Vencovy pindy: Český kvadrant IV.

Nedávno jsem ronil slzy nad odešlým mládím a tvrdil, že budu v líčení akce, zvané Český kvadrant pokračovat.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/01/cesky-kvadrant-iii.html

Tak jo.
Na jaře v roce 1973 se konala třídenní část z Břeclavi do Vsetína.
Zúčastnili jsme se tenkrát zajímavé zahraniční turistiky. takže jsem se vůbec nepřihlásil na 4.ročník Českého kvadrantu, onen zájezd sežral prakticky celou zákonnou dovolenou.

Okolnosti se však semlely trochu jinak.
Moje slečna studovala večerní střední školu, na které jí její zaměstnavatel poskytoval studijní volna, ta se dala seskupit tak, aby zůstal týden, vhodný pro courání po horách. Učení se ovšem též seskupilo a ona nebyla připravená na zkoušky začátkem září a Kvadrant musela oplakat, přestože se dříve přihlásila.

Její přihlášku na Kvadrant využil já. Kde jsem vzal volno? Na dobu, kdy nám vládla bolševická svoloč, nevzpomínám rád. Šidili jsme, tedy kdo měl možnost. Zeměměřič se těžko hlídá. Velké zakázky mimo Prahu byly ideální, nejlepší Slovensko. Ušetřili jsme peníze, které bychom utratili za večerní vysedávání v krčmách a pracovali celé dlouhé letní dny, od slunka do slunka. Pak zbylo krásné volno, protože jenom vůl by jel do Prahy práci předčasně odevzdat. Tehdejší možnosti telekomunikací, s dneškem neporovnatelné, nám umožnily, stát se nezastižitelnými.

Tak volno, rozjeli jsme každý za svými zájmy, a přitom si psali cesťák, vždyť jsme byli na služební cestě. Podvod? Ale ano, vláda komunistů však byla sama o sobě podvod, stydět se opravdu nehodlám. Oni mnozí tehdejší soudruzi jsou dnes kapitalisty a demokraty a taky se za svou minulost nestydí.

Ze Slovenska do Vsetína není daleko, jméno přihlášeného změnili, startovné zaplacené, nádherné počasí, jenom trochu strachu, když se po ranním startu objevily televizní kamery. Na obrazovku bych v této situaci nechtěl.

Pak že v socialismu bylo zle!

18.-25.8.1973 DEP ČESKÝ KVADRANT IV.

18.8.1973

Vsetín - Ústí - Babínek - Jahodný - Filka - Radišov - Šerklava - Butorky - Valašská Kyčera - Makyta - Kohútka - Portáš - Javorník - Velký Javorník - Na Kasárni 44 km

19.8.1973

Na Kasárni - Oselná - Beskydek - Bumbálka - Polanky - Bobek - Konečná - Čudácka - Súĺov - Bílý Kříž - Polomka - Malý Polom - Velký Polom - Kostelky - Mosty u Jablunkova 54 km

20.8.1973

Mosty u Jablunkova - Gírová - Bukovec - Písek - Velký Stožek - Malý Stožek - Česlar - Velký Šošov - Malý Šošov - Velká Čantoryje - Vendryně 44 km

21.8.1973

Nový Bohumín - Paseky - Šilheřovice - Hať - U Huberta - Závada - Bohuslavice - Bolatice - Štěpánkovice - Chlebičov - Opava 41 km

22.8.1973

Opava - Zlatníky - Stěbořice - Nový Dvůr - Sádek - Velké Heraltice - Melé Heraltice - Sosnová - Kolná - Úblo - Pocheň - Úvalno - Strážiště - Cvilín - Hradisko - Krnov 40 km

23.8.1973

Krnov - Bezručův vrch - Ježník - Staré Purkartice - Hutě - Dolní Holčovice - Solná hora - Petrovice - Biskupská kupa - Zlaté Hory 44 km

24.8.1973

Zlaté Hory - Edelštejn - Rejvíz - Bleskovec - Bílé kameny - Zlatý Chlum - Jeseník - Lázně Jeseník - Staré Podhradí - Hradisko - Žulová 39 km

25.8.1973

Žulová - Smrk - Paprsek - Medvědí chata - Kladské sedlo - Kralický Sněžník - Návrší - Stříbrnice - Staré Město pod Sněžníkem. 44 km

Ještě po 43 letech mi tečou sliny ze seznamu míst, kterými jsme prošli. Teď, když mám problém s chůzí po schodech, se můžu zasnít a představit si stoupání v moravských a slezských horách. Zvykl jsem si říkat "až budu mladší, však já vám ještě ukážu, jen až mě přejde ten blbý kašel a zhubnu".

Chození v horách jsem miloval, čím prudší stoupání, tím víc jsem dostával pocit, že jsem vládce hor. Jistě, přeháním.

Hřeben Javorníků je skutečná lahůdka, není velká možnost občerstvení, takže chata na Portáši se jeví jako záchranný pás. V ní seděla hromada známých. Něco k jídlu, pivo, pochybuju, že bylo jen jedno, ale viděl jsem, že se schyluje k flámu, nechtělo se mi namazat hned v první den.

Parta přišla do cíle za tmy. Dodnes vidím a slyším hádku mezi Honzou Zajíčkem, který býval spíš turistou a Ivem Domanským, který byl víc atletem. Turista nadával atletovi, že přišel pozdě a svedl celou skupinu. Ivo se hájil, že hřeben Javorníků je nejkrásnější při západu slunce, což si zjevně po pár pivech vymyslel. Kde bylo slunce, když putovali z chaty Portáš do cíle Na kasárni.

Zajíček, Domanský, tihle dva lidé udělali pro dálkové pochody resp. běhy mimo dráhu strašně moc a lezli si vzájemně na nervy, jak už to u osobností leckdy bývá. Myslím, že se pořád hádají někde v turisticko - běžeckém nebi.

Celý týden byla vedra. Jediná bouřka nás chytla při sestupu z Velké Čantoryje do Třince, kdy jsem dojel z Vendryně do cíle autobusem. Jen tak v trenýrkách, jinak jsem celý týden nechodil. Ne v jedněch, měl jsem i další. Aby někdo nemyslel...

Z Třince do Nového Bohumína jsme přejeli vlakem a tramvají, pořadatelé usoudili, že chodit pěšky touto "krajinou" je volovina.

Mně osobně to bylo fuk, stejně jsem měl Český kvadrant neúplný. Rozčililo to Sašu Šolcovou, která se rozhodla v noci projít Ostravsko pěšky. Myslím, že i Ivo Domanský se s ní vydal, ale cestou to zabalil, to už přesně nepamatuju. Saše nechybělo mnoho, nakonec použila i ona tramvaj. Jediná osoba, která by skutečně obešla Českou republiku pěšky, tím pádem neexistovala.
K hospodám jsem měl vždycky kladný vztah, ale znám se. Pokud jsem se někdy opravdu zasekl, opouštěl jsem hostinec poslední, čemuž jsem se tady zdatně vyhýbal. Až do Zlatých hor. Tam jsem poseděl do zavíračky s Jirkou Fuknerem a Dášou z Mníšku. Jirka byl velký běžec, závodník, první ročníky Kvadrantu prý dostával kapky od štábu, že závodí a krajiny si nehledí.

Byl z Liberce nebo z okolí, on se příliš nerozjížděl za stovkami po republice, v severních Čechách jsem ho maximálně zahlédl na startu a slyšel o něm, že je cvok. Byl asi v mém věku, měl, tuším, rodinu. Poslední ročník Kvadrantu se sblížil s Dášou, mladou hezkou holkou z Mníšku. O ní šla fáma, že je praštěná, tedy normální situace, když skupina lidí se rozhodne někoho mezi sebe nepřijmout. Oblečení, chování, vzhled, vše je podrobeno zdrcující kritice.
Docházeli etapy zásadně jako poslední, bylo jim jedno, co kdo říká. Nevím, jaký byl skutečný jejich vztah, ale myslím, že si ten týden určitě užili po svém. Jirka se jen smál, když tvrdil Zajíčkovi, že mu od něj bylo vždycky nadáváno, že moc pospíchá a teď zase, že chodí poslední. Jak se má štábu zavděčit?
Právě ve Zlatých horách jsem s nimi seděl v hospodě u stolu a zažil velkou srandu, a hned druhý den na cestě do Žulové za ni zaplatil, po opici se ve vedru blbě chodí.
Jinak Jirku jsem už od té doby neviděl, přemohla ho prý rakovina hodně dlouho před čtyřicítkou. Dášu jsem viděl ještě v roce 1975, na čtyřiadvacetihodinovce v Dobříši. Našel jsem si ve výsledcích, že ušla 125 km, o žádnou neduživou květinku tedy nešlo.
Konec Kvadrantu byl připravený s velkou parádou. Z Kladského sedla se sešlo do cíle ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde pochod začínal v roce 1970. Slavnostní zakončení se konalo na náměstí, účastníci nastoupili ve čtyřech skupinkách, každá měla jinou barvu čepičky, které byly vyrobeny zřejmě na míru podle hlavy Honzy Zajíčka, protože drtivé většině zapadala až k nosu. Já měl červenou, ještě ji mám schovanou. Do zdi radnice byla vsazena pamětní deska, myslím, že je tam pořád.
Ovšem, na parádě jsem nebyl. Nejsem velký příznivec takové slávy, kdybych já rozhodoval, ani májové průvody by neexistovaly. Poslední den, tedy v neděli, se mělo vylézt na Králický Sněžník a sejít zpět. V roce 1970 prý tolik pršelo, že Králičák vynechali.
Po dohodě se štábem mnozí z Kladského sedla šli dál na Králický Sněžník a potom do Starého Města, tím jsme trasu splnili a odjeli domů. Byl to tenkrát fofr, ale dalo se stihnout. Na společné juchání už se mi nechtělo čekat.
Za osm dnů společného chození jsme s Jindrou Štruncem vypsali neoficiální soutěž, kolikrát kdo z nás dvou bude v cíli etap pomalejší. V Žulové jsem vedl 4 ku 3, ovšem jak jsem pospíchal z Králičáku na vlak, Jindra seděl v chatě Na Návrší s kamarády, až je v deset večer vyhodili. Jak došli do cíle, nevím, opilci někdy mívají kliku. Jindra vyrovnal na 4:4, ale když jsme se po čase sešli, musel jsem uznat, že tuto etapu došel o tolik později, že se stal vítězem Jindra.
Během víc než 40 let na tenhle pochod navazovala spousta akcí, která kopírovala nápad a těch pochodů kolem ČR, putování kraji apod. bylo hodně. Možná, že existují ještě dnes. Jednou jsem byl už se svými dětmi na jižní Moravě, ale to už bylo všechno jinak.

Na akci jsem sebou tahal foťák, a tak po letech na mě vypadlo pár fotek, spíše nepovedených, ale něco jsem vybral.

Jdoucí je Franta Starý, na sedícího už jsem zapomněl.

Dvě fotky Jitky Havlové a Pošťáka, nevím, jestli se nechtěli fotit, spíš jsem fotil nešikovně.

Na pivo vás užije, co?

Franta Starý pochopitelně s dámským doprovodem

Fotil jsem lidi, ale jména už mi vypadla.

Franta Starý opět s dámou, tu si pamatuju. Dáša Němcová z Litoměřic.

Rád bych věděl, jestli se nemýlím. Je tohle památník Hanse Kudlicha nad Úvalnem? Našel jsem fotky, ale jen nové, protože po roce 2000 byl památník, do té doby v dezolátním stavu, opraven, rozhledna zpřístupněna. Snad tam budu muset vylézt. Až tedy budu mladší. Na fotkách se motají Starý a Štrunc.

Posezení někde v lese, svačina, opalovačka? Stojí Luboš Junek z Ústí nad Orlicí, sedí Franta Starý z Višňové na Frýdlantsku a dáma je Jitka Rinnová, dcera hlavního pořadatele celého Kvadrantu, pochopitelně zdatná pochodnice, myslím ze Studnice na Náchodsku.

Jednou po ránu mě napadlo vyndat foťák. V tělocvičně v Krnově nebo Žulové. Fotky se moc nepovedly. Tenkrát jsem nakazil mnoho dalších, co mělo foťák, fotilo. Fotky někde musí být. Kdyby se tak někdo ozval... Ukázka, jak jsme tehdy v tělocvičnách bydleli, co říkáte, hygienici?
Stojící pán je MUDr. Svěch z Ostravy, běžec, posléze i dobrý maratónec. Jelikož jde o zubaře, zrovna asi hledá vrtačku.