Minulou neděli jsem se poflakoval po Vinohradech, abych pokračoval ve srovnávání tohoto kdysi města Královské Vinohrady. Nebudu předstírat, že mám přesný systém, tedy mám, ale nevymyslel jsem ho. Řídím se publikaci, ze které čerpám staré fotografie, ta mě postrčila směrem k jihu, tedy k Nuslím a Vršovicím. Srovnání jsou hotová několik dnů, ale chtěl jsem ještě dokončit aspoň dvě věci z Grébovky, počasí mě míchá, nechci-li používat výrazy lépe vyjadřující mou náladu, dnešní zimní „poezie“ mě donutila k činu. Zveřejním co mám, vlastně nejde o život, příště budu pokračovat.
Minule jsem skončil na náměstí Míru. Vinohradské divadlo už jsem fotil vícekrát, nemohl jsem si odpustit zveřejnit i toto srovnání, které na mě vypadlo z počítače, starou fotku musel někdo schovat. Divadlo bylo dokončeno v roce 1907, někdo se tehdy snažil zachytit krásu nového kulturního stánku. Letopočet je pro mě významný, protože se narodil můj táta. Teoreticky by mohl být v nůši, kterou nese babka, jen teoreticky, táta byl z Konopiště.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Z jihovýchodní rohu náměstí Míru vede dále do Vršovic Francouzská ulice. Barák zůstal, bez kopule, hlavně přibyl vchod do metra, obklopený jehličnatým křovím.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
 |
Slovenská ulice
V místech, kde se Francouzská ulice s tramvajovou tratí prudce láme, začínají Vršovice, pokud chceme zůstat na Vinohradech, musíme mírně vlevo ulicí Slovenskou. Zastavil jsem se na nároží s ulicí Chodskou a to hlavně proto, že jsem odtud měl fotku. V dnešní úpravě nárožního domu je sice víc bytů, ale s nějakou estetickou úpravou se zrovna nepatlali.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Slovenská ulice
Pod školou, kde už i Slovenská ulice se řítí dolů, nechal postavit v letech 1908-10 sochař L.Šaloun ateliér. Podle svého návrhu, po vítězství v soutěži na pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí na to měl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Záhřebská ulice
Rozjel jsem se na křižovatku Záhřebské ulice (dříve Klicperova) a Americké (kdysi Krameriova). Vždycky jsem si myslel, že jde o náměstí, koukám, že ne. Střed prostoru zvýšili a postavili na něm kašnu. Dům na rohu je bývalý hostinec U Černého orla. Budu se kolem chvíli motat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Záhřebská ulice
V roce 1926 hostinec U Černého orla přestavěli na hotel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Americká ulice
Dříve Krameriova. Černý orel zůstal vlevo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Čermákova ulice
a evangelický kostelík, tenkrát na kraji zástavby, dnes uvnitř.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Na Zvonařce
býval holič a kadeřník František Horák, kupoval i vlasy. V dnešní době zde nikdo nic nevykupuje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Nuselské schody
jsem na kole nesjížděl, slušně jsem sjel dolů Bělehradskou. V prostoru, který býval daleko zajímavější než dnes, jsem chvíli pobyl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Fričova ulice
Hotel Exelsior, tedy bývalý. Stojím v ulici, kterou jsem fotil na předešlém snímku. Asi honosný podnik naproti nádraží Praha – Vinohrady. Za komunistů to býval dost otřesný pajzl, ale dalo se tu poměrně slušně a levně najíst. Ze Železničního stavitelství sem bylo kousek a občas jsme se tuv pracovní době zasekli při diskuzích, jestli ten socialismus přece jenom vybudujem. V roce 1978 se narodila dcera a s pár kolegy jsem zde slavil. Jeden z nich zde ukousl půllitr a byl na to pyšnej. Některé životní příhody nepochopitelně zůstávají v paměti a narození dcery se mi vždy spojuje s ukousnutým půllitrem, což jsem nikdy předtím neviděl. Paní, která nás obsluhovala, je jmenovala Marxová, s Kapitálem neměla nic společného. Po privatizaci zde vznikla jakási noblesní hospoda, ale v téhle lokalitě…? Teď je prázdno.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Nádraží
Fotím zase od Excelsioru, barák zůstal v majetku dráhy a pokud jsou mé informace správné, měla by opět vzniknout železniční zastávka Praha – Vinohrady. Mám ještě několik fotek z nádraží z provozní strany, bohužel je všechno zarostlé, vlezl jsem tam, ale pak jsem do něčeho šlápnul, tak jsem odjel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Dolní Lanhauska
Přes Nusle jsem vjel do Vršovic a projel jsem Havlíčkovými sady, které lid obecný nazývá Grébovkou. Hezky to tu upravují, na stráni pod Gröbeho vilou jsou vinice, jezdit na kole se smí, ale jenom rychlostí 5 km/hod. Přestože srovnání není ideální, zdálo se mi zajímavé. Vlevo od budovy, na kopci lze zahlédnout Gröbeho vilu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavly Státníkové Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.
Příště začnu tady někde a vrátím se na skutečné Vinohrady, na druhou stranu vinice daly dnes městské čtvrti jméno.
Příště začnu tady někde a vrátím se na skutečné Vinohrady, na druhou stranu vinice daly dnes městské čtvrti jméno.
2 komentáře:
Díky, nyní už pár let žiji v této lokalitě a tak jsem se tu rád podíval.
Dokonce jsem se nechal Vámi inspirovat a když jsem našel k mému údivu na internetu fotku, že v blízké Sázavské ulici stávala místo školy veliká synagoga, běžel jsem si to vyfotit ze stejného místa a srovnával.
Dobrý den, je to skutečně velká náhoda, protože včera odpoledne jsem se dostal v putování po Vinohradech do Sázavské ulice, poslední, co jsem v neděli udělal, byl pohled na školu (dříve synagogu) z Moravské ulice. Ale už se smrákalo, za hodinu jsem měl být jinde, ani nevím, jak se povedlo.
Okomentovat