Dorazil jsem ve svém putování do města, které mám rád, v mnoha částech života jsem se zde nacházel, dokonce jsem před lety uvažoval, že bych se sem přestěhoval. Autobusy do Prahy jezdí jeden za druhým, i vlaky v posledních letech hodně zkrátily cestovní dobu.
Malé město, kde je všechno, co člověk k životu potřebuje, i případní milovníci divadla nemají všechno pražské dění úplně z ruky, zanedlouho, coby sedmdesátník bych měl i autobus v rámci pražské MHD zdarma.
Krásné lesy v okolí.
Život se většinou neotáčí podle našich plánů, jsem Pražák a už jím zřejmě zůstanu. V Dobříši jsem ale určitě nebyl naposled.
Nastoupím v Praze, než se naděju, jsem na místě, vzduch z brdských lesů je proti pražskému těžko porovnatelný.
Dálkové pochody zde díky svéráznému Tomáši Čechovi měly výbornou organizaci a zvláštní atmosféru. Na hřbitůvku našel klid nezapomenutelný Honza Zajíček, považovaný za neoficiálního krále dálkových pochodů..
Mnoho soukromých pěších i cyklistických výletů. S dětmi jsem našel i houbařská místa.. V devadesátých letech jsem odtud cestoval do okolních vesnic, kde jsem vytyčoval hranice pozemků, vracených soukromníkům.
Byl jsem nadšený, když jsem loni na podzim objevil publikaci starých pohlednic Dobříšsko. Málem stejně jako by mi někdo dal podobné fotky z Podolí. Cítil jsem, že tohle místo má přednost před všemi místy důležitějšími. Vždyť jsem zde málem bydlel.
Před dvěma lety, v dubnu 2011 jsem učinil pár srovnání. Jsou uloženy na adrese:
Pamatuju se na tehdejší sobotní dopoledne, jak mi vše spíš nešlo, podívám-li se na výsledky, určitý pokrok je za 2 roky vidět. Když se nepochválím sám, kdo mě pochválí?
Jsem rád, že jsem před časem zvolil systém osobního blogu, kde nemusím nic řadit, kdo chce, najde.
Hodně starých fotek, jako všude, se týká hlavního náměstí. Jsem rád, když to tak vyjde. Porovnávám všechno s tím, že doma vyberu lepší. Ovšem, co je lepší? Moje chyba, že bych pravděpodobně nedokázal sestavit publikaci, jak je mi občas doporučováno. Publikace předpokládá výběr a mně se nechce vyřadit ty horší. Skutečně horší? Jiný by vybral jinak. Nepovedené vyhazuju hned, o ostatních se mi nechce rozhodovat. Internet je bezedný. Prý.
Teď bude následovat hodně porovnání z dobříšského Mírového náměstí. Zdají se mi všechny něčím zajímavé.
Velké náměstí, od roku 1903 Riegrovo, v letech 1955-65 Stalingradské, od té doby Mírové. Budova uprostřed je radnice, vystavěná na místě původní dřevěné v roce 1821. Od té doby byla po více jak 100 let sídlem Okresního soudu, od roku 1960 zde sídlily Komunální služby, teprve po roce 1990 se z ní stala opět důstojná radnice.
Vlevo, vzadu za náměstím je vidět věž synagogy, postavená v letech 1903-1904. Na jejím místě v dnešní fotce se zdá být věžák, až jsem se teď polekal, ale to se jen zdá. Jde o dopravní značku zády otočenou ke mně. Foceno z Pražské ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Stojím na náměstí, hledím na jihovýchodní roh, vlevo radnice, v rohu ústí ulice Pražská, vpravo je dům, jemuž se lidově říkalo „U kapličky“. V roce 1912 ho nechali majitelé, rodina Svobodova, zbourat, místo něj se objevil Svobodův statek. Je zřejmé, že v létě by bylo vidět hlavně stromy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Opačný pohled proti předchozí fotce. Vlevo je obchod bratří Lewinských.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Roh náměstí a Pražské ulice. Nevím proč, ale z tohoto srovnání jsem měl snad největší radost. Vlevo obchod s galanterií Alexandra Frankla, uprostřed mydlářství Petra Pátka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Jiný pohled z Pražské ulice, vpravo radnice, vlevo hotel Heinz, v dáli synagoga.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Pohled směrem k západu. Stromy vysázeny v roce 1908. Povrch náměstí byl prašný až do roku 1936. Tady i na jiných fotkách je vidět, proč jsem sem přijel v neděli. Ve všední den je zde značně silný provoz. I tak mi dalo někdy dost práce a uskakování dostat se, kam jsem chtěl. Kdybych byl mladší, pravděpodobně bych slyšel více nadávek, ale nad podivným dědkem v cyklistické přilbě řidiči mávnou rukou. Zvláště v neděli.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Vpravo kus radnice, vlevo hotel Heinz, nad ním vykouk věžák.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Pohled od Kopáčkova domu směrem k západu. Pravou půlku pohledu zabírá bývalý hotek Na Knížecí. Byl zřízený jako knížecí hostinec U Heinzů v roce 1785, fungovala zde pošta. Byl spíše pro bohaté vrstvy. Heinzovi se později přestěhovali přes náměstí na místo dnešního hotelu Heinz, tuhle budovu si pronajala v roce 1919 sociálně demokratická strana, přejmenovali ji na Lidový dům. V roce 1964 byl zbořen a vzniklý prostor měl zaplnit kulturní dům. Asi nebyly peníze, ale za komunistů se nahlas o penězích nemluvilo. Je zde park. Asi velká škoda historické budovy, ale myslím, že je dobře, že nebyly prachy na kulturák, s hrůzou si představuju, jaký skvost byli tenkrát schopní zde postavit. A dnešní stavitelé? Jejich budovy si často můžou se socialistickými budovami podat ruku. V parku se dá aspoň posadit na lavičku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Radnice se zajímavým osvětlením zapadajícího slunce. Čekat na podobné světelné podmínky se mi nechtělo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Zprava: půlka Svobodova statku, uprostřed původní židovská škola, od roku 1909 pošta, v 50. a 60.letech Lidová škola uměnní, pak čistírna, dnes vietnamská večerka, nahoře byty. Dále železářství Eduarda Meislera, za ním hostinec U Olmrů, dříve U Hennů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
V severovýchodním rohu Kopáčkův dům z roku1738, na druhé straně ulice Plk. Petroviče tzv. Bílkovna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Severozápadní roh náměstí, synagoga už stojí v ulici Rosovické. Vím, proč byla synagoga po roce 1938 poničena, vyrabována, smutné roky řádění nacistů. Co mi rozum nebere je, proč byla odstraněna v roce 1959 věž. Město přišlo o skvělou architektonickou památku.Tehdy už v budově bylo kulturní středisko.
Uprostřed je Neumannův statek, kde bývalo i řeznictví, občerstvení, prodej mléčných výrobků, dětský lékař. V osmdesátých letech byla budova přestavěna na Základní uměleckou školu. Vpravo Okresní hospodářká záložna, po zestátnění zde byla zubní ordinace, jesle, od roku 2005 depozitář Okresního muzea.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Sokolovna z roku 1930, před ní socha svatého Šebestiána, vpravo hotel Na Knížecí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Sokolovna sama v čelném pohledu, je vidět, že léty o leccos přišla. Vlevo je restaurace, nesoucí mnoho jmen, dnes je U bílého lva. Dobře jsem se tu najedl. Předloni.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Stará fotka je pořízená z vchodu hotelu Na Knížecí. Pobavilo mě, že jsem fotil přesně z čekárny autobusové zastávky. Radnice, vpravo hotel Heinz.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Pohled ze západu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
V roce 1894 koupili nájemci hostince, manželé Heinzovi, Na Knížecí dům čp.37, přestavěli ho, zřídili v něm Smíchovskou restauraci.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Heinzovi v roce 1907 opustili hotel Na Knížecí a definitivně se přestěhovali sem. Restauraci prý navštívil i T.G.Masaryk. Taky já jsem tu jednou v noci čekal na první ranní autobus. V devadesátých letech tady fungoval nonstop. Domino je herna, budova vypadá v pořádku, kdoví, jaký další osud bude mít.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Ještě jeden pohled na Heinzův hotel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Opouštím náměstí ulicí Plk.Petroviče, zastavuji se u restaurace Na růžku. Stojí tu pořád.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Ulice Plk.Petroviče, kde stával lihovar, zbořený v roce 1964, komín padl v roce 1969.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Téměř totožný pohle jako u předchozího srovnání. Nemohl jsem se rozhodnout, který vyhodit, tak jsem je nechal oba.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
Protože jsem dostal žízeň a hlavně počítač je líný, nechce vkládat další fotky, musím vyrobit druhou část srovnávacích fotek města Dobříše.
Žádné komentáře:
Okomentovat