úterý 2. září 2014

Semily



Semily, podhůří Krkonoš, bývalý semilský okres zahrnoval i samotné hřebeny Krkonoš až k hranicím s Polskem. Někdo město počítá mezi místa, patřící k Českému ráji. Na Kozákov není daleko, na pravém břehu Jizery se zvedá hřeben, kde leží Vysoké nad Jizerou.
Kolem Jizery vede divukrásná Riegrova stezka k Železnému Brodu. Při svých toulkách jsem se musel mnohokrát města dotknout. Od roku 1960 patřilo do Východočeského kraje, spadal pod něj i Turnov, což turnovští nesli velice těžce. Příslušnost Semil k Libereckému kraji je asi logická, na druhou stranu tyhle podivné čáry, kterým se říká hranice, vymýšlejí úředníci a kvůli nim určitě článek nepíšu.
Chtěl jsem se ubytovat v Semilech, že navštívím i zmíněnou Riegrovu stezku a budu se věnovat nejen porovnání historie s dneškem. Ne, že by tady nebo v Lomnici nebylo ubytování, ale ani zazobanému důchodci se nechce platit za jednu noc platit osm stovek.
Díky internetu jsem nakonec našel ubytovnu v Jablonci nad Jizerou, která mě cenově potěšila. Ani jízdné za autobus přes Vysoké mě nezruinovalo. A pak cesta z Vysokého do Semil je překrásná, měl jsem štěstí na viditelnost, na obzoru Ještěd, protože jsme v Libereckém kraji.
Všechno tedy bylo jinak, přesně tak to tulákům vyhovuje.
Určitě jsem tu kdysi šel stokilometrový pochod, spali jsme ve spacácích v sokolovně, možná bych našel i datum pochodu, ale to asi není zajímavé. Uléhali jsme na podlaze druhý den po svatbě, naše svatební cesta nevedla bůhvíkam, no za komunistů stejně moc možností nebylo, ale do Semil.
Start byl v sobotu ráno a kamarádi, informovaní Pošťákem alias Tondou Musilem natrhali mé manželce svatební kytici a hodili jí na spacák. Byla z kopřiv.
Tolik vzpomínka, dnes přijíždím autobusem, pokud chodím po městě celý den, nachodím 10 km? Nevím, ale večer přemýšlím, nedostal-li bych někde jiné nohy. Aspoň u Vietnamců.
Přijíždím s knížkou Zmizelé Čechy - Semilsko a mám i fotky stažené z internetu.
Nepamatuju se na město, kopce byly kdysi pro nás důležitější. A tak teprve koncem srpna 2014 se dozvím, že centrem Semil bylo Hoření náměstí, dnes Komenského, protože se sem chodilo i do školy.
Tady se odehrával veškerý veřejný život a já tu začínám.

Neznalý důležitých staveb města musí být nutně na mrtvici. Dům továrníka Hamáčka, kde byla v 18.století škola, sousedila s hospodou, které se říkalo malá radnice, jsem našel. Z jeho podoby by asi neměl Hamáček radost, přestože z boku je vchod do hospody, ničil mě kostel za ním. Barokní kostel svatého Petra a Pavla z počátku 18.století se dostal začátkem 20.století do takového stavu, že musel být zbořen a na jeho místě vyrostl kostel nový. Těžko bylo pro neznalce sladit kostel s budovou před ním.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


23.března 1932 se odehrával v Semilech požár.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Záběry jako je tento z východní strany Komenského náměstí jsou efektní, ale blbě se dělají. Snad se aspoň trochu povedlo.
Mariánský sloup z roku 1738, patrně z dílny Jelínků z Kosmonos. Stojí pořád na jednom místě.
Ať se snažím sebevíc, nedokázal jsem najít, kde jsem si tuhle fotku vypůjčil. Není to ani dva týdny... A prý bude ještě hůř...


Stále jsem na Komenského náměstí. Tentokrát pohled ze západu na východ. Severní, v tomto případě levou stranu náměstí opanovaly školy, největší je měšťanská, ale stejně jako jinde, školy často mnohokrát mění názvy a účel. Kdo chce, nechť si pídí. Samotný dům vpravo je Vlkánovsko, výhrady proti současné podobě prosím na adresu JZD.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Pohled na jihovýchod Komenského náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Pohled na jihozápad Komenského náměstí.


Pohled na měšťanskou školu a dům, který musel ustoupit dopravě. To byla ta malá radnice, o které píšu u první srovnávačky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Jihovýchodní roh Komenského náměstí, ulička z něj vycházející se jmenuje Koštofranská.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Opět stejný roh Komenského náměstí, tentokrát z rampy u kostela. Tady už stojím nad ulicí Husovou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 6.díl - Libri 2004.


Zůstávám ve stejných místech, poblíž radnice v Husově ulici měl fotoateliér Petr Bičiště, dnes zde rámují, předpokládám, že obrazy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


V Husově ulici v této době přidával lidem do života sladkost cukrář Samek.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Pohled Husovou ulicí vzhůru směrem k radnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Stojím jen o málo níž, než při předchozí srovnávačce. Vpravo je Národní dům, aspoň tak hlásá nápis, jinak spíš ruina.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Teď už jsem úplně dole, vlevo je Okresní dům, který se stal i hotelem, vpravo býval pivovar.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


A ještě doleji ustupuju. Pivovar byl vrchnostenský, pak městský, koupil ho i sládek Karel Srba. Dům vpravo býval hostinec U české koruny, patřil advokátu Antalovi Staškovi. I to se podívejme, z jakého rodu pocházel Ivan Olbracht, autor Anny proletářky. Po roce 1960 se dům stal muzeem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Dům čp.2 ještě v zajímavějším záběru. Z místa, odkud jsem fotil, jsem se potom otočil doleva a viděl v kameni vytesané otce Antala Staška a syna Ivana Olbrachta, jak debatují, asi o boji dělnické třídy. U této spisovatelské dvojice si nejsem jistý, jak to bylo s jejich pseudonymy a skutečnými jména, historik nebo semilský patriot určitě poradí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 6.díl - Libri 2004.


Od kostela vede souběžně s Husovou třídou ulice Petřinova. Tady stával hostinec, ve kterém se konal první koncert semilského zpěváckého spolku. V roce 1904 shořel, byl obnoven, ale už vypadal jinak.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Tak dlouho jsem Husovou ulicí klesal, až nebylo kam, to jsem se dostal na Dolení náměstí, které se hmenuje Riegrovo. Tady se změnilo mnoho. Komentovat pro mě je těžké, motal jsem se tady půl dne, nakonec jsem se nějak našel, raději nechám mluvit obrázky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Další 4 srovnávací fotky jsou též z též lokality, ale původ starých fotek je jiný.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.





Jsem stále na Riegrově náměstí, v severní frontě mě zaujal roztomilý domeček, patřící knihkupci a vydavateli pohlednic Karlu Chaloupeckému. Asi je stavby škoda, nezbourali ho ale komunisti, už v roce 1911 se komusi nehodil do městské zástavby. Karel Chaloupecký se jmenoval můj kmotr, byl to tátův kamarád, je tu nějaká rodinná vazba? Kdo mi to poví, ani on, ani táta. Možná brácha, se kterým jdu dnes na pivo, ale ten je stejně sklerotický jako já. Možná by bylo lepší tvrdit, že knihpkupec byl otec mého kmotra, ať mi někdo dokáže opak.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Asi nejdůležitější občan Semil František Ladislav Rieger si samozřejmě zaslouží pomník. František Šaloun vytesal, na podstavec byl slavnostně postaven v roce 1928, řečnil Dr. Karel Kramář. A tak si tu stojí na náměstí, které nese jeho jméno blízko bývalého Riegrova mlýna, z jehož areálu zůstal jediný domek, kterému se někdy říká Riegrův rodný dům. Jak je to přesně, kdo ví, ale v domku je hospoda, kde jsem obědval, roštěnou s brusinkovou omáčkou, k tomu Plzeň, bylo to výborné, ale dvě stovky nestačily, menu pro důchodce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Semilský zámek je zajímavý také tím, že ho kdysi město koupilo pro své účely, po přístavbách ho stále využívá pro svou administrativu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Ještě jeden  pohled na Riegrovo náměstí, tentokrát směrem k nádraží. V roce 1965 zbouranou starobylou kovárnu nenahradilo nic. Bolševické symboly na zdi nejsou propagací komunismu naopak před ním varují.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Odcházím na vlak. Přecházím po mostě řeku Jizeru. V ose mostu je budova, která bývala hotelem Slavie, centrem společenského života. V dobách budování se stalo centrem finkcionářů ROH a SSM, kteří ho rekonstruovali podle svého vkusu. V tu chvíli mi zatrnulo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivo Navrátila a Pavla Jakubce Zmizelé Čechy - Semilsko, kterou vydala Paseka v roce 2010.


Ve svém tabletu mám ještě jednu fotku onoho objektu. Jsem fascinován, přidávám ještě ten.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://sdhsemily.iprostor.cz/fotogalerie/z-fotogalerie-pana-janouska/semily-v-historicke-fotografii.htm


Po příjezdu domů a následném zpracování nejsem spokojený sám se sebou, mám pocit, že jsem leccos zapomněl, asi se dalo najít i další zajímavosti. Počítal jsem se 4 dny, nakonec jsem městu věnoval jen dva dny, toulal jsem se i jinde. Tak to u nás tuláků bývá. Myslím, že bych se sem měl ještě vrátit. Zdá se mi, že celé moje povídání je jen epizodou v životě spěchajícího Pražáka.


Taky jsem pár fotek udělal cestou po městě


Další srovnávací fotky z různých lokalit







Žádné komentáře: