Pomáhal jsem každý večer panu Dvořákovi. Sekal na naší zahradě krmení pro králíky. Kosou.
Sousedská dohoda. My měli posekáno, králíci co jíst.
Nakládal jsem trávu do malého žebřiňáčku. Přesná kopie velkého, do kterého se zapřahovali voli. Tenhle jsem utáhl sám.
Naše chaloupka se nedala srovnávat s dnešními, ani jsme neměli na čem grilovat.
Pan Dvořák byl hospodář a nevadili mu Pražáci.
Měl jsem ho místo dědečka. Moc toho nenapovídal, vypadal, že mě rád vidí. Mě bavilo cpát trávu do králíkáren.
Jednou večer pan Dvořák říká:
„Zejtra ráno posekám louku, bude pár dnů horko, usuším.“
„Jak víte, že bude horko?“
„Vím.“
S úsměvem si zapálili.
Dal mi napít vychlazené mléko od krávy. Hygienik by omdlel.
Ráno jsem se vybatolil z postele v sedm, rychle jsem posnídal, běžím za panem Dvořákem. Seděl pod lípou a kouřil.
„Vy už máte posekáno?“
„Vstával jsem ve štyry, to jinak nejde.“
Motal jsem se kolem něj, pomáhal převracet, večer kopit. Třetí den jsme ukládali do stodoly seno.
Voňavé. A to jsem ještě netušil, co by se v něm dalo všechno dělat. V osmi letech člověk leccos netuší.
Televize neexistovala, rádio pan Dvořák neměl čas poslouchat. Věděl, že budou dny na seno. Nepotřeboval diskutovat o přírodě, žil v ní.
Vyjel jsem si včera na kole. Uvazuju kolo před hospodou. Starší paní se do mě pustí:
„Člověče, vy ste se zbláznil, v takovým vedru na kole, víte, jak je to škodlivý?“
Dřívávějc lidi věděli, že ve vedru je nejlíp v chládku, pod lípou, ve studené komoře, dnes zapnou televizi, kde odborník vysvětlí, že ve vedru je nejlíp v chládku.
Zemědělců na vesnicích ubývá. V hospodě sedí postarší pán, jehož živí nedaleký hypermarket. Vypráví, co lidi vyhážou peněz za benzín, za telefony, aby sehnali levnější zboží.
Platím pivo.
„18 korun.“
„V Praze těžko dostanu pivo pod 25. Kdybych si jich tady dal deset, ušetřím 70 korun…“
Hospodská přikyvuje.
„Jsem pro, mám začít nosit? Kdo vás pak bude vysazovat na kolo?“
„Ne, to měl bejt vtip, jedu pryč, někam do chládku.“
Jak by poradil odborník.
Žádné komentáře:
Okomentovat