Lnáře

Všude je hezky, všude něco je zajímavého. 
Vydám se do kraje, kudy projíždí lokálčička, přežívající snad jenom zázrakem, z Nepomuku do Blatné a dále do Březnice. Komu nevadí po vystoupení z vlaku jeden, dva kilometry pěšky, doporučuju Lnáře.
Rybníky, zámek, myslím, že se může zamlouvat milovníkům klidu.
Občas mě přepadla touha být pořádný. Se vším se musí začínat opatrně, začít u věcí, které jsou člověku blízké a posléze se dostat k ohromujícím záležitostem, k těm jsem se zatím nedostal, ale vždyť ještě žiju.
Už na pokraji padesátky usoudil jsem, spíš byl donucený okolnostmi, že se neuživím, když nezvládnu počítač, k němuž jsem měl dost divný vztah, jako že, na co počítač, matika mi vždycky šla sama. Svůj majetek a úspory sečtu snadno. A vůbec...
Domů mi ho přivezli a já se začal učit psát. Sepisovat voloviny, to by mě nenapadlo, kdo mě zná, chápe. Měl jsem krabice plné všelijakých papírů, památky na dálkové pochody, výlety, které určitě jednou dám do kupy.
Psát oběma prsty jsem se časem naučil, chytrý pomocník mi pak v seznamu najde, kde jsem kdy se potuloval. Zbytečné? Asi jo, ale podívejte, co všechno dnes považujeme za věc nebo činnost, bez níž nelze žít.
Nepamatoval jsem se, že bych v obci Lnáře někdy byl. A byl! Počítač to našel. Šikula. V lednu 1992 tudy vedl dálkový pochod, který pořádal z Březnice Honza Zajíček. Březnice, kraj Středočeský, Lnáře, kraj Jihočeský a jsme na hranicích kraje Plzeňského.
Ještě jednou návštěva soukromá, v době, kdy mě v té době jednotvárné dálkové pochody natolik unavily, že jsem začal chodit sám podle svého. Z Nepomuku do Příbrami. Podle razítka, která jsem sbíral, navštívil jsem ve Lnářích hospodu, zvanou Přístav, poznámka říká, že šlo o skvělou hospodu, když jsem to napsal, musela to být pravda.
Jak tak někdy brouzdám po internetu, narazím na staré fotografie, třeba ze Lnářů. Mají dost pěkných fotek, nejsou lakomí, lze je stáhnout, vzít ranec, sednout do vlaku.
Blatensko? Třeba. Tomu krásnému kraji, jehož nadmořská výška se pohybuje přes 500 metrů, je pravděpodobně fuk, jak mu říkáme.
Nedávno jsem navštívil Nepomuk, dnes využívám roztomilou lokálku. 
Vím, že jedu do místa, kde je známý zámek, rybníky.
V roce 2002 obec zažila ničivou povodeň. Postižených míst byla tenkrát spousta, ne každý měl štěstí na mediální prezentaci.
Mám radost, hned po příchodu do vsi jsem narazil na místa, která mám na starých fotkách, které jsou, bohužel, bez dat pořízení.
Všechny, které jsem použil, se nacházejí na adrese: 
http://www.lnare-obec.cz/historicke-fotografie-a-pohlednice-lnar/gs-1013/p1=1349

Následující 4 srovnávačky jsou z hlavní ulice vesnice, automobiloví fanoušci určitě poznají, do které doby zobrazená vozidla zařadit.

Husopasky před hospodou, která získala jinou podobu, dokonce vlajky si před vchod pověsili. Jiný svět? Co dělat, i my jsme jiní.

Z protější hospody zbyl jenom nápis, přitom je vidět, že si nevedli zle, když přistavěli patro.

Kostelem svatého Mikuláše moje procházka k břehům Veského rybníka končí Dočetl jsem se, že na hřbitově u kostela je pohřbená kdysi velmi populární herečka Karolina Olga Slunéčková, která někdy používala umělecké jméno Olga Sluníčková. Už je to 34 let, co tato nádherná dáma, která vždy zářila, věrná svému příjmení. 
Držte se, bulvár, rozebírající soukromý život lidí, kteří se jenom objeví na obrazovce, by si na paní Karolině nevydělal. Vzala si spolužáka a byla mu věrná.
Pamětníků ubývá, umřela rok před svou padesátkou. Kdybych to věděl předem, přinesl bych kytičku lučního kvítí, poklonil se jí. Určitě by zasvítilo sluníčko.

Odcházím od rybníka Veského k Zámeckému. Tak to měli a mají rozdělené ve Lnářích. Nejznámější pohled. Tři lnářské rybníky leží na Smoliveckém potoku. Vlevo od mostu je ještě rybník Zámecký, vpravo Podhájský.
Most byl v roce 2002 povodní zdevastován, přebudován i díky příspěvkům EU. Mám mnoho výhrad k nikdy nekončícím nařizujícím předpisům, jak bychom měli žít, z Bruselu nám nařizují, jak se co má jmenovat, ale po katastrofálních povodních Evropa pomohla. Každá mince má dvě strany.
Snažil jsem vytvořit srovnávačky právě kolem mostu. Detaily jsou natolik jiné, že zůstalo u snahy.

Stará tvrz, jejíž historie sahá do 14.století, pochopitelně rekonstruovaná, při níž byla zbavená pivovaru (!?). Obec zde má galerii, infocentrum, pěkné reprezentační prostory.

Tady jsou pohromadě, stará tvrz a zámek, postavený v 17.století, kdy tehdejší mocní rozhodli, že tvrz nestačí.
Zajímavost. V roce 1936 koupil zámek Jindřich Anastáz Vaníček, advokát, asi úspěšný, když měl na zámek. Moc ho neužil. Nacisti mu ho zkonfiskovali, vytvořili v něm výcvikové středisko Hitlerjugend, další konfiskace proběhla po roce 1948. Vaníček vlastnil též dům na Staroměstském náměstí v Praze, přesně ten s balkónem, z něhož promluvil k lidu Gottwald.
Komunisti se o zámek svým způsobem starali, v 70.letech zde vytvořili luxusní reprezentativní středisko pro Československou vládu.
V majetku vlády zůstal zámek do roku 1993, kdy byl navrácen potomkům pana Vaníčka. Ti ho zpřístupnili veřejnosti, můžete se zde oženit či vdát. O rozvodech nic nepíšou. Funguje i hotel a muzeum kočky.
Naobědval jsem se u nich. 

Další dva záběry jsou z bývalého padacího mostu, který k původnímu účelu už dávno neslouží, však býval jen dřevěný a dnes je kamenný, ozdobený sochami. Zde hledím na starou tvrz.

Pohled od vchodu zámku.

Loučím se pohledem přes Veský rybník na kostel svatého Mikuláše, polodřevěnou zvonici zakrývá na současném snímku košatý strom.

Ve Lnářích býval i klášter bosých augustiánů, s těmi komunisti zatočili rázně po bolševicku. V objektu je psychiatrické léčebna. Vylezl jsem na kopec, pokoušel se porovnávat, nechytil jsem se. Chytil jsem vlak do Nepomuku se štěstím, další jel skoro za tři hodiny a hospoda nikde.
Ve fofru jsem porovnal i fotku nádraží, leč nezdařilo se. Když říkám nádraží, jde o budovu, rychlovlaky zde stavět nebudou.

I jinak jsem fotil.

Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit lze nalézt ZDE.