pátek 15. dubna 2016

Kralupy nad Vltavou 1.část


Kralupy, město, které získalo přídavek nad Vltavou díky existenci jiných Kralup a to u Chomutova, místo kterých zůstala jen díra po vytěženém uhlí. Mělnicko, neznalý situace by hledal zelinářskou oblast blízko nedalekého zámku ve Veltrusech.
Staré obchodní stezky od Prahy na sever vedly přes Velvary, budování železnice rozhodlo jinak. Z vesnice se stalo průmyslové město. 
Turistické stezky mě sem dříve zavedly spíš nahodile. Pracoval jsem u železniční stavební firmy. Perspektivní činnost na pokládce kolejí v pražském metru byla přerušena, jelikož nás chytli nadřízení, že si připisujeme přesčasy, nedodržujeme pracovní dobu. Aby si někdo nemyslel, že jsem byl vždycky hodný.
Snad to měl být pro mě trest, místo sice lépe placené, ale otravné práce pod zemí, jsem začal dojíždět do Kralup, kde v roce 1980 začala mohutná přestavba kralupského nádraží.
Dnes vlastně na Kralupy vzpomínám v dobrém, dávali mi jakési stravné, pokud jsem se snažil nevyrábět na stavbě chyby, chtěli ode mě jen zajímavou měřickou službu, jinak se na mě vykašlali. Socialistické závazky a plán se plnil vždy na víc než 100%, jak jinak. Vyšší nadřízení potřebovali prémie, případné neplnění stanovených úkolů se doplnilo ostřejší tužkou.
Kde se ve mně najednou vzaly vzpomínky na sociální jistoty? Že kecám? Moji vrstevníci si určitě vzpomenou. Termíny na stavbě se plnily, i kdyby se mělo hned poté bourat. Rudé prapory vlály.
Strávil jsem tady 6 let v kuse, ještě pak jsme dojížděli nepravidelně, dokonce už jako soukromá firma. Co jsem v Kralupech všechno zažil, by vydalo na tlustou knihu, kterou by stejně nikdo nečetl.
V roce 2010, kdy jsem začal blbnout tvořením srovnávacích fotek, byly právě Kralupy jedním z prvních míst, kam jsem vyrazil mimo Prahu.
Přijel jsem tehdy z Prahy na kole, které jsem dokonce vytáhl na městský vrch Hostibejk, pár srovnávaček jsem vytvořil a zde na blogu zveřejnil.
Nejsou špatné (až na jednu), ale daly mi dost práce, vlastně odmítám svou mánii nazývat prací. Kralupy se během dvacátého století změnily tolik, že je těžké se něčeho chytat.
Loni jsem sháněl v antikvariátu něco jiného, ale přišla mi do ruky publikace, kterou jsem neznal. Neboli jsem ji musel koupit, protože jsem cvok.
Pan Josef Stupka ji vydal v Mladé frontě v roce 2006 pod názvem Zmizelá tvář Kralup. Snad zaúčinkovala nostalgie, sedl jsem na vlak a chodil po městě, které okolnosti přetvořily do podoby, jakou určitě zakladatelé nechtěli.
Bombardování v roce 1945, socialistická výstavba, které se soustředila na levý břeh Vltavy, kde vedle chemického kombinátu vznikalo obrovské panelové sídliště, takže původní střed Kralup pozvolna ztrácel význam. Trochu to vypadalo, jakoby měl už jenom dožít.
Rozšíření kolejiště důležité železniční trati si vzalo daň. Nádraží se posunulo o kus jinam, některé ulice přišly o domy, jež musely ustoupit železnici. Byly i jiné návrhy řešení, no stalo se toto, musíme se smířit.
Za čtvrtstoletí, které uběhlo od mého působení ve městě, se leccos změnilo, město se snaží vytvořit jakési místo pro život. Je to těžké, ale žít se musí.
Ještě poznámka, staré fotky jsem okopíroval z uvedené publikace pana Stupky, pokud jsem vzal některé odjinud, u fotek uvedu.

Kdo vystoupil za první republiky z výstavného kralupského nádraží, viděl pěknou městskou ulici. Mimo jiné sem padla i bomba, vyhozená v březnu 1945 z amerického letounu. Ten, kdo myslí, že všechno špatné na světě způsobily USA, určitě pookřeje. Jenom na okraj, americká a Rudá armáda byly spojenci. Levá strana padla v roce 1980 kvůli železnici. Já sem přišel v roce 1981, čuměly na mě rozvaliny. Teď, v dubnu rozkvetly stromy, na lavičce sedí mládenci, kteří se snaží od kolemjdoucích vybrat drobné pro svou potřebu. Asi něco vybrali, šel jsem navečer na vlak, zrovna zpívali českou hymnu. Text uměli, jeden z nich právě dával v plen otázku, jestli Eduard (!) Škroup napsal ještě něco jiného než hymnu.



Tentýž prostor v době, kdy už chyběly vybombardované domy. Koleje patřily k vlečce buštěhradské dráhy k Vltavě.



Ještě třetí průhled Husovou ulicí.



Zůstávám prakticky na stejném místě, jen se otáčím o 90° vpravo - k severu. Na konci Žižkovy ulice stojí škola na Komenského náměstí, postavená v roce 1901.



Obdobný pohled, na kterém je vidět i komín pivovaru.



A jsem ještě blíž ke škole. Jak se lze na staré fotce dočíst, budova vlevo je pivovar.



 Škola v plné kráse. Město Kralupy ani nepotřebovalo dotace z EU.



Dívám se z Komenského náměstí, stojím před školou. Cesta vede do lokality, zvané Na Hrádku, lidově na husím plácku. Vyberte si. Vlevo býval kralupský okresní soud, v dalším domě věznice.



Roh ulice Žižkovy a Havlíčkovy, hostinec U Kotvy. To není od Američanů hezké, že hodili bombu na populární hospodu. Možná jsem v tomto případě drzý, protože styčným bodem jsou komíny na domech vpravo, směr ulice. Jestli jsem udělal volovinu, nepřeju si, abych byl v noci strašen. Bojím se.



Havlíčkova ulice, pohled  směrem ke Komenského náměstí, kouřící je pivovarský komín.



V Havlíčkově ulici měl továrnu Josef Pejšek, výroba benzinových a naftových motorů pro zemědělské stroje.



Pohled podél Pejškovy továrny.



 Dívám se z křižovatky Havlíčkovy ulice a Rybovy, kde stával kralupský mlýn na konci Zákolanského potoka.



A onen mlýn zblízka.



Z Komenského náměstí k západu vede Jodlova ulice. Tam stojí obecná škola z roku 1883, v roce 1902 byla změněna na dívčí školu.
Tuhle srovnávačku jsem dělal už v roce 2010, proč se mi moc nepovedla, nevím, takže toto je oprava.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)


První kralupská škola z roku 1867. Zvon ve věžičce, poté co sloužil jako umíráček je nyní v muzeu.



 Pohled od chlapecké školy Jodlovou ulicí k dívčí. Šel jsem kolem a na lavičce seděly školní děti, tak pátou třídu bych tipoval. Zpívaly českou hymnu. Protože to je druhý případ, kdy prostí lidé na veřejnosti zpívali hymnu aniž dal Jágr gól, jde zřejmě o kralupský folklór.



1.světová válka potřebovala kovy. Rekvizice kostelních zvonů.
Blízko odtud jsem potkal paní, která dělala stavbyvedoucí na stavbě kralupského nádraží. Dejmem tomu jsme se neviděli čtvrtstoletí a jak jsme proti sobě šli, okamžitě jsme se poznali. Pak, že stárneme a chátráme. Kdepak, jsme stále mladší.



Kdysi ulice Terschova, dnes Palackého.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)



V roce 1939 přijel do Kralup kardinál Kašpar.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)



Rekvizice dobytka pro účely armády. Vpravo dívčí škola, vlevo obecní úřad, na jehož místě i dnes stojí městský úřad.



Roh Palackého náměstí a Palackého (Terschovy) ulice
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Josefa Stupky Zmizelé Čechy - Kralupy nad Vltavou (Paseka 2008)



22.března 1945 dostal přímý zásah dům Karbanových, zahynulo hodně lidí, kteří určitě druhou světovou válku nezačali.



Moderní obchod Alexandra Neumanna na Palackého náměstí.



Neumannův obchodní dům je v pravé části snímku, dnes před Obchodním centrem seděl nudící se Vietnamec. Vlevo mimo obchod i hospoda U kanónu. Dům byl poškozený při náletu v roce 1945, od té doby neobnovený.




Kavárna Praha, postavená v roce 1933, časem přibyl i nápis hotel. V roce 1992 dostal další patro. Za mého působení v Kralupech vpravo dole byl bufet, kam jsem občas chodil, v restauraci jsem příliš nepobýval, měl jsem v začátku osmdesátých let tři malé děti a moje obědy se odehrávaly tak, že jsem si koupil kus salámu. Třebaže občas běhají internetem dobové jídelníčky, jak bylo lacino, nikdo neuvádí, kolik jsme brali. Budova se zdá být v současnosti opuštěná, někde jsem četl, že snad by se měla bourat. No, nevím....
Vpravo bývalo tržiště, kde jsem kupoval vejce od místních pěstitelů. Neříkalo se tomu farmářské trhy, ale vajíčka byla lepší a levnější.


Konec první části.
Jsem v půlce, všechno dát do jednoho souboru by bylo skoro moc a tak budu pokračovat, ale ne teď hned, chce se mi spát.
Tady je druhá část, už jsem se vzbudil.


2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pane Víšku, klobouk dolů. Staré fotky nebo nové fotky Kralup se dají najít leckde. Takové srovnání starého s novým jsem ještě neviděla, dobrá práce. Pokud Vás staré Kralupy i nadále zajímají, můžete nahlédnout na FB na Zmizelá tvář Kralupska.

Václav Víšek řekl(a)...

Děkuju moc, už se tam řítím. Jinak druhý díl je právě na světě.