Pokouším se splnit svůj slib, že srovnávací fotky z Kralup nad Vltavou budou mít druhou část. První je na této adrese:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/04/kralupy-nad-vltavou-1cast.html
Skončil jsem na Palackého náměstí, kdysi přirozeném centru města, které díky dějinným událostem trochu postavení ztratilo.
Dva přímé zásahy z amerických bombardérů v pětačtyřicátém, doba socialistické výstavby se s prostorem nijak nemazala, v roce 1980 mu zbořila jižní frontu kvůli železnici.
Právě z jižní strany pochází většina historických fotek. Chodil jsem smutně a odkládal jednu fotku za druhou. Z míst, odkud fotili mí předchůdci, se fotit nedalo. Domy byly zbořeny, podchod pod dráhou prodloužen a aby tu nezůstala jen zeď, nastoupila zeleň, která prostor aspoň zdobí, ale málo platné, jakoby bych byl jinde.
Nakonec jsem nepohrdl starou fotkou z německého webu
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava a západní fronta náměstí
Stejně jako v první části je většina starých fotek kopírována z publikace Josefa Stupky Zmizelá tvář Kralup, kterou vydala Mladá fronta v roce 2006, pokud neuvádím jinak.
Městská spořitelna stála a stojí, třebaže se jmenuje jinak, na rohu Palackého náměstí a Husovy ulice.
Jeden ze zásahů bombardérů byl rohový dům Palackého náměstí a Jungmannovy ulice. Dlouhá léta tu trčela díra se socialistickými reklamami, nově postavená banka tady nebyla ani v době, kdy jsem se zde pohyboval v montérkách.
V první části kralupských srovnávaček jsem se pohyboval v ulicích, kde tehdejší Železniční stavitelství tolik neřádilo. Tady už jsem na místě činu. Jungmannova ulice byla obchodním korzem s vyhlídkou na ještě nezalesněný vrch Hostibejk. Nebyl jsem přítomný, když se levá strana rušné ulice poroučela k zemi, pohybovali jsme se zde, jezdili tudy se sporťákem pro dvojčata, který jsme zdědili po jednom kolegovi. Dnešní maminky by s ním odmítly jet se smetím ke kontejneru. O dvoukolák jsme žádali přes 3 roky, dráze se asi nevešel nákup vozidla do tabulek. Byli jsme odbýváni, že jsme mladí, že ten náš vercajk snad uneseme.
Ano, socialistický podnik zajistil všechno, hlavně těm, kteří uměli hodně řvát nebo mohli mávat rudou stranickou knížkou. Řvát se nám nechtělo, není dobré být příliš vidět a slyšet. A ke komunistům se nám taky nechtělo, ani oni o nás nestáli.
Když už jsem se rozepsal, tady někde jsme potkali starší dámu, oblečením i chováním. Pustila se do nás, že jsme zbořili obchody a stavíme tady pitomou zeď. Naše výmluvy, že my jsme jen příručí na velké socialistické stavbě, přešla mávnutím rukou a odchodem z placu. Asi pamatovala doby, kdy starší dáma se těšila úctě. Staré dobré časy.
Do Kralup patří povodně. Ne jen jednou za sto let, kdy se zaplaví půlka Čech. Televize tenkrát nebyla, stejně v roce 1890 by se věnovala poškození Karlova mostu v Praze, koho by zajímala zaplavená ulice v Kralupech? A tak zde jsou dvě fotky.
Pohled z dolejšího konce Jungmannovy ulice směrem k Palackého náměstí. Paní v pravé části mé fotky prchala před foťákem, stejně se do záběru dostala. Já však toto nedělám záměrně, prostě někdy to tak vyjde.
A ještě jednou. pamětníci obou stran Jungmannovy ulice pomalu stárnou a vymírají, ubýváme, třebaže jsme čím dál hezčí.
Dětská slavnost před domem krejčího Režného na dolním konci Jungmannovy ulice. Dům není, já stojím pod nově postaveným viaduktem, pracovně jsme tomu říkali estakáda. Možná ani nestojím přesně, kde bych měl, sluníčko mi nepřálo, přesto srovnávačku nevyhazuju, připadá mi zajímavá.
Starou fotku jsm okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)
Popošel jsem od předchozí fotky kousek za roh ulicí Jiráskovou. Vltava sem znovu poslala přebytečnou vodu, tentokrát v roce 1940.
Jiráskovou ulici pamatuju z 80.let jako krátkou, špinavou, málem polozbořenou, dnes jsem se tam v bistru docela slušně najedl. Jinak ale v 50.letech tu zřejmě byli lidé seřazení manifestovat. Proč? To je blbá otázka.
Jiráskova ulice z přechodu přes Zákolanský potok. Před kostelem bývalý Macákův pohřební ústav, kde je dnes pěkné bistro, vedle Kratinova továrna.
Jiráskova ulice ještě z větší dálky a jiného úhlu, vpravo je vidět dům Josefa Vlacha, stojící na rohu Jiráskovy a Jungmannovy ulice. Dnešní knihkupectví U Vlachů.
Začátek Riegrovy ulice se špatně fotí, ale snad něco skrz stromy vidět je. Raději dávám dva snímky. V rohovém domě je dům mládeže a je hezky pomalovaný - veselý dům.
Podešel jsem dráhu podchodem a jsem v ulici S.K.Neumanna, dříve se jmenovala Fügnerova, protože tu stála nádherná sokolovna. Dům stojí stále, jen je v ní herna s antickým jménem, vedle je Sokolská ulička, za níž dům své bývalé ozdoby ztratil. Zaznamenal jsem, že sokolovna v Kralupech je v současnosti na pozemku, kde býval Jodlův statek. Nízký domek byla kovárna Františka Čermáka, v novém domě bývala i banka, já mám stále pocit, že tu za hlubokého komunismu byla Mototechna. Na levém kraji snímku je vidět kus oné slavné nově vybudované estakády. Možná, že kecám, ale při pohledu na tu stavbu mám pocit, že zde kdysi proběhla soutěž o nejošklivější návrh stavby.
Už za první republiky se stalo ze sokolovny bio Sokol, dále stojí synagoga a na konci následujícího domu už je Velvarská dráha.
Ano teď už stojím proti ulici S.K.Neumanna. Na Velvary vlaky už jezdí trochu jinudy, ale baráky zatím stojí, místo přejezdu je tu zarážedlo, česky šturc. Velký dům vlevo, který zmizel, bývala sušárna.
A tady právě sušárnu demolují. Myslím, ale, že fotka tehdy vznikla kvůli mašince.
Buštěhradský přejezd. Tady jsem se něco nachodil. Vpravo mimo záběr stojí areál, tenkrát továrna Barvy laky. Hodně se přes koleje chodilo, někoho napadlo, že by se mohl postavit přechod. Železný, dost vysoký, hodně schodů nahoru, hodně dolů. Byl dokončený v době, kdy jsem sem nastoupil. Byl jsem zvědavý, kolik lidí po něm bude trať přecházet, znám totiž kázeň chodců. Nevím proč nebyla nikdy dána lávka do provozu, stála tu léta, opadávala z ní barva (před podnikem Barvy laky), rezavěla, po letech jsem objevil, že asi odešla do sběru. Škoda, že ten pomník lidského myšlení nezůstal stát.
Mohutná budova v pozadí není nádraží, ale nájemní dům pro zaměstnance Buštěhradské dráhy.
Nejdůležitější nakonec, v druhém domě zleva bývala hospoda, kam jsme někdy chodili na svačinu. Říkali jsme, že jdeme k bábě, která nám servírovala opečenou sekanou s výborným chlebem, dvě desítky k tomu. Nijak to nepočítala, chtěla vždycky pětku i s tuzérem (myslím tedy desetikorunu.
Otvírala v deset dopoledne, když byla někdy chuť, dobře se zde pracovalo. Místní snad říkali hospodě Na Kochmance.
Táž lokalita, dva nejbližší domy (od brány) byly kdysi zbourány, aby se lépe jezdilo do sídliště. Ulice se jmenuje Grégrova.
Tady nebombardovali Američani, ale socialismus. Nerudova ulice, za níž už začíná sídliště Na Hůrce. Přežila jen pěkná budova pošty.
Dlaždiči před Okresní nemocenské pokladny.
Přemyslova ulice. Vysoký dům vlevo patřil okresnímu úřadu, kralupští mu říkali hejtmanství. Vlevo kus domu řezníka Reicherta, který léty ztratil na kráse.
"Hejtmanství" z opačné strany.
Končím na Dvořákově náměstí. Reálné gymnázium, před nímž stával meteorologický sloup, jenž dostal svoje při náletu v roce 1945. Sousoší se odstěhovalo do středu náměstí a je zde poměrně klidné prostředí.
Možná není procházka po Kralupech tak efektní jako třeba po Třeboni či Českém Krumlově, ale bavilo mě to. Nahodilý čtenář mě musí brát jaký jsem.
Pár fotek z dnešních Kralup.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Skončil jsem na Palackého náměstí, kdysi přirozeném centru města, které díky dějinným událostem trochu postavení ztratilo.
Dva přímé zásahy z amerických bombardérů v pětačtyřicátém, doba socialistické výstavby se s prostorem nijak nemazala, v roce 1980 mu zbořila jižní frontu kvůli železnici.
Právě z jižní strany pochází většina historických fotek. Chodil jsem smutně a odkládal jednu fotku za druhou. Z míst, odkud fotili mí předchůdci, se fotit nedalo. Domy byly zbořeny, podchod pod dráhou prodloužen a aby tu nezůstala jen zeď, nastoupila zeleň, která prostor aspoň zdobí, ale málo platné, jakoby bych byl jinde.
Nakonec jsem nepohrdl starou fotkou z německého webu
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava a západní fronta náměstí
Stejně jako v první části je většina starých fotek kopírována z publikace Josefa Stupky Zmizelá tvář Kralup, kterou vydala Mladá fronta v roce 2006, pokud neuvádím jinak.
Městská spořitelna stála a stojí, třebaže se jmenuje jinak, na rohu Palackého náměstí a Husovy ulice.
Jeden ze zásahů bombardérů byl rohový dům Palackého náměstí a Jungmannovy ulice. Dlouhá léta tu trčela díra se socialistickými reklamami, nově postavená banka tady nebyla ani v době, kdy jsem se zde pohyboval v montérkách.
V první části kralupských srovnávaček jsem se pohyboval v ulicích, kde tehdejší Železniční stavitelství tolik neřádilo. Tady už jsem na místě činu. Jungmannova ulice byla obchodním korzem s vyhlídkou na ještě nezalesněný vrch Hostibejk. Nebyl jsem přítomný, když se levá strana rušné ulice poroučela k zemi, pohybovali jsme se zde, jezdili tudy se sporťákem pro dvojčata, který jsme zdědili po jednom kolegovi. Dnešní maminky by s ním odmítly jet se smetím ke kontejneru. O dvoukolák jsme žádali přes 3 roky, dráze se asi nevešel nákup vozidla do tabulek. Byli jsme odbýváni, že jsme mladí, že ten náš vercajk snad uneseme.
Ano, socialistický podnik zajistil všechno, hlavně těm, kteří uměli hodně řvát nebo mohli mávat rudou stranickou knížkou. Řvát se nám nechtělo, není dobré být příliš vidět a slyšet. A ke komunistům se nám taky nechtělo, ani oni o nás nestáli.
Když už jsem se rozepsal, tady někde jsme potkali starší dámu, oblečením i chováním. Pustila se do nás, že jsme zbořili obchody a stavíme tady pitomou zeď. Naše výmluvy, že my jsme jen příručí na velké socialistické stavbě, přešla mávnutím rukou a odchodem z placu. Asi pamatovala doby, kdy starší dáma se těšila úctě. Staré dobré časy.
Do Kralup patří povodně. Ne jen jednou za sto let, kdy se zaplaví půlka Čech. Televize tenkrát nebyla, stejně v roce 1890 by se věnovala poškození Karlova mostu v Praze, koho by zajímala zaplavená ulice v Kralupech? A tak zde jsou dvě fotky.
Pohled z dolejšího konce Jungmannovy ulice směrem k Palackého náměstí. Paní v pravé části mé fotky prchala před foťákem, stejně se do záběru dostala. Já však toto nedělám záměrně, prostě někdy to tak vyjde.
A ještě jednou. pamětníci obou stran Jungmannovy ulice pomalu stárnou a vymírají, ubýváme, třebaže jsme čím dál hezčí.
Dětská slavnost před domem krejčího Režného na dolním konci Jungmannovy ulice. Dům není, já stojím pod nově postaveným viaduktem, pracovně jsme tomu říkali estakáda. Možná ani nestojím přesně, kde bych měl, sluníčko mi nepřálo, přesto srovnávačku nevyhazuju, připadá mi zajímavá.
Starou fotku jsm okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)
Popošel jsem od předchozí fotky kousek za roh ulicí Jiráskovou. Vltava sem znovu poslala přebytečnou vodu, tentokrát v roce 1940.
Jiráskovou ulici pamatuju z 80.let jako krátkou, špinavou, málem polozbořenou, dnes jsem se tam v bistru docela slušně najedl. Jinak ale v 50.letech tu zřejmě byli lidé seřazení manifestovat. Proč? To je blbá otázka.
Jiráskova ulice z přechodu přes Zákolanský potok. Před kostelem bývalý Macákův pohřební ústav, kde je dnes pěkné bistro, vedle Kratinova továrna.
Jiráskova ulice ještě z větší dálky a jiného úhlu, vpravo je vidět dům Josefa Vlacha, stojící na rohu Jiráskovy a Jungmannovy ulice. Dnešní knihkupectví U Vlachů.
Začátek Riegrovy ulice se špatně fotí, ale snad něco skrz stromy vidět je. Raději dávám dva snímky. V rohovém domě je dům mládeže a je hezky pomalovaný - veselý dům.
Podešel jsem dráhu podchodem a jsem v ulici S.K.Neumanna, dříve se jmenovala Fügnerova, protože tu stála nádherná sokolovna. Dům stojí stále, jen je v ní herna s antickým jménem, vedle je Sokolská ulička, za níž dům své bývalé ozdoby ztratil. Zaznamenal jsem, že sokolovna v Kralupech je v současnosti na pozemku, kde býval Jodlův statek. Nízký domek byla kovárna Františka Čermáka, v novém domě bývala i banka, já mám stále pocit, že tu za hlubokého komunismu byla Mototechna. Na levém kraji snímku je vidět kus oné slavné nově vybudované estakády. Možná, že kecám, ale při pohledu na tu stavbu mám pocit, že zde kdysi proběhla soutěž o nejošklivější návrh stavby.
Už za první republiky se stalo ze sokolovny bio Sokol, dále stojí synagoga a na konci následujícího domu už je Velvarská dráha.
Ano teď už stojím proti ulici S.K.Neumanna. Na Velvary vlaky už jezdí trochu jinudy, ale baráky zatím stojí, místo přejezdu je tu zarážedlo, česky šturc. Velký dům vlevo, který zmizel, bývala sušárna.
A tady právě sušárnu demolují. Myslím, ale, že fotka tehdy vznikla kvůli mašince.
Buštěhradský přejezd. Tady jsem se něco nachodil. Vpravo mimo záběr stojí areál, tenkrát továrna Barvy laky. Hodně se přes koleje chodilo, někoho napadlo, že by se mohl postavit přechod. Železný, dost vysoký, hodně schodů nahoru, hodně dolů. Byl dokončený v době, kdy jsem sem nastoupil. Byl jsem zvědavý, kolik lidí po něm bude trať přecházet, znám totiž kázeň chodců. Nevím proč nebyla nikdy dána lávka do provozu, stála tu léta, opadávala z ní barva (před podnikem Barvy laky), rezavěla, po letech jsem objevil, že asi odešla do sběru. Škoda, že ten pomník lidského myšlení nezůstal stát.
Mohutná budova v pozadí není nádraží, ale nájemní dům pro zaměstnance Buštěhradské dráhy.
Nejdůležitější nakonec, v druhém domě zleva bývala hospoda, kam jsme někdy chodili na svačinu. Říkali jsme, že jdeme k bábě, která nám servírovala opečenou sekanou s výborným chlebem, dvě desítky k tomu. Nijak to nepočítala, chtěla vždycky pětku i s tuzérem (myslím tedy desetikorunu.
Otvírala v deset dopoledne, když byla někdy chuť, dobře se zde pracovalo. Místní snad říkali hospodě Na Kochmance.
Táž lokalita, dva nejbližší domy (od brány) byly kdysi zbourány, aby se lépe jezdilo do sídliště. Ulice se jmenuje Grégrova.
Tady nebombardovali Američani, ale socialismus. Nerudova ulice, za níž už začíná sídliště Na Hůrce. Přežila jen pěkná budova pošty.
Dlaždiči před Okresní nemocenské pokladny.
Přemyslova ulice. Vysoký dům vlevo patřil okresnímu úřadu, kralupští mu říkali hejtmanství. Vlevo kus domu řezníka Reicherta, který léty ztratil na kráse.
"Hejtmanství" z opačné strany.
Končím na Dvořákově náměstí. Reálné gymnázium, před nímž stával meteorologický sloup, jenž dostal svoje při náletu v roce 1945. Sousoší se odstěhovalo do středu náměstí a je zde poměrně klidné prostředí.
Možná není procházka po Kralupech tak efektní jako třeba po Třeboni či Českém Krumlově, ale bavilo mě to. Nahodilý čtenář mě musí brát jaký jsem.
Pár fotek z dnešních Kralup.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat