Při svých občasných návštěvách Francie, Itálie i Španělska jsem obdivoval uličky menších měst, které provokují svou atmosférou. Úzké uličky mají v jižních, teplejších krajích, svůj význam, ve vedrech je tu dýchatelno. Procházet se uličkami v době oběda, po kterém následuje osvěžující siesta, znamená často slyšet cinkot příborů, ne příliš halasný hovor, i švitořící Italové raději jedí než mluví.
Ale nejsem v Itálii, s trochou nadsázky můžu tvrdit, že i Tábor je na jihu. Při další procházce po městě bylo dost značné horko, takže jsem si aspoň v duchu navodil Itálii. Zatímco na náměstí se nedalo dlouho sedět, v uličkách bylo kde se schovat a když člověk zakopne o zahrádku před příjemnou restaurací… Dejte mi pokoj s únavným válením u moře.
Jsem rád, že jsem se díky digitálnímu archívu firmy Šechtl a Voseček pustil do podrobného poznávání města Tábora.
Také blahořečím internetu, že nemusím tolik vybírat jako bych musel v případě, že bych chtěl svoje srovnání hodit na papír. Můžu si dovolit přepych zveřejnit i mnohé záběry, které se často liší jen úhlem pohledu na ten který objekt.
Omezuju historická fakta, sice se při hledání s nimi seznamuju, ale za prvořadé považuju srovnání minulosti s dneškem. Případný zájemce o historii musí hledat jinde. Internet je nekonečný.
Začátkem sedmdesátých let jsem několikrát v Táboře pomáhal při zaměřování sklepních prostor v uličkách Starého města. Sklepy se musely zajišťovat, aby domečky nehapaly. Za 40 let už se nepamatuju, které domy to byly, vůbec celá práce se táhla léta, zřejmě nebylo tolik peněz, třebaže podle různých pamětníků bylo na všechno (!). Zamáznout se tahle činnost taky nedala, přece šlo o husitský Tábor.
Měření ve sklepích byla hnusná práce, není třeba litovat, 8 hodin denně jsme nepracovali, musel ještě zbýt čas na karty a hospody.
Děkanská ulice
Hned za kostelem byla jedna pivnice, kde se říkalo U Bláhy, měli dobrý pivo a byl tam zvoneček, vpravdě kouzelný, když se někdo zvedl a šel zazvonit, pan Bláha přimesl tuplák, který putoval kolem stolu, půllitry přestal nosit, nikdo nechtěl s pitím zdržovat a tak dvoulitrák obíhal velice rychle a vlastně se toho vychlastalo víc.
Nepamatuju se přesně na ono místo, žádná hospoda tu dnes není. Ale byla. Nebo se mi zase zdálo o kouzelném dědečkovi, jak je mým zvykem…?
Kouzelný dědeček, roznášející pivo, to není tak špatná vidina.
Procházím uličkou, zvanou Děkanská.
Možná tady to bylo, já nevím… Teď tu sídlí televize. To by jí bylo podobné, v rámci zvyšování kulturnosti národa zrušit hospody a natáčet seriály.
Tady jsou prý v podzemí strašidla. Nešel jsem na návštěvu, zaprvé se platí vstupné a zadruhé jsem se bál, ne strašidel, ale že by si mě mohli jiní návštěvníci se strašidlem splést.
Ulice Svatošova
Ulice Křížkova
(Václav Křížek 1833-1881, významný pedagog)
Staré fotky z různých období, letopočty bohužel neznám, kde jsou vidět zajímavé proměny.
Ulice Martínka Húsky
Kdo byl onen Húska? Vůdce táborských pikartů, zpočátku Žižkův spojenec se stal nepohodlným, jak to v revolucích bývá. Vyhnul se sice upálení, kterým se Žižka odměňoval pikartům, ale stejně ho cestou na Moravu čapli a po krutém mučení, kdy odmítl odvolat svoje bludy (míněno názory), ho upálili v sudu v Roudnici.
Teď tu má ulici, vedoucí na Žižkovo náměstí.
Koželužská
Klokotská
Převrátilská
Ovocná
Tahle ulička mě chytla u srdce. Že jsou staré fotky zajímavější? Nu, kdyby se neopravovalo, asi by nebylo už co srovnávat.
Moje putování po Táboře zdaleka nekončí, jen tento článek.
1 komentář:
Ač jsem párkrát tábor procházel, překvapila mě ta zachovalost historického centra. Úžas.
Okomentovat