Město, ležící pod Českým středohořím, konkrétně pod vrchem Košťálov. Bývalo na rozhraní německého a českého živlu. Velice aktivní byl v druhé polovině 19.soletí MUDr. Václav Pařík, pocházející sice z Českého ráje, ale hned po studiu medicíny se nastěhoval do Třebenic, kde působil jako lékař, starosta, stal se vůdčí osobností třebenických Čechů.
Jeho působení bylo natolik významné, že v roce 1938, dávno po jeho smrti, nebyly Třebenice po Mnichovské dohodě zařazeny do Hitlerovy říše. Hranice zde dost kličkovala, většina vesnic v okolí se stala součástí Velkoněmecké říše.
Ovšem to jen na okraj, to nebyl hlavní důvod mé návštěvy. Na malebný kopec se zříceninou k hradu Košťálov jsem několikrát vylezl, kdo má rád pokoukání z kopce do krajiny, vřele doporučuju.
Do Třebenic jezdíval vlak, sám jsem s ním nejměéně dvakrát jel. Trať je mimo provoz, prý jsou zde jednou do roka vinařské slavnosti a jezdí rekreační vláček.
České středohoří mám moc rád a můžu být nekritický. Nechť mluví fotky. Staré fotografie jsem si naskenoval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2004.
Publikace je pěkná a zřejmě se ještě několikrát na Třebenicko podívám.
Přijíždím do města od východu, tedy od Čížkovic, kde jsem se nedávno poflakoval. Porovnávat zimní fotku s letní není úplně férové, ale z Košťálova by zřejmě stejně nebylo moc vidět. Vlevo je hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice, na současné fotce je vidět jen špičička. Zajímavý je text na staré pohlednici, vrchol Košťálova je ve skutečnosti ve výšce 481 m nad mořem. Nějaký myslitel dal do textu výšku Milešovky. Chybičky se stávaly i v roce 1918.
Paříkovo náměstí s kostelem Narození Panny Marie. Budova uprostřed záběru je obecná škola.
Pohlednice, zaslaná ze slavnosti vinohradské. Uprostřed je dům Dr.Paříka. Schoval se za dnešní zeleň, možná se nechce ukazovat v „moderní“ podobě.
Měšťanská škola na Paříkově náměstí.
Škola obecná, též na Paříkově náměstí.
Na rohu Paříkova náměstí a Masarykovy ulice stávala radnice. I dnes budova slouží témuž účelu, jen odhodila zbytečné ozdůbky a stala se barákem.
Pohled z Masarykovy ulice na Havlíčkovo (Horní) náměstí. Vrch, zde pojmenovaný Jeřetín se na mé mapě jmenuje Vršetín, ale v podstatě je to jedno. Místo něho je kamenolom. Kam se všechny ty šutry poděly. Jezdíme po nich, jezdíme. Všechny dálnice a obchvaty jsou, co se týče kamene, nenasytné. Věž v dáli je kostel německé evangelické církve, dnes sloužící jako Muzeum českého granátu.
Pohled podobný předchozímu. Nejsem si jistý, není-li starý obrázek malovaný, v tom případě je kresba hodně věrná. Evangelický kostel ještě nestojí, ten vznikl až v roce 1902.
Ani zde ještě kostel nestojí.
Stanou se věci. Na německém společenském domě Germania se vyřádili socialističtí architekti. Dnes slouží nonstop jako sportbar.
Ještě jeden pohled zpět k Masarykově ulici.
Kololeč je malá vesnička nad Třebenicemi a je jejich součástí. Pěkný pohled na Košťálov, bohužel fotka neobsahuje. Přepadly mě zde dvě místní obyvatelky (ne fyzicky), měly radost, že dokumentuju, jak z ruiny vyrostla pěkná budova. No, mně se stará hospoda líbí, ale nemůže znát její stav v průběhu let. Tady mi však pivo nenatočí.
Pár fotek jen tak, hlavně kvůli Košťálovu, říkám, že nejsem příliš soudný, jde-li o kopce Českého středohoří
Žádné komentáře:
Okomentovat