Vinohradské náměstí Míru

Pod starými fotkami je psáno Purkyňovo. Včlenění Královských Vinohrad do Prahy a pozdější nařízení, že na území hlavního města nesmějí existovat ulice se stejným jménem, způsobilo tolik přejmenovaných vinohradských ulic a náměstí. Nynější název určitě nikomu nevadí, současná úprava prostoru před chrámem svaté Ludmily jakýsi klid a mír navozuje, myslím, že více než v době, kdy kolem chrámu vedla Palackého třída, jezdily kolem něj tramvaje. Líbí se mi tohle náměstí.

Mám historku od svého dlouholetého kolegy a kamaráda. Jeho dcera se zamilovala do Skota. Svatba proběhla v Praze, bydlišti nevěsty, rodina ženicha žádala obřad v katolickém kostele, neboť byli toho vyznání a též příznivci Celticu Glasgow. Překvapivě se ukázalo, že příbuzenstvo je na naše poměry velice široké a vůbec je neodradila vzdálenost Prahy a Glasgowa, ke všemu o Praze hodně slyšeli a chtěli ji poznat.

Svatba se nemohla konat někde na vsi, kam farář dochází jednou měsíčně, svatá Ludmila byla uznána za správné místo. Konala se jedno sobotní odpoledne. Shodou okolností byla ohlášena na náměstí Míru jakási demonstrace, která dělala policii problémy. Náměstí plné policistů. Vtom přijel autobus a z něho vyskákal značný počet Skotů v kiltech. Skotové jsou hrdý národ a svatba se bez jejich slavnosního oblečení nemůže obejít.

Svatby se na policii hlásit nemusí, policie si oddechla, že nešlo o teroristy. Vše samozřejmě dopadlo dobře, Pepovi rostou vnoučata, sice v Glasgow, ale co to je v dnešní době internetu a Skype? Dědeček se snad nebude zlobit, že jsem bez dovolení zveřejnil tuto informaci, ale on moje pindy stejně nečte, nemá čas, musí pracovat. Dobře mu tak, to je úděl mládí.

Kdo tohle povídání, které nijak nemá souvislost se srovnávacími fotkami, přeskočí, uvidí, to co jsem slíbil v minulém článku, že hodlám projít spoustu zajímavých vinohradských lokalit.

Moje oblíbená neděle, kdy je ve městech klid, v parku si hrají tatínkové se svými ratolestmi, tentokrát vylezlo sluníčko, které může někdy i nepříjemně fotografování ovlivnit. Kolo jsem měl zamčené u sloupku, kdyby mě nevyhlal chlad a hlad, asi bych fotil déle. Chodit po městě a dívat se  je příjemnější, než sledovat otravné politické diskuze, kterými nás po léta zásobují všechny možné televize. Lidi, kašlete na Václava Moravce, venku je tak krásně!

Vyrazil jsem sice na náměstí Míru, ale v duchu jsem byl nespokojený s dvěma místy v Anglické ulici, která se mi nezdařila. Přece jenom focení v neděli dopoledne, kdy Anglickou ulicí projíždí pár aut, je jiné než ve všední den odpoledne. Proto ta dvě srovnání, která k náměstí Míru nepatří. Stejně je na nich vidět chrám svaté Ludmily a ten je na Míráku.

Anglická ulice

Každý vidí, že jsem fotil z vozovky, která je v pracovní den přeplněná plechovými miláčky. Za zády Demínka. Kdysi dávno jsme byli s kamarádem na pochůzce po pražských vinárnách, zrovna po výplatě, seznámili jsme se zde se dvěma krasavicemi, možná i inteligentními. Výprava nebyla levná, co by jeden neudělal pro krásný dívčí úsměv, domů jsem si přinesl básničku od jedné z díek. Tvrdil jsem jí, že je nádherná, ona i básnička. Není to tak dlouho, co jsem tu starou účtenku s básní našel. Moc jsem jí nerozuměl, v šedesátých letech se psala úplně jiná poezie… Z autorky je určitě hezká babička.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/Praha/Praha-mesto/Vinohrady/Default.aspx

Anglická ulice

Ještě jeden pohled, snad nadbytečný, ale na staré fotce napravo obchod se jménem Emanuel Maceška. Podle něj se jmenoval výrobek, známý spíš pod názvem čajovka. Kdykoliv jsem si čajovku koupil, rodiče tvrdili, že to je maceška. Čajovky se prodávají i dnes, jen člověk musí dát bacha, aby nekoupil šmejd. Maceška je historie.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/Praha/Praha-mesto/Vinohrady/Default.aspx

Náměstí Míru

Náměstí vévodí chrám svaté Ludmily. Koho zajímá historie, jistě si najde podrobnější informace, než jsem schopný poskytnou já. Stavba je impozantní, na náměstí vyrostly stromy, snad není třeba, abych nějak dál komentoval.

Starou fotku jsem okopíroval, stejně jako všechny další, z publikace Pavly Státníkové Vinohrady, dobrá čtvrť pro dobré bydlení, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012 u příležitosti výstavy starých fotek z Vinohrad a Žižkova. Obojí stojí za pozornost.

Budova obecných škol z roku 1877 byla ve dvacátých letech přestavěna. Ještě jedno patro se mi do dnešního záběru nevešlo. Škola slouží pro výuku zrakově postižených.

Roh Anglické a náměstí, kde bývala Hlavova kavárna, zvaná Hlavovka. Nechodil jsem do kaváran tohoto typu, ale byl bych raději, kdyby krásnou budovu nevlastnila banka. Za ní bývala jenom ulice. Divadlo se objevilo teprve za dva roky.

Na staré fotce jsou novostavby na pozemcích, kde bývala Eichmanova zahrada. Krásné baráky jsou zde dodnes v téměř nezměněném stavu, jen se před ně vloudilo divadlo, postavené v roce 1907. Ulice mezi divadlem a domy se jmenuje Ibsenova.

Vinohradské divadlo

A znovu dvakrát svatá Ludmila

Na závěr pohled od chrámu svaté Ludmily směrem do „města“

Vlevo radnice, již přestavěná. Mám staré fotky, kde je radnice ještě v původním stavu, bohužel se nehodí pro účely srovnávání.. Kdo chce, určitě si podobu najde na http://www.fotohistorie.cz/Praha/Praha-mesto/Vinohrady/Default.aspx

Nebo ve skvělé publikaci Pavly Státníkové. Následuje Ječná ulice, palác, kde bývala kavárna Valdek. Z taneční kavárny, denní vinárny a lidového bufetu je banka. Ulice vpravo je Anglická.
Protože jsem byl správně upozorněn za chybu (viz komentáře), opravuji. Místo ulice Ječná má být Jugoslávská, Ječná je až dál. Omluva.

Další srovnávací fotky z různých lokalit