Hoštka

Jsem v městečku, které se jmenuje Hoštka nebo Hošťka, jak některé prameny uvádějí? Háček sem, háček tam. Taky bych mohl uvést jméno Gastorf, jak místo nazývali Němci, kterých bylo v době prvorepublikového Československa kolem 80% z celkového počtu obyvatel.

Jsem tedy opět v místech dnešního polabského Litoměřicka, kde se prolínaly národnosti, lidé zde v historii vedle sebe žili až se zjevili blbci, zastiňující se láskou k národu, hlavně toužící po věhlasu a moci. Kdo si začal?

Nenávidím nacionalismus jakékoliv barvy, otvírá se mi kudla v kapse v dnešní době, kdy se objevují ti praví, kteří by chtěli vést národ. Snad bych je zavedl na místa, kterými právě procházím. Co všechno způsobili lidé, kteří se cítili být lepšími pro svůj původ, přestože na jejich zrození měli zásluhu jenom rodiče.

Mám v ruce publikaci Štětí a okolí na starých pohlednicích, kterou sestavili Vitalij Marek a Petr Prášil. Jak je zvykem u publikací hostivického vydavatelství Baron, je skvělá. Mimo jiné navazuje na publikaci z Úštěcka, kde jsem často pobýval v minulých dvou letech.

Nedávno jsem navštívil nádherně položenou obec Malešov, ze které udělaly události druhé poloviny dvacátého století málem trosku. Vesnice dnes administrativně patří pod městečko Hoštka, které je ve stínu Štětí, jehož proslavily hlavně socialistické papírny.

Chtělo by se mi napsat, že Hoštka je zapomenutým místem, ale co mám já za právo se takto vyjadřovat? Vlak sem jezdí, autobusy též, v hospodě dají poutníkovi najíst i napít.

Mají i svoje vodstvo, potok Obrtku, který o pár kilometrů dál vtéká do Úštěckého potoka, pokračuju tedy tam, kde jsem loni přestal.

Kromě jednoho porovnání, kde původ staré fotky uvedu, jsem historické fotky okopíroval z publikace, o níž píšu výše.

Z Prahy sem není daleko, na trať Lysá nad Labem - Ústí nad Labem se dá nasednout buď přímo v Lysé nebo ve Všetatech. Zvláště v době nastupujícího jara se jedná o velmi příjemnou cestu.

Vystupuju v Hoštce z vlaku, železniční obsluha si mě prohlíží s nezájmem. Zase nějakej cizí dědek. Oplácím nezájem a odcházím. Stará fotka nádraží v publikaci je, ale srovnávačku udělat nedokážu.

Na kraji zástavby v Litoměřické ulici stojí budova, která byla postavená v roce 1928 jako česká škola. Ač Češi v Hoštce byli v menšině, školu potřebovali. Dnes je tu sídlo zemědělské firmy.

Kousek dál je na Litoměřickou ulici kolmá ulice Klicperova, kde stojí vilová čtvrt, vystavěná ve 20. a 30.letech dvacátého století.

Litoměřická ulice, náměstí v dohledu. Vpravo míval pan Lehnert palírnu, vlevo bývala hospoda, dnes je z ní domov důchodců. Nebo seniorů?

Litoměřická ulice jenom o kousek blíž náměstí.

Ringplatz neboli Tržní náměstí, dnes mu v Hoštce říkají náměstí Svobody. Od hostince U Lišky se dívám přes náměstí do jeho severovýchodního rohu. Uprostřed je sloup Nejsvětější Trojice. Pohlednici, jak je zřejmé, krasopisně počmáral věrní Bratránek Pepánek.

Vidím kostel svatého Otmara, vlevo je hostinec U radnice, později tu byla německá mateřská škola a hospoda přestěhována do sousedního domu.

Pohled do jihozápadního rohu, odkud vychází Litoměřická ulice. Hostinci U Lišky dnešní doba postavila jakousi verandu. Vpravo je spořitelna. Bývalá.

Jihozápadní roh náměstí detailněji, vlevo hostinec U Lišky a je dobře vidět jak pro moderní automobilový provoz nestačila šířka Litoměřické ulice 

Od spořitelny se dívám na sloup Nejsvětější Trojice a kostel svatého Otmara.

A další pohled v opačném gardu.

Pohled na hostinec U radnice, kde dodnes sídlí městský úřad. Uličkou vedle něj se jezdí na Malešov a je zde stanice autobusu, odkud se dá jet do Štětí, do Hněvic.

Další dva záběry proti sobě, první k severovýchodu, druhý k jihozápadu.

Detailní pohled na sloup Nejsvětější Trojice, který byl v roce 1737 vysvěcen jako ochrana před požáry. A hasiči byli bez práce. Za ním Gasthaus Zum Rathaus. To bylo správné, na radnici by měla být hospoda, když mě na úřadě naštvou, můžu si dát panáka, když mě potěší, tak taky.

Potkal jsem tu na náměstí místního občana, kterého zřejmě vhled jeho bydliště zajímá, nelíbila se mu dnešní úprava,  kdy byla zrušená zahrádka kolem sloupu. Mám z takových setkání radost.

Tady je ten jediný záběr, který jsem nekopíroval z hostivické publikace. pochází z adresy http://www.fotohistorie.cz/

Na rozloučení s náměstím Svobody pohled z doby, kdy již Němci netvořili většinu obyvatelstva města. Proč jsem nechal sloup schovat za dopravní značky? Mohl jsem se postavit vedle, ale už by nešlo o autentický pohled.

Na místě, odkud je předchozí záběr, se stačilo jen otočit směrem od náměstí. Ulice se jmenovala Široká, dnes Petra Bezruče. Vůbec nic proti básníkovi nemám, naopak, ale nějak mi slezský bard do této lokality nepasuje. Mám však velkou radost, že pumpa, pravděpodobně z 19.století, existuje i ve století 21.

A hned následuje pohled ulicí Petra Bezruče nazpět k náměstí.

Došel jsem na bývalé Josefské náměstí, které náměstím přestalo být a je pokračováním ulice Petra Bezruče.

Proč kdysi Josefské náměstí?

Tentýž prostor v pohledu od kostela svatého Otmara.

Kostel svatého Otmara.

Končím u kaple Nanebevzetí Panny Marie. Pohled zblízka.

A z povzdálí z ulice, které tady říkají Malá Strana. Turisté nespleťte se, odtud je na Hradčany daleko.

Kousek odtud je hospoda, hned je veseleji. Vesnice kolem mě lákají. Sice neznámé, ale zajímavé hlavně skutečností, že v publikaci je mnoho pěkných historických fotek. Tak snad někdy příště.


Pár fotek z mé procházky.


Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde.