet.
Tu minulou větu jsem napsal jenom proto, abych popudil závistivé.
Nepatřím mezi mediální fanatiky, kteří čtou troje noviny najednou, jedním očkem sledují dvoje zprávy. Se stařeckou nostalgií vzpomínám na vládu komunistů. Vycházelo více deníků než dnes, ve všech bylo totéž. A stály stejně peněz.
Občasné výlety po internetu jsou pro mě zpestřením. Někdy něco někam prsknu, čekám, jestli někdo zareaguje, přes hubu jsem zatím nedostal.
Minulou neděli jsem si přeorganizoval svoje, většinou starší články, fotky, jakýsi úklid. Bylo mi nějak blbě, snad i pršelo.
Z nechuti k činnosti, při které bych musel přemýšlet, čumím na graf, ukazující, kolik čtenářů nebo náhodných kolemjdoucích zakopne o mé výtvory.
Graf začal trojčit. Vyletěl do pro mě nevídaných výšin. Že pád dolů bude skoro stejně strmý jako vzestup, o tom jsem nepochyboval. Naštěstí se nemůžu dostat do záporných čísel. Nejsem státní kasa.
Asi takhle fungují média. Graf čtenářského zájmu.
V představách si zahraju na novináře.
Sedím v redakci, šťourám se… čistím si nehty.
Nic se neděje. Aspoň kotě se slepičí hlavou…
30.9. zatkli ministra XYZ. Pro korupci. Nepředstavitelné.
Všichni chtějí vědět všechno. Vyrážejí štáby všech médií.
Redaktoři se vrhají na dědečky ministra, mají vztek, že i ministr má jenom dva dědečky.
Dav chce svoje. Třeba ministrovy babičky bývaly veselejší, takže není jisté, kdo dědeček je a kdo není.
Ještě, že věčně opilý ministrův strejda odmítá třídit sběr. Tiskové mluvčí všech možných organizací si cucají z prstu věty, na kterými jejich nadřízení žasnou, případně předstírají hluchotu.
Po dvou dnech už všichni vědí všechno.
Dnes, tedy 5.10., se modlím. XYZ přece nemůže být jediným zlodějem na planetě. Snad někdo něco někde plácne, nemusí to být hned prezident.
V zoufalství otevírám flašku, zašitou za prohibice mezi nepotřebné haraburdí. Ještě nejsem v polovině (flašky) a dostanu nápad požádat důchodkyni, která se stará o úklid, jestli by nepředvedla striptýz u sochy svatého Václava.
A co bude v listopadu? Jakže se jmenoval onen ministr, co ho, možná, po letech i odsoudí?
Těžkej život.
Ještě, že jsem si situaci jenom vymyslel. Jsem v zaslouženém důchodu a mám knihovnu, kterou jsem skoro celou přečetl.
Paměť vynechává a můžu číst to samý kolem dokola, furt mám radost.
Až se podruhý narodím, chci být sklerotickým důchodcem.
Žádné komentáře:
Okomentovat