Vencovy pindy: Kraj českého granátu 2

Tak mě napadlo, když může být planeta vopic 2, 3, 4 atakdále, proč bych se měl namáhat vymýšlením vtipného názvu pro další můj soubor.

Delší dobu nestíhám srovnávání z terénu zpracovávat tak, abych se jím mohl pochlubit. Podvědomě se bojím, abych neumřel dřív než bude hotovo. Ovšem moje neteř mi tvrdí, že nikdy nesmím mít hotovo. Kdo je hotovej, je mrtvej.

Dostal jsem chřipku, nikoliv virózu, abych nebyl v podezření, jezdit po vlastech českých mi zakazuje rozum, být v posteli se mi taky nechce. Starý lidi nemaj se příliš válet v posteli, oni už tam většinou nemají jinou činnost než umřít.

Tak předkládám další porovnání z kraje, z jehož obdivu už jsem se vyznal, těšil jsem se na další vesnice, už jsem se v další rozhlédl, leč viry rozhodly jinak.

Odbočka. Virózu způsobují viry (bez poznámek, prosím), kdo způsobuje chřipku?

Staré fotky jsou ve všech případech okopírovány z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2004.

Jenčice

Z Jenčic jsem minule odjel hlavně pro nedostek času. Tentokrát už jsem nelezl až na úpatí kopce, kde stojí zřícenina hradu Košťálov, věděl jsem, že bych neměl co srovnávat. Ale minulá návštěva mi byla užitečná, mluvil jsem s člověkem, který mi potvrdil moje podezření, že nejbližší barák je takhle přestavěný. Možná zaujme, že sloupky oplocení zůstavají tytéž jako před… kdo chce, určitě si spočítá.

Už jsem minule zveřejnil srovnání, kde stará fotka je starší než tato. Pohled je podobný, ne totožný. A pak, bylo mi líto krásných mraků na dnešní fotce.

Vždycky jsem smutný, když vidím, jak někdo v minulosti zrušil hospodu. Ale na téhle stavbě se hodně usilovně pracuje. Kéž bych tu jednou potkal putyku, spíš se bojím, že tu vznikne prostor pro gril párty.

Chodovlice

Náves. Nevím, mám-li více obdivovat spořádané děti nebo nezúčastněné husy.

Každé porovnání, kde je vidět fotogenický Košťálov, mě těší, zvlášť když mi informaci potvrdila paní M.Grunclová (nebo je to adresátka?)

Do tohoto srovnání se mi moc nechtělo, ale myslím, že si ho majitelé zaslouží, protože zanechali v původním stavu okna v přízemí. A traktor? Ten tam prostě byl. Zkuste ho odstranit.

Dlažkovice

Vesnice je od Třebenic kousek, po dobrém pivu se zdála brnkačka sem zajet. Kopec jako kráva. Nebo jako bejk, každý podle svého pohlaví. V zámku je dětský domov, kostel se opravuje. Zdál se mi zde klid až mrtvolný, přestože nad kostelem je slušně vypadající penzion. Co je do hospody, když je zavřená.

K věci? Rybník zůstal.

Tohle určitě patří do složky zaniklé Čechy. Prostě to tak bylo a není. Že se sem chodilo nakupovat a už nechodí? Čo bolo, ale to je blbá poznámka.

Třebívlice

Znám název obce, protože tudy vedla železniční trať z Lovosic do Obrnic, z hlášení na nádraží. Trochu mě překvapilo, že nejde o město, ani v minulosti nešlo o městys. Zámek a hlavní ulice ukazují, že o budování města někdo stál. Dnes už je železniční trať v provozu jen o prázdninách (letních, protože mám pocit, že dnešní děti mají prázdniny furt) o víkendech. Aby to nebylo jednoduché, provoz zajišťují Jindřichohradecké dráhy (Jindřichův Hradec je v jižních Čechách).

Abych nebyl za úplného barbara, který hledá jen, kde nalejou levný pivo, něco z historie. Majitel František Klebelsberg se v roce 1843 v 69 letech (věk dnešního našeho prezidenta) oženil s vdovou po maršálovi Amálií von Brosigke – Lewetzow, která měla již tři dcery. Nejstarší z nich Ulrika von Lewetzow se stala poslední láskou Johanna Wolfganga Goetha. Kdo nezná tohoto pána, nechť se podívá na Google.

Co jiného než školu za Rakouska považovali za důležité?

Farní kostel svatého Václava. Tolik kostelů v českých zemích je nazváno podle mého patrona.

Takhle skutečně nikdo nezačínal stavět vesnici. Dáma v dáli je pro mě tajemstvím, koňský povoz minulostí, automobil současností, ale bránu vlevo nemuseli bourat.

Zámek.

Komu se to nelíbí, ať jede jinam

Kdyby mi aspoň nepostavili do záběru lampu.

Mohl bych prostor označit jako centrum Třebívlic. Změnilo se leccos, vpravo je vidět nákupní centrum, kterými socialističtí „architekti“ zaflákali kdejaká místa na českém venkově.

Hostinec U Mašků, dnes se jmenuje nějak cizokrajně, ani jsem si to nezapsal, natož zapamatoval. Pivo mají, jak má být, jatýrka s bramboráčky s pikantní omáčkou, bratru za sedm pětek, nejen bratru. Třebívlice by už dávno měly být povýšeny na město.

Ulice přímo městská, hospoda výborná, kdejaká díra je za město. Nespravedlivé.

V okolí Třebívlic se dobývaly české granáty. K tomu patřila, už ze slušnosti, hospoda. Granátka. Podle nápisů zde asi někdo chtěl obnovit slávu Granátky. Leč, stojí při silnici, kterou se dá těžko přejít, kolem frčí auta. Kam? Proč být hned sprostej.