Pindy z Facebooku - srpen 2013

1.8.

Už v roce 1894 věděl hrabě Jan Harrach, že na kopec patří hospoda. Stojí na vrchu Kozinci dodnes. Převraty, nepřevraty.

5.8.

Ani Váňa se Šemíkem by neprojeli!!!

Cyklostezka rekreačního typu, dá se objet po frekventované silnici.

Na Zbraslavi na mě volala dvě děvčata, že cyklostezka je uzavřená.

Ženskejm budu akorát věřit!!

Nebylo třeba nic uzavírat, ale jedinci se našli...

Za mnou leze přes polámané stromy cyklista. Spřízněně na něj hovořím:

"Jsme to ale pitomci, co?"

Zatvářil se jako tvarohová buchta, do které zapomněli dát náplň.

"Jsem zvědavej, kdy to ukliděj!"

Rozumím, drahý kolo, taky dres, na takovým stroji nemůže jezdit v teplákách jako venkovská babka, která zapomněla koupit v konzumu brambory, včera v šest večer byla bouřka a celou noc na to nikdo ještě nešáh!

Ale jsou i jiní. Usměvavá cyklistka.

"Myslíte, že tudy projedu?"

"Já tudy ráno prolez a podívejte se na mě."

Zamávala a vyrazila za dobrodružstvím.

8.8.

8.8.2002 jsem si zakoupil kolo.

Začíná se mnou dvanáctý rok.

To už je důvod k zamyšlení.

Něco chytrýho napsat, třeba...

Rok dvanáctý - to by byl dobrej název, jestli už ho někdo nepoužil.

Povídku? Esej ne, to je pro intoše, pohádku?

Lidové vyprávění?

Myšlenky z cest?

Mám na obsah celý rok, třeba mě něco napadne.

?????Nic mě nenapadá.

Kdyby aspoň nepřekážela všude lednice...

10.8.

Zasadit rajče do truhlíku s kytkama na vokno je asi volovina. Jsou malý, ale dobrý.

11.8.

U nás na voknech 

pěstujeme nejen rajčata.

Zafoukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku.

Minulou neděli fouknul, hrušky nebyly při ruce, tak přihrál aspoň nějaký dříví.

Člověk vyjede na kopec a podívá se.

Pokud má čas.

Blbý by bylo něco zmeškat.

Co to je v dáli?

Krkonoše, co by to bylo.

Až pojedete z Jilemnice do Roztok, zastavte se, hospoda tu není.

Ahoj Krkonoše.

Já někdy přijedu.

14.8. 

Třebenicko

Nádherné mraky, obrovská viditelnost, fotograf by udělal skvělé fotky. Jelikož do focení jenom fušuju, taky jsem udělal fotky. Jak mi vypadlo z foťáku, dávám sem. Ale některé nejsou úplně k ničemu... Moje zážitky, moje památka.

Navštívil jsem Lucký mlýn u Chodovlic, tedy jenom jsem se kolem něj motal. Pracovalo se tam, překážel bych. Sem mě navedla paní Olga Černá, která tu má vzpomínky.

Pak jsem byl v Chodovlicích, jel jsem do Jenčic pod Košťálovem, dal si pivo v Třebenicích, vyjel do Dlažkovic (sakramentský krpál), už jsem nestihl pořádně prohlédnout Podsedice, které se před lety proslavily fackou jednoho poslance ČSSD druhému, jména jsem zapomněl, tak se časem zapomene i na dnešní "hvězdy". Sem ještě přijedu.

Na zpáteční cestě v Sulejovicích mi vietnamská hostinská naúčtovala za čepovanou desítku 15 Kč, za dvě kačky tuzera se mi málem poklonila. Čuměl jsem.

V Lovosicích jsem koupil meruňky, ty skoro přezrálé, vynikající, ve vinotéce půl litru žernoseckého, vynikající, balíček preclíků vynikajících. Upekla pekárna Šumava v Jablonci nad Nisou. Trochu divoké, ale pořád lepší než když je na výrobku "Vyrobeno v EU". A vyber si!

Jdu spát, odpočinek bude určitě vynikající.

15.8. 

Jiří Včelař Kotas

Hrabu se ve včerejších zprávách. Soudruh Ransdorf má zase problémy. Informace o něm přehlížím stejně jako kydy o Ivetě Bartošové. Ale tady na mě zablikalo jméno Jiří Včelař Kotas, prý Ransdorfův spolužák, zamotali se do jakýchsi machinací s falzifikáty uměleckých děl.

Pamatuju se na pana Kotase, v roce 1990 přijel z emigrace, vystupoval v televizních diskuzních pořadech v době, kdy jsem si ještě myslel, že jejich sledování mi něco může přinést.

Zaujal mě inteligentním vystupováním, zdálo se, že mluví k věci a ví, co povídá. Také se později stal poradcem Václava Klause, myslím, že na strašně krátkou dobu, nevím, jestli byl vyhozen nebo vyhnán.

Angažoval se kolem založení banky Bohemia, první banky, která tehdy zkrachovala. Měl jsem u nich svůj první účet. Začínající živnostník potřeboval účet, velké banky mi nabízely tehdy termín jeden dva měsíce. Z banky Bohemia, která měla sídlo na Žižkově, kde sídlily (nebo ještě sídlí?) odbory, jsem odcházel s účtem po deseti minutách. Ještě jsem jim přitáhl další klientku, spolupracovnici.

Myslím, že se psal rok 1993, 94 (?), kdy banka zmizela. To už v ní Kotas, jehož jméno pro mě bylo jistou zárukou, dávno nefiguroval. O peníze jsem nakonec nepřišel a měl jsem poučení do života, že na prachy si má člověk dávat bacha, hlavně na skutečnost, komu je svěřuje.

Jiří Kotas mířil výš, v roce 1992, po abdikaci Václava Havla, kdy se Československo rozpadalo, se neúspěšně pokusil získat funkci prezidenta. Pak jsem se s jeho jménem sešel ve zprávách o vyšetřování různých podvodů a zlodějen.

Soudruh Ransdorf, jak vidím, nelení. Co kdyby komunisti všechno znárodnili…

16.8.

16.8.1980 byla sobota.

Od rána to vypadalo, že už brzy bude naše rodina pětičlenná.

Motal jsem se u telefonu, abych zavolal sanitku, taxíka, koňský povoz ne, ty už tenkrát nejezdily, byl jsem zjevně nervoznější než potencionální rodička.

S manželkou jsem se srazil u dveří. V ruce dvě igelitky:

"Tak to tu beze mě nějak přežijte!"

Zdrhla mi na autobus.

Syn, necelé čtyři roky, dcera necelé dva roky. Neměl jsem příliš prostoru se rozmáchnout.

Zastávka autobusu před barákem, Thomayerova nemocnice pár stanic.

Autobus číslo 189.

Slunečno, jako dneska.

Dříve narozené děti jsem odvedl do Krčského lesa. Hospoda Na tý louce zelený byla tenkrát malou obyčejnou putyčkou.

Po pivu a limonádách jsem požádal o použití telefonu.

Zrovna přišla na svět dcera Anna.

Se mnou bylo ve výčepu 5 dospělých, objednal jsem 5 malých rumů, aby dítě rostlo.

Víc ne. Nemohl jsem se opít nemaje babiček a dalších chův.

Taky jsem neměl moc peněz, přestože nebyla krize a Kalousek ještě nestačil rozkrást bohatou republiku. Paradoxy.

Musel jsem nahlásit, že v pondělí nepřijdu do práce.

Budoval jsem v té době metro v dnešní stanici Roztyly, tehdy Primátora Vacka. (měli jsme verš - primátor Vacek dostane pár facek).

V buňce, ve které telefon nebyl, jsem nechal vzkaz. Divná doba bez mobilních telefonů.

Na Nových dvorech měl zahradnictví Bulhar, národností. Hned vedle domu, kde před lety zastřelili veksláka alias podnikatele Mrázka, ale to bylo mnohem později.

Chudák zahradník dostal vynadáno od manželky.

"Do porodnice musíš dát papír."

Tedy na růže.

"Když papír, tak papír..."

Krásné srpnové růže manželka stejně neviděla, nesměly tehdy přijít na pokoj. Hygiena.

Dcera, ode dneška prostřední ratolest, celou anabázi prospala v sedačce na mých zádech, jak bylo jejím zvykem.

Syn se mě držel za rukou a hrozně brblal. Chtěl totiž bráchu Kubu.

Celý den jsem se pohyboval kolem Krčského lesa, porodnice je hned vedle.

A za šest dnů jsme měli doma tohle.

Pod Hazmburkem

Jedu lokálkou z Lovosic přes Libochovice. Žádné protihlukové stěny.

Vidím úrodnou krajinu. Na zahradách nejsou anglické trávníky, možná proto, že Anglie je  daleko.

Zelinářský ráj, krajina pod Hazmburkem.

Mám zajímavé spolucestující.

Dědeček vozíčkář, aktivní babička vše organizuje.

Holčička, roztomilá, jak jinak, v kočárku, její brácha by do něj skoro taky patřil, ale dva se nevejdou.

Asi k někomu jedou.

Houby k někomu, na výlet jedou. Na Hazmburk.

Děti se těší, děda kroutí hlavou nad nápadem své ženy.

Skeptik, ale v očích má skrytou radost. Určitě se taky těší, ale přece nebude jak malý dítě...

Malý vláček kolejáček má vysunovací plošinu pro vozíčkáře.

Vystupují ve Slatině, ten kopec jsem šlapal, Himaláje jsou horší, ale jak babička výpravu dostane k hradu?

Strašně jim fandím.

Bez bláznů by byl svět k ničemu.

17.8. 

Rychlík Vihorlát

Tak se jmenoval noční vlak, přijíždějící do Prahy z východního Slovenska.

Pokračoval do Děčína. Nastupoval jsem do něj, jezdil s ním do práce na stavbu v Kralupech.

Vystupující zanechávali ve vlaku zálohované lahve. Za korunu kus.

Trochu jsem se zapatlal, ale bylo na svačinu. Taky jsem dal Ježíškovi na kolo pro syna.

Že by to bylo nedůstojné zeměměřického technika, mě nenapadlo. Rodinnému rozpočtu jsem pomohl. Nestěžuju si.

Bylo to v době blahobytu osmdesátých let.

To ještě neuhodila s plnou silou bída a hlad současnosti.

Že lidé zapomínají, je lidské.

Já si náhodou vzpomněl.

19.8.

Inženýr Zeman,

demokraticky zvolená hlava českého státu hovoří se šéfredaktorem Haló novin Petrem Kojzarem:

Mimo jiné

"V případě, že v úterý sněmovna přijme usnesení o svém rozpuštění, vyhlásím předčasné volby na 25. a 26. října. Tuto zprávu oficiálně oznámím až tehdy, jestliže se Poslanecká sněmovna rozpustí, ale vzhledem k sympatiím k Haló novinám a vzhledem k rozumnému postoji komunistického klubu při hlasování o Rusnokově vládě, jste první, komu to říkám."

Hospodář na svém místě. Proč zatěžovat státní pokladnu výdaji za mluvčího, když chci něco svým voličům sdělit. Máme přece Haló noviny.

Nebo snad "Svůj k svému"?

21.8.

Jestli mají něco společného krávy s chřipkou, dostal jsem chřipku jako kráva. Slovo viróza nepoužívám z pochopitelných důvodů.

23.8.

Ke korytu!

Onehdá jsem pozoroval pašíky, jak se strkají u koryta.

Neviděl jsem, že by se mezi sebou nějak dohadovali, chtěli se nažrat. Pořádně. Prase, které bylo navíc, překáželo.

Jsou to jen prasata, prý relativně inteligentní tvorové, dokonce jsou takoví vědci, kteří čuníky řadí před naše milované pejsky. 

Nechám vědce, ti vždycky dokáží, co zrovna potřebují.

Jsem rád člověkem.

Lidé, toužící po místě na slunci (cítíte ten rozdíl: koryto - slunce!) nejsou sobci, všechno činí jen pro druhého.

Jsou ochotni se dohodnout s druhým, zvlášť když je třeba odstranit některého hajzla...

Pardon, ujel mi slovník.

Lidstvo potřebuje, aby se pro něj někdo obětoval. Jsme tu, my jsme ti praví, ostatní jsou pomýlení, jestli ne dokonce podvodníci.

Chystá se dvouměsíční bitva o budoucnost českého národa, taky děti a vnoučata bych měl zařadit. Nerad, oni ještě za nic nemůžou.

Kdo, s kým, o čem, pro koho, to bývala dávno zapomenutá televizní písničková soutěž, nebudu vysvětlovat pravidla.

Pro koho to děláme, dobře víme.

Kdo s kým, to bude estráda! K smíchu? K pláči?

Odchody, příchody, vystupování z partají, vylučování, zakládání spolků, odkopávání spojenců.

Normální předvolební menu.

Ale málo času, jen dva měsíce.

Jestli tohle režíroval národem zvolený prezident, jehož nemám rád, tak se mu dílo podařilo.

Je neodvolatelný. Pokud se nepropije nebo neprokouří do krematoria nebo nepovraždí lékařské konzilium, že mu schovali cigarety.

Když ho něco chytrého napadne, všude ho musí uvítat. Hlavu státu.

Třeba ho jen podezírám, jsem zaujatý, často si připadám jako idiot, jak by mě asi spravedlivě zařadil.

Nestěžuju si na svůj život, jsem narozený v roce 1943, zažil jsem tolik změn. I blbců. Jaká nuda musí být třeba ve Švýcarsku!

Pamatuju dobu, kdy se z mých spolužaček stávaly pionýrky, pak svazačky, ještě mě čekají hádky s důchodkyněmi, jestli Štrougal byl lék proti revma nebo postava z televizního seriálu vod toho... ježišmarjá, ten dědek nic neví.

Divadlo mám rád, hercem jsem nikdy nebyl, jen divákem. 

Divadelní sezóna zahajuje, račte vstoupit.

Jsem rád člověkem, protože prasata neumějí psát. A číst.

Právě jsem se dočetl, že Borisi Šťastnému jde hlavně o ideály. Toho stejně vyštval Kubera, protože je proti kouření. Tedy Šťastný.

Kristýna Kočí zakládá lobbistickou firmu.

Možná bude radit, jak pumpnout svého stranického šéfa o peníze a pak ho udat, že ji podplácel.

Starej člověk si má dát po obědě šlofíka, prý je to zdravé.

Kecám trochu dlouho.

Tak ahoj.

25.8.

Sen

Zdál se mi sen.

Nastupoval jsem na loď, proč to nevím. Nalili mi koňak. Hodně velkýho panáka. Než jsem se stačil napít, musel jsem na záchod. Podařilo se mi rychle znovu usnout, ale koňak zmizel, a zdály se mi už samý kraviny.

26.8.

Mulhacén (3478m)

je nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova v pohoří Sierra Nevada ve španělské Andalusii. Moc jsem tenkrát v roce 2005 záviděl skupince mladších, kteří při cyklistickém zájezdu Adventury vyjeli po kamenitých cestách asi 100 metrů pod vrchol.

Záviděl? Ano věk, ale přál, pochopitelně. Tak to na tom světě chodí.

27.8.

Teprve teď se dnes rozhlížím po internetu a vidím, že jsem zaspal. Společnost vře! Vznikají nová politická uskupení. Myslím, že nazuju botky a zajdu do hospody, snad najdu pitomce pro spolupráci...